Ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová-Tominová odeslala do kolečka vládních připomínek svou dlouho očekávanou koncepci rodinné politiky.

Sám název rodinná politika je silně zavádějící. Marksová-Tominová klasickou rodinu jako svazek muže a ženy, z něhož se rodí děti, nerespektuje. To, co posílá do vlády, není rodinná koncepce, ale plodící koncepce. Cílem, který má stát různým stylem 30 miliardami korun podpořit, je, aby se rodilo co nejvíc dětí. A je úplně jedno, v jakých poměrech se narodí. „Určujícím kritériem rodiny je trvalý vztah a hodnoty úcty, lásky a vzájemné péče. Dnešní rodina je totiž velmi rozmanitou kategorií a stále se mění. Tato rozmanitost je důsledkem komplexních a často nových životních situací, kterým rodiny čelí. Rodinu v dnešním světě tvoří jednotlivci a páry s dětmi (biologickými a osvojenými) či bez nich (neplodné či vědomě bezdětné), manželské, registrované, nesezdané, pěstounské i tzv. seskládané, často vícegenerační, a vždy nehledě na jejich pohlaví.“

To, že tradiční rodina prochází krizí, je zjevné. A stát místo toho, aby se zamýšlel, jak tu krizi zmírnit a rodinu podpořit, bere její rozklad jako fakt, jemuž je třeba vyjít naproti. Z toho pak v logice progresivistky Marksové vychází i pohled na děti. Nepovažuje je za dar ze vztahu muže a ženy, který nemusí být dán každému.

Považuje je za nárok, kterému by měl stát pomoci dotovanými uměle počatými dětmi. V žargonu Marksové-Tominové se tomu říká „dostupná asistovaná reprodukce“. Dosud na ni měl právo jen pár muže a ženy. Nebylo podstatné, jestli byli manželé, musel to ale být pár. Marksová teď chce dát základní právo na státem dotované uměle počaté dítě i osamělým ženám. Kromě toho ministryně prosazuje i posunutí věku, do nějž má žena na státem financované umělé oplodnění právo ze současných 38 na 43 let. Vedle toho i podstatné zvýšení počtů pokusů o umělé početí.

Vše dohromady to znamená prudký nárůst přílivu peněz z veřejného zdravotního pojištění do byznysu reprodukčních klinik. V něm je už dnes nejsilnějším hráčem společnost Hartenberg ministra financí Andreje Babiše. Ten je svým čichem na veřejné zdroje pověstný. Ať jde o biopaliva, nebo státem dotované uměle počaté děti. Andrej Babiš už avizoval, že chce Hartenberg prodat, aby dostál zákonu o střetu zájmů. Perspektiva na podstatný růst přísunu veřejných peněz se samozřejmě odrazí na prodejní ceně.

Symbióza zájmů Marksové-Tominové a Babiše je výstižnou ukázkou nově se rodícího komplexu zájmů progresivistů a velkého byznysu. První vymýšlí nejrůznější cesty, jak převychovat společnost podle svých ideálů. Druzí v tom vidí výbornou příležitost, jak na progresivismu vydělat velké peníze. Sem patří soláry, biopaliva nebo uměle počaté státem dotované děti osamělých žen. Různé mesaliance podobného typu jsou dnes k vidění od Ameriky po Německo. Své zájmy prosazují velmi agresivně proti zájmům většiny společnosti.

V antirodinné politice ministryně práce je řada zbytečných až nebezpečných nápadů. Od rozšíření okruhu příjemců přídavků na děti po státní novomanželské půjčky. Proč se raději přídavků nezbavit úplně a nepřevést je do slev na dani pro rodiče, kteří pracují? A proč by měl při ostré konkurenci bank a nízkých úrocích lidem na start rodiny půjčovat stát?

Je velmi pravděpodobné, že tento dokument jako celek nikdy neprojde vládou. Mnohem větší riziko je, že se v tichosti prosadí jednotlivé nápady v symbióze progresivistů a velkého byznysu.