Před pár dny zemřel v Madridu španělský duchovní Miguel Pajares, který se smrtelnou ebolou nakazil v západní Africe. Pětasedmdesátiletý muž se tak stal první evropskou obětí současné epidemie, která si na černém kontinentě vyžádala už víc než tisíc obětí a stala se nejtragičtější v historii. Mají se Evropané eboly bát?

„Riziko zavlečení nákazy do České republiky je velmi nízké, ale nikoli nulové. Vždy existuje možnost importu nákazy z oblasti endemického výskytu infekce,“ uvedl pro Týdeník ECHO Daniel Růžek z Výzkumného ústavu veterinárního lékařství v Brně, přední český odborník na tuto chorobu.

Připomíná, že Evropa už jednu takovou zkušenost má. V roce 1967 se v Německu a tehdejší Jugoslávii objevily lokální epidemie viru marburg, což je blízký příbuzný viru ebola. „Do Evropy byla nákaza zavlečená s kočkodany odchycenými v Ugandě a dovezenými za účelem zpracování jejich orgánů pro potřeby farmaceutických společností,“ konstatuje Růžek.

Vir pojmenovaný podle řeky

Před možným šířením nákazy už minulý týden varovala Světová zdravotnická organizace, která dokonce vyhlásila stav nouze. Znamená to, že nyní může vydávat po celém světě závazná pravidla pro zamezení dalšího šíření nákazy. „Současná epidemie eboly je důvodem pro obavy na celé mezinárodní scéně. Vyhlašujeme proto stav nouze. Komise se na tom shodla jednohlasně,“ sdělila generální ředitelka WHO Margaret Chanová. „Chceme tak upozornit na závažnost epidemie, na nebezpečí možného šíření, ale i na nutnost, aby se země sjednotily a proti viru bojovaly společně,“ vysvětlila.

Nynější epidemie eboly je nejhorší v její bezmála čtyřicetileté známé historii. Poprvé byla nákaza zaznamenána v roce 1976 ve středoafrickém státě Zair (dnes Demokratická republika Kongo). První případy se vyskytly v okolí řeky Ebola, podle níž bylo nové onemocnění pojmenováno.

„Hemoragická horečka ebola je infekční onemocnění vyvolané stejnojmenným virem,“ říká brněnský výzkumník Daniel Růžek. „Jde o jednu z nejzákeřnějších lidských virových nákaz, kdy na některé kmeny umírá až 90 procent pacientů.“ Eboly existují více druhů a všechny kmeny nemusejí být pro člověka nebezpečné. Třeba ebola reston nezpůsobuje u lidí žádné výraznější onemocnění, ale je smrtelný pro opice.

Původcem jsou netopýři

Šíření viru v Africe je nejvíce spojováno právě s opicemi, ale prvotním původcem jsou různé druhy netopýrů. „Člověk se může nakazit po kontaktu s netopýrem, u kterých nemá nákaza příznaky, nebo druhotnými hostiteli, mezi něž patří právě primáti, ale i jiné druhy, jako jsou třeba chocholatky – africké antilopy,“ vysvětluje Růžek.

U druhotných hostitelů – šimpanzů, goril nebo antilop – je nákaza extrémně smrtelná. Nakazit se mohou po přímém kontaktu s infikovaným netopýrem, avšak například i poté, co sní ovoce, které nakažený netopýr nedojedl a upustil. Nákaza se mezi opicemi může rychle šířit a v minulosti byly zaznamenány rozsáhlé epidemie s masivním úhynem primátů.

„U lidí jsou největšímu riziku vystaveni ti, kteří se dostávají do těsného kontaktu s netopýry ve svých obydlích nebo v jeskyních, odchytávají a konzumují netopýry či loví a konzumují opice,“ poznamenal Daniel Růžek. „Přenos z člověka na člověka probíhá pouze na základě kontaktu s kontaminovanými tělesnými tekutinami.“

Nákaza se tak často šíří uvnitř rodiny při péči o nemocného nebo při pohřebních rituálech, jejichž součástí je i líbání zesnulého a omývání mrtvého těla. „Na šíření nákazy se podílí i místní léčitelé, ale také nemocnice, které mnohdy nedisponující potřebným vybavením a neprovádějí dostatečnou sterilizaci jehel a dalšího náčiní. V případě zavedení striktních protiepidemických a hygienických opatření lze ohnisko nákazy účinně izolovat, v africkém prostředí je ale toto těžko zvládnutelný problém,“ říká Růžek.

Ověřený lék zatím neexistuje

Virus se nešíří vzduchem ani vodou. Proti nákaze zatím neexistuje účinná ověřená vakcína či léčba. Zmiňovaného španělského duchovního Pajarese přitom nezachránilo ani experimentální sérum ZMapp, byť se při dosavadních pokusech na opicích jevilo jako nadějný lék. Sérum dostali i dva nakažení Američané, jejichž zdravotní stav se podle dostupných zpráv naopak zlepšuje.

Američané se rovněž infikovali v Africe, kde se vyskytuje nejvíc poznaných druhů viru, ale třeba ebola reston má původ na Filipínách. Podle Daniela Růžka z brněnského Výzkumného ústavu veterinárního lékařství je velmi nepravděpodobné, že by se oblast přirozeného výskytu pro člověka patogenních kmenů viru ebola rozšířily mimo africký kontinent.

„Je ale potřeba být na pozoru před možností importu nákazy z oblasti endemického výskytu,“ zdůrazňuje Růžek. „K importu může dojít nejen v podobě infikovaného člověka, ale nákaza může být zavlečena i díky legálnímu nebo nelegálnímu dovozu zvířat, především opic.“

Byli jsme naivní

Současná epidemie eboly – největší a nejrozsáhlejší z doposud známých epidemií – podle Růžka ukazuje, jak málo je lidstvo na takové situace připraveno. „Padesátá a šedesátá léta minulého století se nesla na vlně značného optimismu, co se boje s infekčními chorobami týče, s vyhlídkou vymýcení nebezpečných mikrobů v celoplanetárním měřítku. Díky tehdejším objevům nových antibiotik se mnohé dříve smrtonosné infekce změnily ve snadno zvladatelné. Tehdy se předpokládalo, že počátek 21. století bude již dobou bez nebezpečných mikrobů, dobou triumfu nad infekčními chorobami,“ připomíná Růžek.

„Dnes víme, jak naivní byly tehdejší předpoklady. Mnohé staré nákazy se znovu objevily a začaly opět sužovat lidstvo, a navíc se stále objevují nové,“ konstatuje. Například koronaviry byly podle Růžka donedávna pokládány za původce lehkých, nepříliš významných infekcí. Ovšem jen do okamžiku, kdy se objevil koronavirus SARS. „Ve světě virových patogenů tedy musíme být stále připraveni na nejrůznější překvapení,“ uzavírá Daniel Růžek.