Co ukázal australský případ

Djoković, nepřítel lidu

Co ukázal australský případ
Djoković, nepřítel lidu

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Celosvětový boj s covidem má i své globální chvilky, tak jako minulý týden příběh Novaka Djokoviće. Jeho snahu zahrát si na grandslamovém turnaji Australian Open sleduje celý (vyspělý) svět. Čtyřiatřicetiletý Srb, jednička světového tenisu, se jak známo před časem odmítl vyjádřit ke svému očkovacímu statusu. Je to moje soukromá věc, odpověděl podobně jako u nás před volbami kandidát Pirátské strany na ministra zdravotnictví Ondřej Dostál. Samozřejmě z toho plyne, že Djoković očkovaný není. Nákazu čínským virem prodělal už předloni v červnu. O. k., podle dnešního stavu poznání takto časově odlehlé setkání s virem nevylučuje možnost reinfekce. Ale tenista – jak se ukázalo po jeho internaci v Melbourne a poté, co se do věci vložil jeho právnický tým – byl opět pozitivně testován týden před Vánocemi.

Australská federální vláda, jejíž předseda Scott Morrison původně řekl, že zdravotní výjimka nutná pro vstup Djokoviće je věcí státu Victoria a australského tenisového svazu, náhle o výjimce pro slavného tenistu nechce ani slyšet. A na stížnost právníků, na jejich argument, že pozitivní test 16. prosince znamená v lednu jednoznačně bezinfekčnost, odpovídá Morrisonova vláda neuvěřitelnou námitkou: Pozitivní test není totéž co prodělání vážné nemoci. Neuvěřitelnou proto, že Austrálie je vedle Nového Zélandu a Číny covidově nejfanatičtější zemí světa, kde se každý pozitivní test dva roky bral fakticky jako předběžné úmrtní oznámení a kde se mezi pozitivním testem a nemocí zásadně nerozlišovalo. Až teď.

Věcně je ještě otřesnější deportace české tenistky Renaty Voráčové. I ona dostala výjimku díky nedávno prodělané infekci, v Austrálii bez potíží prošla vstupními kontrolami a už týden tam normálně fungovala. Zahrála si na menším turnaji, chystala se na Australian Open, a vtom ji zadrželi policisté v civilu. Odvezli ji do téže ubytovny, do níž umístili Srba. Voráčová na rozdíl od mnohem slavnějšího (a bohatšího) Djokoviće nechtěla se zpolitizovanými úřady vést právnickou bitvu a odletěla domů. Všimněme si, že její vyhoštění proběhlo, aniž český stát pípnul. Asi mu nevadí, když cizí vláda sehraje politickou etudu na zádech jeho občana.

Ale třeba je to pro Voráčovou dobře. Proti Djokovićovi vedou od minulého týdne velká světová média regulérní kampaň. Nejenže s oblibou vybírají fotografie, na nichž se tváří jako idiot. S gustem připomínají jeho ezoterické úvahy z minulosti, ochotně citují jeho naštvaného otce a rozhořčené národovce v Srbsku, na zprávu o pozitivním testu z 16. prosince kontrují fotografií ze 17., na níž Djoković předává mladým srbským tenistům nějaká ocenění – bez roušky, takže asi tyto mladé a zdravé lidi ohrozil na životě. A opomíjejí maličkost, že výsledky PCR testů chodí někdy druhý nebo i třetí den.

Obrázek zpovykané celebrity, která si myslí, že pro ni platí jiná pravidla než pro zbytek světa, odsunul stranou stěžejní otázku: Jde tu ještě o zdraví? Odpověď je, že nejde. Novak Djoković i Renata Voráčová mají tzv. přirozenou imunitu, která je podle základních pravidel imunologie širší, trvanlivější a silnější než imunita z vakcíny. Po příletu se samozřejmě museli testovat. Pravděpodobnost, že by se dvakrát pozitivní Djoković ještě před turnajem znovu nakazil tak, aby byl nakažlivý pro soupeře, trenéry, diváky, bude dost nízká. Šlo by ji vyloučit dodatečnými testy. Anebo tu jde nikoli o individuální, ale o tzv. veřejné zdraví. Sportovní celebrita se má chovat vzorově. Ale proč?

Ze statistik nejpozději od podzimu víme, že tato vakcína ztrácí po několika měsících účinnost. Nadto předběžná čísla pro omikron v posledních týdnech z různých zemí světa naznačují, že nová varianta imunitu z vakcíny docela často proráží (Island teď dokonce hlásí, že neočkovaní jsou vůči nákaze omikronem výrazně rezistentnější než nosiči dvou dávek). Omikron do naší ofenzivy proti covidu hodil vidle.

Křižovatka dnes vede buď ke zintenzivnění očkovací kampaně (Island také hlásí, že lidé s třetí dávkou se nakazí o něco méně častěji než neočkovaní), kdy se však zřejmě bude zkracovat interval mezi vpichy, anebo k uznání faktu, že s tak mírnou variantou, jakou představuje omikron, už skutečně můžeme doporučení očkovat se omezit na starší a rizikové skupiny. A ostatní, od vítěze Grand Slamu po zdravotní sestřičku v Karviné, nechat na pokoji. Ani australský premiér Morrison, ani náš ministr zdravotnictví Vlastimil Válek je ale na pokoji nenechají. Od Válka jsme se dověděli, že lidem s prodělanou nemocí nemůže uznávat protilátky, protože nová varianta ty protilátky převálcuje. A současně do nás chce vpravit třetí dávku zastaralé vakcíny, která vyrábí protilátky na výchozí, tedy ještě starší variantu koronaviru.

Globální hnutí za naočkování všech a všeho dospělo za ty dva roky nikoli poprvé do bodu, v němž je nesmyslnost aktuálních „příkazů dne“ zjevná i dítěti. Pak ale hledáme odpověď na otázku, proč jsou ještě aktéři toho hnutí celkově bráni s takovou vážností. Početné reakce na případ Djoković nám nabízejí částečné, dost zneklidňující vysvětlení: Co jsem podstoupil já, ať podstoupí i on. V samotné Austrálii teď mezi svátky musely desetitisíce lidí vystát na PCR test několikahodinovou frontu. Melbourne strávilo dohromady víc než 250 dní v lockdownu, a je tak v pandemii covidu asi nejzavřenějším městem světa. Však ono Djokoviće pro těch pár hodin na letišti a pár dní v detenci neubude. V podobném duchu se vyjádřili i někteří čeští sportovci a fanoušci. Jako kdyby bylo těžké nést pomyšlení, že kverulant, který na rozdíl od nich nepřistoupil na iluzi tečky, vůbec může z pandemie vyváznout bez zážitku šikany. Místo Patočkovy solidarity otřesených nám tu vzniká solidarita lidí s otřesným postojem ke svým bližním.