V celém příběhu, kdy vláda vyměnila pětici Čechů zadržovaných v Libanonu za Alího Fajáda a jeho komplice, které žádaly Spojené státy americké vydat kvůli podezření z terorismu, je nejhorší veřejné propírání detailů, jak stát obchoduje se zločinci. Nejvíc nás ohrožuje informace, kolik byla vláda ochotna zaplatit za dvě dívky unesené v Pákistánu. Tajné služby nebo politici ji podle zkušeného diplomata Alexandra Vondry vynesli proto, aby překryli svůj amatérismus v případu Fajád.

Co vláda výměnou pěti Čechů unesených v Libanonu za Alího Fajáda a jeho komplice Marábího, které USA chtěly kvůli podezření z terorismu, způsobila?

Je to velký průšvih hned z několika pohledů. Zaprvé kvůli vztahu s Amerikou, ale i dalšími spojenci. Reakce amerického velvyslance v Praze byla velmi ostrá. Hlavně v ní padlo slovo, že pro to, co vláda udělala, „neexistuje žádné ospravedlnění“. Do médií byly hned účelově vypuštěny informace, že se vše odehrálo po dohodě s Američany. A oni se teď jen veřejně rozčilují. Že je to součástí hry. Tomu absolutně nevěřím, je to úplný nesmysl. Ten výraz „neospravedlnitelný“ je úplně jasný. To není žádná diplomatická hra. Ještě daleko větší průšvih ve spolupráci se spojenci v oblasti tajných služeb je chování našich tajných služeb. Tady nejde jen o vztahy s Američany, ale i s Němci, Francouzi a dalšími. Pokud se v komunitě zjistí, že naši zpravodajci jsou schopni vlézt do takhle průhledné pasti, kterou by nepochybně odhalil i můj syn jako úplný amatér, vypovídá to o stavu naprostého rozkladu, ve kterém dnes vojenské zpravodajství je. Nejhorší v téhle branži je kombinace pitomosti a neloajálnosti. To se prostě neodpouští.

Jak dlouho za to budeme platit?

Pět deset let.

Jak se to konkrétně může projevit? Že nás zpravodajské služby spojenců budou ostrakizovat a nebudou s námi sdílet informace?

Podívejte se na reálnou situace, ve které dnes Evropa je. Čelí nekontrolovatelnému proudu přistěhovalců z muslimských a arabských zemí, kdy se nepochybně zvyšuje riziko teroristických útoků. Němci už dnes a denně odhalují nějaká hnízda teroristů. Jedinou obranou proti těmto útokům jsou kvalitní informace tajných služeb a výměna informací. Pokud budeme postaveni na vedlejší kolej, je to velký bezpečnostní problém.

Jak velké je riziko, že se staneme základnou teroristů?

Naštěstí nejsme v situaci, jako je Belgie nebo další západoevropské země, kde teroristé nacházeli útočiště v komunitách svých soukmenovců. Nicméně už od časů bolševika byla tato země jakýmsi týlovým zabezpečením, různých teroristických skupin. Prahu a nakonec i některá lázeňská města používali teroristé jako jakousi kombinaci odpočinkové destinace s možností se tu navzájem scházet. V tomto smyslu je samozřejmě Česká republika jejich oblíbené místo. Jedinou ochranou před teroristickými sítěmi jsou skutečně kvalitní zpravodajské služby a jejich spolupráce zejména v Evropě, s Amerikou a s Izraelem.

Jak měla česká vláda reagovat poté, co už ta pětice upadla do zpravodajské léčky a byla v Libanonu zadržena?

Když už se dostanu do takové situace, musím se snažit z toho vyjít s maximálně čistou kůží. Když už vím, že jsem udělal velký průšvih, nesmím začít vršit na něj další. Přesně to se vládě bohužel stalo. Přinejmenším se musím snažit hrát o čas. Představa, že těch pět zadržovaných v Libanonu bylo bezprostředně ohroženo na životě, když tady v pankrácké věznici seděl Alí Fajád, je dost naivní. Fajád měl pro libanonský Hizballáh podstatně větší cenu než všech těch pět dohromady. Dalo se dál držet Fajáda v pankrácké věznici, nepouštět ho ani ho Američanům nevydávat, a zároveň se s partnerskými zpravodajskými službami bavit, jestli se ta situace nedá řešit jinak než totálním stažením ocasu, ke kterému v posledních dnech došlo.

Reagoval americký velvyslanec tak ostře, protože s ním česká vláda nejednala, nebo proto, že porušila dohodu?

Nevím, ale z těch dvou klíčových slov, jež ambasáda použila, „šokující“ a „neospravedlnitelný“, si myslím, že klíčové je to druhé.

Stal se v Evropě za posledních pětadvacet let podobný lapsus? Jak velký je to průšvih?

Průšvih je to obrovský. Navíc ve spojení s těmi obrovskými úniky informací z prostředí tajných služeb. Vezměme si jednu věc, která s tím souvisí: loni se dostaly na svobodu ty dvě ženy, které byly unesené v Pákistánu. V těchto dnech se dostala na veřejnost informace (přinesl ji časopis Respekt – pozn. red.), kolik se za ně platilo. Ven se dostala jen proto, aby si zpravodajské služby zlepšily své renomé, že dokážou někoho z ciziny dostat domů. Nejen to, ven se dostala i informace o maximální částce, kterou byla česká vláda ochotná zaplatit. Nejen těch konečných šest milionů dolarů, které se zaplatily. Ale i ten limit deseti milionů dolarů. Jaký je náš vzkaz světovým teroristům? Zaprvé: Češi jsou takoví trumberové, že nalezou do první léčky, kterou jim někdo připraví. Zadruhé: jsou ochotni zaplatit i daleko vyšší částky, než zaplatili doposud, aby takovou situaci co nejdříve vyřešili. To je pozvánka k tomu, když někdo chce vydělat majlant a chce ho vydělat velmi rychle – měl by unést a zajmout nějakého Čecha. Tady nebo kdekoliv v zahraničí. To je neuvěřitelné, takovéto úniky informací se nedějí nikde. Myslím, že je nutné pohnat ty lidi k zodpovědnosti.

Koho je potřeba pohnat k zodpovědnosti? Ten text v Respektu, kde se detaily o platbě odhalují, se odvolává na nejmenovaný zdroj z bezpečnostní rady státu a na nejmenované spolupracovníky ministra spravedlnosti Pelikána. Působí to snahou odpoutat pozornost od Fajáda k těm dvěma zachráněným dívkám...

Nejde jen o to, odvést pozornost od Fajáda, hlavně je to snaha ukázat, jak se vláda umí o své občany dobře postarat. Je to klasicky babišovský manévr. PR operace, která se z toho snaží vytěžit okamžité zisky bez ohledu na středně- a dlouhodobé následky. A ty budou strašlivé. Jak už jsme se bavili: budeme vydíratelní zločinci a teroristy a nikdo ze spojeneckých tajných služeb s námi nebude chtít spolupracovat. Mám podezření, že babišovská část vlády z toho chtěla vytěžit popularitu. A doufám, že je to i lekce pro amerického velvyslance, který se tu rok choval jako Babišův velký přítel a neváhal ho navštěvovat na party v Čapím hnízdě.

Měla by únik informací o výkupném za ty dvě dívky policie začít vyšetřovat?

Samozřejmě že by měla. Úniky informací se tady ale vždycky vyšetřují jen na oko a nikdy se z toho žádné důsledky nevyvodí. Jsem v tom skeptický.

Zastánci vlády a výměnného obchodu tvrdí: za unesené platí všichni. Italové, Francouzi, Němci...

Až mi někdo přinese ověřenou informaci, že unikla ve Francii, Itálii nebo ve Spojených státech částka, kterou byli ochotni maximálně zločincům zaplatit, když už něco zaplatit, zvednu ruce a řeknu: Ano, vzdávám se.

Pamatujete si ze své diplomatické kariéry podobný případ?

Já si pamatuji různé výměny rukojmích. Pamatuji si případy, kdy byli vyměněni jedni vězni za jiné vězně. K tomu občas dochází. Nedochází k tomu ovšem takhle rychle. Zpravidla se to odehraje až poté, co se vyčerpají všechny ostatní možnosti. Málokdy se ale zveřejňuje zaplacená částka, to si moc nepamatuji. Ale už vůbec si nepamatuji, že by někdo zveřejnil horní limit, který je vláda ochotná zaplatit. To je absolutní diletantismus a amatérismus.

Kdo by měl vyšetřovat tento velmi nebezpečný únik informací o výkupném?

Jak víme, celý případ vyšetřuje ÚOOZ Roberta Šlachty. Tady ale může napáchat ještě více škody než užitku. Právě ÚOOZ stálo u té fatální destabilizace vojenské zpravodajské služby, když v roce 2013 vtrhlo bez jakékoliv domluvy do jejího ústředí a pozatýkalo tam vedení. Mimochodem, všichni ti lidé už jsou propuštěni na svobodu a soudy je zatím osvobodily, byť zatím nepravomocně. Ta akce se ukázala jako velmi neprofesionální. Ale hlavně tu službu rozložila. Neumím si představit, že by do sídla CIA v šest ráno vtrhli šerifové z Nebrasky a nižší důstojníci FBI, začali tam dělat domovní prohlídky a zatýkat. Hořké ovoce této operace právě sklízíme. A mám obavy, aby vyšetřování případu Libanon, mimochodem, provázené jako vždy masivním únikem informací, tu službu ještě dál nedorazilo a úplně ji nezničilo a nedostalo do stavu, z nějž už se nikdy nevzpamatuje.

Fajádův právník Švarc, jeden z unesených, přiznává, že cestu organizoval jako misi na obhajobu Fajáda. Agent vojenské služby Psík byl jen jejím účastníkem, klientem Švarce a Fajáda.

Je bizarní, když se příslušník vojenského zpravodajství vydává do velmi nestabilní země, jakou je Libanon, o němž víme, že tam má hlavní slovo teroristická organizace Hizballáh, ve společenství lidí, z nichž přinejmenším dva jsou na výplatní pásce Alího Fajáda. Je bizarní, neuvěřitelný amatérismus, když se příslušník vojenského zpravodajství vydá na výlet do údolí Bikáa, což je pověstná základna Hizballáhu. To je mimo mé chápání. Snaha omlouvat to tím, že si tam jel pro nějaké informace o Čechovi, který byl unesen v Libyi, je komická. Zvlášť ve světle toho, jak jsme se nedávno dozvěděli, že si zpravodajci mysleli, že osvobozují Čecha z Libye, a místo toho dostali Srba. (29. ledna se objevila zpráva, že české tajné služby osvobodily v Libyi Rakušana a muže, o němž si myslely, že je právě unesený Pavel Hrůza, pro informace o němž si jel i agent Psík do Libanonu. Později se ukázalo, že osvobozeným nebyl Hrůza, ale Srb Srdjan Babič – pozn. red.)

Kdo by měl za ten průšvih nést odpovědnost? Aby si zahraniční rozvědky řekly: Jasně, Češi udělali velké chyby, ale uvědomili si to a snaží se to napravit.

V civilizované zemi by se po takovém maléru otřásala vláda. Zodpovědní ministři a šéf příslušné zpravodajské služby za to musí nést následky.

Podezřelí z terorismu se spojencům vždy vydávají?

Když už se někdo rozhodne nevydat, sám ho soudí. Rozhodně se nevrací tam, kde by mohl ve své činnosti dál pokračovat. To je úplně nejhorší varianta. Srovnejme si to s tím, jak se v historii chovali jiní sociálnědemokratičtí premiéři. Německý Helmut Schmidt i izraelský Jicchak Rabin museli projevit mimořádnou odvahu, když stovky absolutně nevinných rukojmích uvěznili teroristé na letištích v Africe. Nakonec se oba rozhodli ta rukojmí osvobodit. Vzali na sebe maximální riziko. Jenom aby dali najevo, že se nenechají vydírat. V těch letadlech byly stovky nevinných lidí. Nikoliv advokáti, kteří pracovali pro Fajáda.

V bezprostřední reakci na propouštění Fajáda, který byl agentem libanonské rozvědky, jste řekl, že každý student prvního ročníku mezinárodních vztahů ví, že je ta rozvědka pod přímým vlivem Hizballáhu...

Samozřejmě. Když před nějakým rokem a něco byl už Assad v Sýrii v koncích, tak mu z Libanonu přispěchal na pomoc Hizballáh, aby zvrátil poměr sil na bojišti. Což se mu mimochodem tehdy podařilo. Zázemí, vliv a síla Hizballáhu v Libanonu je naprosto nezpochybnitelná.

Měli by teď být Češi při cestách do rizikových oblastní opatrnější?

Nechci šířit žádnou hysterii. Ty příběhy z poslední doby ale ukazují, že unést Čecha se minimálně materiálně vyplácí. Nikdy za posledních pětadvacet let jsme neměli žádné případy unesených Čechů (výjimkou byl únos tří českých novinářů včetně Michala Kubala z České televize v Iráku – pozn. red.). Teď máme jen za poslední dva roky osm lidí ve třech oddělených případech.

I při propuštění novinářů v Iráku se spekulovalo o výkupném...

Rozhodně se tehdy nekonaly žádné nehorázné úniky informací. Tehdy to byla profesionální práce.

Zdroje z vlády tvrdí, že platí všichni. Nakolik je to běžné a ohrožuje to další občany zemí, které platí?

Nejvíc ohrožuje ten únik informací. Každý terorista dnes přesně z veřejných zdrojů ví, jak se to v České republice dělá. Ví, že jsme zaplatili, kolik přesně, a dokonce že jsme byli ochotni zaplatit víc. Co víc si může přát vědět? To je nevídaná tragédie. Když se zaplatí, tak se to v žádném případě nemá přiznávat. U těch dvou žen se žádná částka a už vůbec ne nabízená částka neobjevily až do chvíle, kdy potřebovali překrýt průšvih z případu Fajád. Je to přesně podle poučky, že když už udělám průšvih, nejhorší je ho dál rozmazávat. Přesně to děláme. Veřejně se rochnit v celém tom amatérismu nás jen dál poškozuje. To se samozřejmě dá namítnout i na náš rozhovor. Já ale pracuji jen s informacemi, jež jsou veřejné zprávy.

Jak se dá nejrychleji napravit poškozená reputace mezi spojenci?

Jen zapomnění. A nějaká revitalizace vojenské zpravodajské služby. Vždyť ona měla skvělou a dlouhou tradici, na niž jsme mohli být hrdí. Připomněl bych jen generála Františka Moravce a další za druhé světové války. Výborné jsou i některé počiny z těch posledních pětadvaceti let. Bude to teď chtít nějaký čas a trpělivou práci celé zpravodajské komunity, aby si znovu získala mezinárodní důvěru.

Jak teď politicky jednat se Spojenými státy americkými a vůbec spojenci v Severoatlantické alianci, aby se napravily pošramocené vztahy?

Někde se po straně omluvit. Přiznat lapsus. A snažit se ho odčinit. Jako když se stane jakýkoliv malér podobného rázu. Pomohlo by, kdyby partneři viděli snahu o vyvození důsledků.