Venezuela je nepřekonatelně rozdělená

Na pokraji občanské války

Venezuela je nepřekonatelně rozdělená
Na pokraji občanské války

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Nicolási Madurovi, od 23. ledna vzdoroprezidentovi Venezuely, se během šesti let, co vládl bez pretendenta, podařil v podstatě zázrak. Kdysi nejbohatší zemi Latinské Ameriky s největšími zásobami ropy na světě naprosto zruinoval. Během minulého roku průměrný Venezuelan zhubl o 11 kilo, inflace dosáhla 1,3 milionu procent, od roku 2015 tři miliony lidí emigrovaly ze země. Z toaletního papíru se stalo luxusní zboží. Nelze se divit, že v takové situaci Madurovi vyrostl protivník.

Bývalého řidiče autobusu Madura vytáhl do vysoké politiky jeho předchůdce Hugo Chávez, jenž je hlavním viníkem nastalé hospodářské katastrofy, kterou způsobil svou socialistickou politikou a uplácením obyvatelstva. Měl však to štěstí, že zemřel dřív, než se ekonomika naprosto rozpadla. Maduro pokračoval v Chávezově cestě, nedokázal si ale zajistit stejnou popularitu. Ve zvláštních volbách konaných v dubnu 2013, měsíc po Chávezově smrti, Maduro zvítězil s těsným rozdílem 1,49 procentního bodu.

Při znovuzvolení již nechtěl ponechat nic náhodě, a tak další prezidentské volby v květnu 2018 zmanipuloval. Výsledky odmítlo uznat Národní shromáždění, jediná demokraticky zvolená instituce v zemi a zároveň jediná, kde má většinu opozice. Maduro její moc značně okleštil, když nechal Nejvyšším tribunálem odstranit tři poslance, a tím zabránil opozici dosáhnout ústavní většiny. V roce 2017 si vymyslel Ústavodárné shromáždění, které vyhlásil za instituci s rozhodující mocí ve státě. Opozice volby do něj bojkotovala, a tak si skoro všechny členy najmenoval. Národní shromáždění odmítlo existenci Ústavodárného uznat. Venezuela je tak země se dvěma parlamenty.

Současná krize začala 10. ledna, kdy Maduro oficiálně nastoupil druhé funkční období. Národní shromáždění oznámilo, že vzhledem k tomu, že volby byly nelegitimní, je prezidentské křeslo uvolněné. Podle venezuelské ústavy se v takové situaci prozatímním prezidentem stává předseda Národního shromáždění. Juan Guaidó, který momentálně tento post zastává, se úřadu ujal během statisícové demonstrace. Venezuela tak má i dva prezidenty.

V zemi nastal politický pat. Lidé již mají Madura dost, po celé zemi se konají milionové protesty, dokonce i ve městech a čtvrtích, které byly doposud považovány za bašty režimu. Maduro ale disponuje hlavním trumfem, má na své straně armádu. Generalita je úzce s režimem provázána, důstojníci zastávají vládní funkce. Maduro se také postaral, aby příslušníkům bezpečnostních složek neklesala životní úroveň.

Opozice si to dobře uvědomuje, přislíbila proto právní imunitu vojákům, kteří se přidají na její stranu. Generálové oznámili, že plně stojí za svým prezidentem. Mezi řadovými vojáky, kteří přece jenom víc pociťují úpadek země, se objevují první náznaky odporu. V pondělí 14. ledna bylo 27 národních gardistů zatčeno kvůli údajné vzpouře. Po internetu kolují videa vojáků, kteří navzdory rozkazům pouštějí demonstranty přes zátarasy. Občanská válka je ve vzduchu.

Do sporu se zapojují i světové mocnosti. Guaidóa za prezidenta uznaly Spojené státy, Kanada, Brazílie, Chile, Peru a další jihoamerické státy. Španělsko, Francie, Británie a Německo vyzvaly k opakování prezidentských voleb. Za Madura se postavilo mimo jiné Rusko, Čína, Mexiko, Írán, Turecko a Kuba.

Putin je spojencem Madurovým. V prosinci se venezuelského vojenského cvičení účastnily dva ruské nukleární bombardéry. Podle neověřených zpráv do Caracasu již dorazili ruští žoldáci. Rusové by se mohli pokusit zopakovat svou syrskou politiku a podržet Madura v případném konfliktu.

Jenže USA považují Latinskou Ameriku za svůj „zadní dvorek“. Zasahování evropských mocností na amerických kontinentech zakazuje dvě stě let stará Monroeova doktrína. Donald Trump již v srpnu 2017 naznačil, že ruské zasahování by byl důvod pro vojenskou intervenci. V září 2018 New York Times přinesly zprávu o schůzce venezuelských opozičníků s Trumpem, jednalo se prý o možnosti americké podpory státnímu převratu. Na Madura má spadeno i brazilský prezident Jair Bolsonaro, který během kampaně slíbil udělat vše pro jeho svržení. Venezuela se brzy může stát bojištěm v nové studené válce velmocí.

31. ledna 2019