Podle tajného plánu ministra průmyslu Jana Mládka se v Temelíně a v Dukovanech postaví čtyři nové atomové reaktory, které prý mohou odvrátit hrozící krach tuzemské energetiky. Jejich hlavním účelem však bude posílení ruského vlivu ve střední Evropě.

„Neodkladně zahájit přípravu výstavby jednoho jaderného reaktoru v lokalitě Temelín a jednoho reaktoru v lokalitě Dukovany. Zároveň budou zajištěna potřebná povolení pro možnost výstavby dvou reaktorů na obou lokalitách,“ žádá osmdesátistránkový materiál ministerstva průmyslu „Analýza možností výstavby nových jaderných zdrojů“. Vládní experti ho projednávají v důvěrném režimu a do konce roku ho musí ještě schválit vláda. Veřejná debata o stavbě nových reaktorů se nepředpokládá.

V dubnu státní společnost ČEZ zrušila veřejnou soutěž na stavbu dvou jaderných bloků v Temelíně, teď začíná další pokus, jak oživit tuzemskou jadernou energetiku. Vládní plán předpokládá, že ČEZ během příštích deseti let připraví nové projekty tentokrát na čtyři reaktory a zajistí všechny potřebné dokumenty včetně územního rozhodnutí. Vláda mezitím sama najde investora a zajistí potřebné peníze. Od roku 2025 se začne stavět a první nový reaktor bude hotov nejpozději v roce 2037. Pro Českou republiku není podle Mládka a jeho expertů jiné cesty a na přípravu nových reaktorů může být již zítra pozdě. „Doporučuje se, aby vláda uznala kritický stav na trhu s elektřinou a s ohledem na potřebu nových kapacit vytvořila podmínky pro návratnost nové výstavby,“ žádá ministerstvo průmyslu.

Šťastní energetici na Hinkley Pointu

Jaderná energetika oslabila po katastrofě černobylské elektrárny, její další rozvoj však některé státy v čele s USA, Ruskem, Francií a Velkou Británií začaly chystat na přelomu tisíciletí. Tyto plány zkomplikovala další katastrofa ve Fukušimě. Některé státy oznámily, že jadernou energetiku utlumí, jiné slíbily, že zajistí lepší bezpečnostní opatření. Cena za nové reaktory se tak dramaticky zvýšila a dnes evropské země plánují jeden reaktor za 8-10 miliard eur, v Česku za 250-300 miliard korun. Návratnost investice se počítá na desítky let, a proto už není možné elektrárny stavět bez státní podpory. Tomu však brání předpisy Evropské unie, která na volném trhu s elektřinou zakazuje státní dotace soukromým firmám.

Cesta ke stavbě nových reaktorů se tím V Evropě značně zkomplikovala a jako první našla řešení Velká Británie, která se už chystá zahájit stavbu elektrárny Hinkley Point C se dvěma reaktory o výkonu 1600 megawattů. S projektem začala britská vláda už v roce 2007, kdy oslovila provozovatele atomových elektráren a výrobce reaktorů, aby předložili nabídky nezávislému Úřadu pro jadernou regulaci. Přihlásila se tři energetická konsorcia, dvě pod vedením francouzských státních společností EdF a GDF Suez, třetí tvořily německé koncerny RWE a E.ON. Každý z investorů založil speciální firmu na stavbu a provoz nové elektrárny, která jako první dva kroky zakoupila pozemky na území již zrušených jaderných elektráren a sepsala projekt na stavbu nových zdrojů. K přeložení nabídek byli vyzváni také výrobci reaktorů, přihlásila se francouzská Areva, americko-japonská konsorcia Toshiba-Westinghouse a GE-Hitachi, spolu s nimi ještě kanadská společnost AECL.

Pak úřad se zájemci zahájil vyjednávání, kterému se říká proces GDA (Generic Design Assessment). Nahradil veřejnou soutěž, kterou považují Britové pro tak složité stavby za nevhodnou. Investoři měli vybrat vhodný reaktor a navrhnout výstavbu, která by odpovídala všem vládním požadavkům na bezpečnost a výkon. Vyjednávání trvala pět let a zájemci postupně odpadávali, v roce 2012 však získala od jaderného úřadu licenci francouzská EdF, která si vybrala ke stavbě pozemky zrušené elektrárny Hinkley Point na břehu Bristolského zálivu a reaktor Areva.

V říjnu 2013 podepsala britská vláda s EdF smlouvu, podle níž Francouzi postaví dva reaktory celkem za 16 miliard liber, britská vláda naopak poskytne záruku na deset miliard. Díky tomu EdF může získat půjčky zhruba za pětiprocentní úrok. Zbylých šest miliard poskytnou čínské společnosti China National Nuclear Corporation a China General Nuclear Power Group, které získají na oplátku třetinu akcií nové elektrárny.

Vláda také slíbila na příštích 35 let pevnou výkupní cenu (strike price) 92,5 libry za megawatthodinu s postupným zvyšováním o inflaci. To odpovídá ceně, kterou Česká republika garantuje například bioplynovým stanicím. V posledním jednání bylo třeba přesvědčit Evropskou komisi, aby schválila projekt, který vzniká s významnou státní podporou, a tedy v rozporu s některými předpisy na ochranu svobodného trhu. Londýnská vláda bruselské komisaře nakonec přesvědčila argumentem, že musí zajistit dostatečné zdroje, protože Velká Británie je ostrov a existuje jen slabé propojení s evropskou přenosovou soustavou. Britové mohou z ciziny dovážet jen desetinu kapacity svých elektráren, a mají tedy dvakrát až třikrát horší možnosti dovozu například ve srovnání s Českem. Přesto musela britská vláda souhlasit s tím, že jí stavitelé Hinkley Pointu budou každoročně odvádět více než dvouprocentní úrok za poskytnutou garanci.
Komise projekt schválila 8. října, může se tedy začít stavět. Hotovo bude podle plánu v roce 2023.

Předem daný vítěz

Komisař Joaquín Almunia při schválení projektu Hinkley Point prohlásil, že britský případ nemůže sloužit jako precedens pro jiné jaderné projekty v zemích Evropské unie, z důvěrného dokumentu ministra Mládka však vyplývá, že se Češi chtějí britským příkladem inspirovat. „Projekt Hinkley Point je nejvhodnější model k využití v České republice,“ píší Mládkovi experti a bez upřesnění tvrdí, že už „existují první signály ze strany potenciálních dodavatelů“. Jedinou vážnou překážkou je vyhlídka, že náklady ponesou spotřebitelé, a že se tedy v Česku zdraží za dvacet let elektřina. Návrh tak mohou odmítnout politické strany z obavy před hněvem voličů.

Model Hinkley Point fascinuje české energetiky tím, že Britové s jeho pomocí obešli evropské předpisy. Neznamená to však, že se Češi budou předlohy držet do detailů. V první řadě se nechtějí vzdát politické kontroly. Britský Úřad pro jadernou regulaci, který rozhoduje o zakázkách na nové reaktory, má stejné postavení jako tuzemský Úřad pro jadernou bezpečnost s předsedkyní Danou Drábovou. Předsedkyně Drábová však investora vybírat nebude. To si podle Mládkova plánu vyhradí vládní Výbor pro jadernou energetiku, který bude se zájemci o stavbu vyjednávat prostřednictvím nového vládního zmocněnce.

Druhým velkým rozdílem je fakt, že při českém vyjednávání bude předem znám vítěz. Nebudou se hlásit speciální firmy zřízené soukromými investory, ale bude zřízena pouze jedna společnost, která vznikne oddělením od firmy ČEZ. Zadarmo získá potřebné pozemky, vypracuje potřebný projekt a bude čekat na vstup cizího kapitálu. Se značnou pravděpodobností se dá předpovědět, že zájem vstoupit do nové firmy bude mít pouze ruský státní výrobce reaktorů Rosatom.

Politické zadání pro Rosatom

„Česká republika získala v posledních letech pověst, která zahraniční investory odrazuje,“ připomíná energetický expert Jan Ondřich z poradenské firmy Candole Partners. Nejde jen o případ z dubna, kdy ČEZ zrušil po třech letech veřejnou soutěž na dostavbu Temelína. Společnost Korean Air ztratila zájem pokračovat v investicích do ČSA ve chvíli, kdy ministr financí Andrej Babiš porušil smlouvu a bez konzultace vyměnil management. Cizinců se dotklo, že ministerstvo průmyslu změnilo zpětně podmínky na podporu solárních elektráren, případně verdikt ministerstva financí, který v roce 2011 zrušil tzv. velkou ekologickou zakázku.

V této situaci se nedá čekat, že se například EdF nebo jiná velká evropská energetická firma rozhodne získat českou licenci na provozování atomové elektrárny jen z toho důvodu, aby mohla vstoupit s českou vládou do jednání o stavbě reaktorů. Proto bude nutné, aby se součástí nové investorské firmy přece jen stal ČEZ, jediný majitel české atomové licence.

Stejně těžko se bude hledat finanční investor. Vstup Číňanů jako v Hinkley Pointu není pravděpodobný, protože také asijští bankéři velmi dobře chápou rozdíl mezi stabilními britskými poměry a nejistotou v Česku.

Hlavní postavou nové elektrárenské firmy se proto může stát dodavatel technologií. Favoritem pro tuto roli je jednoznačně Rosatom. Ruský prezident Vladimir Putin vynakládá v posledních měsících značné úsilí, jak posílit vliv ve střední Evropě. Nejvíc se mu to daří v Maďarsku a na Slovensku, dodávka reaktorů mu dokořán otevře dveře do Česka. Rosatom proto může jako státní firma nabídnout z politických důvodů nejnižší cenu, zvláště když se zájemce nebude vybírat ve veřejné soutěži, nýbrž v neveřejném jednání s představiteli české vlády; navíc mohou nové reaktory v Temelíně využít stejnou infrastrukturu jako již stávající jaderné bloky. Navíc jsou ruské technologie nepochybně kvalitní, jak svědčí nedávné vítězství ruského dodavatele v soutěži na reaktory pro tureckou elektrárnu Akküyu.

Zoufalství premiéra Orbána

Sympatie autorů Mládkova materiálu k Rusům prozrazuje záložní varianta pro případ, že Evropská komise zakáže tuzemskou verzi britského modelu. Ministerstvo průmyslu doporučuje inspiraci Maďarskem, kde vláda v lednu uzavřela smlouvu s Rosatomem. „Model lze použít v České republice za předpokladu silné angažovanosti státu a ochoty ke zvýšení státního dluhu,“ stojí v dokumentu.

Maďarská státní společnost MVM si objednala od Rosatomu stavbu dvou nových bloků po 1200 megawattech v jaderné elektrárně Paks. Potřebných deset miliard eur poskytne ruský stát a za půjčku bude ručit maďarský stát, který ze svého doplatí další tři miliardy.
Projekt si vysloužil tvrdou kritiku od opozice, které se nelíbí především podmínky úvěru. Deník Pester Lloyd upozornil, že Maďarsko musí splácet úroky z celé domluvené sumy hned od prvního dne od podepsání smlouvy. Splácí tedy už letos, i když se stavět začne až napřesrok. Jistinu začne budapešťská vláda splácet 

v roce 2026, tedy rok po plánovaném zahájení provozu nových reaktorů. Dostavba atomových bloků bez zpoždění je v Evropě spíše výjimkou, ovšem pokud se Rusové při stavbě zdrží, nesou veškerá rizika Maďaři. Maďarsko tají, jaké záruky poskytl proti ruské půjčce, spekuluje se, že v případě platební neschopnosti Maďarů Rusové převezmou energetickou firmu MOL. Opoziční média vidí Orbánův krok jako zoufalý čin, který uvede celé generace do dluhů a závislosti na Moskvě.

Chudý ČEZ mimo hru

Důvěrný vládní dokument zmiňuje ještě třetí variantu dostavby Temelína a Dukovan, podle níž by mohl reaktory postavit sám ČEZ, který by objednal jednotlivé části elektrárny od různých dodavatelů. Samotný reaktor by musel nakoupit v cizině, další zakázky by ale mohl přednostně objednat u tuzemských firem. Při výběru dodavatelů by využil metodu vyzkoušenou při modernizaci severočeských uhelných elektráren, kdy jeho dceřiná firma Škoda Praha Invest nevyhlásila veřejnou soutěž a přímo oslovila především místní dodavatele.

Podle Mládkových expertů „tato varianta nebyla doposud podrobně analyzována“, pochybují však, že půjde uskutečnit. ČEZ splácí dluhopisy, s jejichž pomocí modernizoval severočeské elektrárny a expandoval na Balkán, a při klesajícím zisku si nemůže v nejbližších deseti letech půjčovat velké částky. Teoreticky by byla možná státní injekce do základního jmění energetické skupiny, která by pak tyto peníze mohla utratit za reaktory. Ministerstvo průmyslu se však obává, že takovému plánu by zabránili minoritní akcionáři, kteří by se bránili proti ztrátě vlivu v podniku, kde dnes drží celkem třicetiprocentní podíl.

Na další riziko „české cesty“ upozorňuje stavba třetího a čtvrtého reaktoru ve slovenské elektrárně Mochovce, která probíhá podle stejného modelu. Investorem jsou Slovenské elektrárny, které patří italské firmě Enel. Italové nedokážou práci desítek dodavatelů koordinovat a o termínu dokončení se dá jen spekulovat. Stavělo se v letech 1985-1992, pak byl projekt zakonzervován a obnoven až v roce 2008. Tehdy se počítalo s dokončením v roce 2012, dnes italský investor plánuje spuštění na léta 2016 a 2017.