V době před americkými prezidentskými volbami se někteří kritici Donalda Trumpa děsili možnosti, že v případě zvolení bude mít tenhle člověk přístup k „jadernému kufříku“. Čas ovšem ukázal, jak už je jeho zvykem, že nový americký prezident tohle ani zařízení nepotřebuje, aby způsobil odpovídající paseku. Stačí mu mobilní telefon a přístup k síti Twitter a dějí se věci (zvláště v pozdních nočních či časně ranních hodinách). V sobotu tak vyslal do světa skutečně šokující zprávu.

Prezident Obama nařídil v době kampaně odposlechy Trumpových telefonů. V následujících tweetech pak údajné počínání svého předchůdce označil za srovnatelné s aférou Watergate a za mccarthismus. Obamu označil za „zlého (nebo chorého) chlápka“. Sérii tweetů o nové aféře Watergate narušilo jenom prezidentovo vyjádření k další světodějné události – odchodu Arnolda Schwarzeneggera z reality show The Apprentice, v níž Trump kdysi účinkoval. Schwarzenegger, který svůj odchod vysvětloval trumpovskou zátěží pořadu, podle prezidenta ve skutečnosti musel odejít kvůli „ubohé sledovanosti“. Je jasné, že národ od prezidenta právem čeká, že mu bude vysvětlovat zrovna tohle. No nic. Zpět k té nové Watergate.

Kdyby končící prezident nechal odposlouchávat kandidáta na svůj úřad (a pozdějšího vítěze voleb), byl by to nepochybně skandál obřích rozměrů, otřásající základy politického systému. Jenomže Donald Trump pro svoje burcující tvrzení žádné důkazy či indicie nepředložil. Jeho mluvčí Sean Spicer v neděli prohlásil, že Bílý dům požádá výbor Kongresu, který šetří údajnou ruskou snahu ovlivnit americké volby, aby se zabýval i možností zneužívání pravomoci v roce 2016. Bílý dům se prý k věci do konce vyšetřování nebude vyjadřovat.

Působí to jako docela průhledný ústupový manévr, snaha zakamuflovat, že prezident svoje obvinění vznesl bez relevantních (nebo aspoň tak působících) důkazů. Ukazuje se, že se opíral o texty jemu velice nakloněného serveru Breitbart, který zas vycházel z tvrzení jiného okrajového periodika. Breitbart argumentuje staršími zprávami BBC a britského Guardianu, z nich ale nevyplývá, že by Obama nebo kdokoliv z jeho okolí nařídil odposlechy Trumpových telefonů.

Rozjezd Trumpovy administrativy vážně komplikují úniky informací a vyšetřování údajných styků lidí z prezidentova okolí s Ruskem. Možná byla prezidentova twitterová ofenziva afektovaný pokus odvést pozornost jinam. Možná prezident tak docela neví, co dělá, možná to naopak velice přesně ví. Ze špice systému torpéduje systém a s ním i představu, že by slovo nejmocnějšího muže světa mohlo třeba mít nějakou váhu. Politici jeho typu totiž potřebují, aby žádná slova váhu neměla a oni mohli být mořeplavci v oceánu pomíjivého žvástu a zásobovat publikum krátkodobými vzruchy. Bez ohledu na to, že právě nedůvěra, jejíž jsou apoštoly, společnost rozkládá.

Navíc v situaci, kdy slova nemají váhu, může smysluplná komunikace přestat být bez ohledu na to, jak pokročilé komunikační prostředky má člověk k dispozici. Nástup Donalda Trumpa někteří lidé vítali jako možnost zastavit to, co vnímají (někdy třeba i právem) jako úpadkové tendence současného Západu. Vybrali si ale jen jinou formu úpadku, možná ještě hlubší.