Když je něčeho hodně, nemusí to být spartakiáda

Cvičení s kužely

Když je něčeho hodně, nemusí to být spartakiáda
Cvičení s kužely

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Nemějte obavy, bude řeč jen o hortenziích. Jejich svět se rozděluje na koule, kužely a placky. To podle tvaru květenství. Ty kulaté, babičkovské, klasické, opomenu. Dnes bude řeč o kuželech. To je báječný keř, který byl donedávna vcelku neznámý, ale v posledních letech se tvrdě dobývá na lecjakou zahrádku. Zřejmě to bude tím, že není taková citlivka jako klasické hortenzie a udělá parády celý kopec. Psát o něm v zimě má veliký smysl, protože jsou na něm nejčko patrné loňské suché květy, které vypadají velice hezky, dobře drží a využívají se zhusta i pro floristické kreace. Musím ale hlavně napsat, že ty kužely se jmenují hortenzie latnatá a hledejte je pod jediným správným názvem Hydrangea paniculata.

Lata je totiž onen kuželovitý tvar květenství. Docela podobné mají i šeříky. Ty kdysi velice miloval francouzský šlechtitel Victor Lemoine, dobrý to přítel zahradník impresionistických malířů. Jakkoli latnaté hortenzie byly popsány v Japonsku už v roce 1828, až o čtyřicet let později se Lemoine zasloužil o rozšíření první zušlechtěné formy. Grandiflora je její jméno, dostanete ji podnes. U hortenzií obecně platí, že ti motýlci, z nichž květenství sestávají, jsou květy plané, sterilní. Ty plodné, fertilní, se obvykle nenápadně krčí mezi nimi, nebo jsou zcela zapomenuty. U latnatých hortenzií jsou hned čtyři skupiny roztříděné právě podle toho, jak moc jsou jejich kužely huňaté či jak jsou motýlci svobodní ve svém rozletu. Rozdíly jsou dramatické, jak jinak.

Celé století si zahradnický svět vystačil s nějakými třemi čtyřmi typy a šlechtění se soustředilo výhradně na barevné koule hortenzií velkolistých. Teprve po druhé světové válce si je zamilovala Jelena de Belder, královna belgické zahrady Arboretum Kalmthout. Ráda cestovala, znalá a hovorná, bývala také hostem v naší průhonické Dendrologické zahradě. Věnovala latám desítky let a krůček po krůčku objevovala, co všechno tahle rostlina umí. Začala v roce 1958 a do své smrti v roce 2003 měla osm významnějších odrůd. To máme hezkých pětačtyřicet let práce. Izolovat rodiče, pokřížit, vysít, nechat semenáčky dospět, vybrat ty slibné. Znovu a znovu. Podařilo se jí podchytit tzv. krajková květenství, velmi jemná. Také květenství výrazně zvětšila a motýlkům dala větší volnost. Největší průlomy ovšem stihla pouze načnout. Růžovou barvu květu a drobnější vzrůst. Otevřela dveře víc než desítce dalších šlechtitelů, kteří za necelých třicet let nasekali přes dvě stovky odrůd. Významná část z nich má růžově purpurové až červenající tóny, anebo jsou to miniverze doposud známých odrůd. Éra zmenšování zasáhla velmi tvrdě a mnohé moderní latnaté hortenzie přišly o laty. Stal se z nich bílý kvetoucí chumel.

Nakonec shrnu několik výhod a přihodím i pár rad. Předně tahle květinka není nijak zvlášť závislá na fosilní rašelině a kyselé půdě. Má ráda svoji nachystanou vlahou peřinku a vodu s polostínem miluje. S dobrým založením hezky snese i východní či západní stranu. Jdou i takové fámy, že přežije vlastně všude, v kbelíku i na střeše. Já bych takový kruťas nebyl a mám k tomu dobrý důvod. Když jsou laty v herní pohodě, velice dlouho drží, kvetou a plně se probarvují. Dobré žití podporuje opakované podzimní kvetení. Ve stresu žloutnou listy a květy hnědnou. To nechcete. Její výška, velikosti květů i doba kvetení se dají ovlivnit řezem. Ten ovšem svěřte zahradníkovi, nebo se ho od něho naučte. Ať neděláte z kuželů koule.

30. ledna 2022