V éře instantních stanovisek na sociálních sítích by se mohlo zdát přepjaté vracet se k tweetu předsedkyně sněmovny Markéty Pekarové-Adamové na Twitteru. Bylo ale vyjádřením přání, aby Maďaři za čtyři měsíce vyhnali stávajícího premiéra Viktora Orbána. Ale co naplat, jsou to slova, která spřátelená země, a to i v rámci Evropské unie, může chápat jako nepřátelský akt nové vlády, jejíž jedné ze stran Pekarová-Adamová předsedá.

Dnes uplynulo už sedm dní, po které z nové vlády nepřišla žádná korekce. Respektive byly srovnány řady po výzvě bývalého prezidenta Václava Klause, aby Pekarová-Adamová rezignovala. Ti koaliční představitelé, které se podařilo přimět k výroku, se postavili za MPA proti VK.

Po těch několika dnech kdo chce, už tuší, že předsedkyně naší sněmovny přeinterpretovala vzkaz, který v rozhovoru s prezidentem Kazachstánu vyřídil maďarský ministr zahraničí. Orbán prostřednictvím svého ministra vyjádřil lítost nad krveprolitím. Zůstává teoretická možnost, že Pekarová-Adamová je mnohem lépe informovaná než zbytek republiky, my ostatní nevíme, nakolik byly protesty v Kazachstánu mírové demonstrace rozstřílené armádou nedemokratického režimu (o povaze režimu není pochyb) a nakolik to byl od začátku souboj dvou ozbrojených skupin. Je to otevřené.

Ale jde tu o Kazachstán, nebo o střelbu na povolený terč Orbána? Střelba na Orbána je nejen povolena, je dokonce ráda viděna unijním establishmentem a velkými médii, včetně těch českých. Míří se na ještě druhý, větší terč za Orbánem, na visegrádskou čtyřku. A tady to definitivně přestává být pěna dní.

V4 není zázračné uskupení, jehož všichni čtyři členové jsou ze stejného těsta a mají širokou shodu zájmů. Přesto je to pokus o protiváhu Německu a Francii, tomuto domnělému dvojdirektoriu Evropské unie. Vesměs každý český diplomat nebo politik, který se někdy ocitl v silovém poli tvořeném německo-francouzským motorem na jedné a V4 na druhé straně, vám soukromě potvrdí, že typická vláda západní Evropy a speciálně ta německá nevidí Visegrád ráda. Němci považují státy za své zázemí, které má s nimi souznít, ze kterého nemají vycházet reakcionářské skřeky. Odtud ta zvláštní posedlost nejen justiční reformou v Polsku a v Maďarsku, ale i médii, starost o sexuální menšiny a o právo neziskových organizací zasvěcovat malé Maďary do nauky o změně pohlaví. Markétu Pekarovou-Adamovou nikdy neznepokojoval stav veřejnoprávních médií v Německu (oficiózní) ani vliv politiků na jmenování soudců (u spolkových soudů stoprocentní, a tedy silnější než v Polsku po reformě, u nižších naopak slabší než v Polsku po reformě).

Jeden maďarský diplomat se nedlouho po českých volbách na podzim privátně děsil, že české ministerstvo zahraničí obsadí předsudeční Piráti. To se stalo. Ministrem pro Evropu se stal nominant STAN Mikuláš Bek, který v jednom z prvních rozhovorů dal najevo distanci od Budapešti a Varšavy. Teď Pekarová-Adamová.

Skutečnost je taková, že Visegrád z pěti koaličních stran čtyři nechtějí a ta největší ho snad většinově ještě hájí, ale má předsedu a premiéra, který mlčí. Politici ODS mlčeli i loni v létě, když Evropská komise napadla Budapešť kvůli zákonu o sexuální výchově, poněvadž nechtěli střety v koalici Spolu. Mezitím je Spolu ve vládě, a nekončící povyšování nad visegrádské spojence dostává jinou váhu. Zahraniční politiku a instinkty ODS dnes hájí místopředseda, ale fakticky libero Alexandr Vondra. (Ten mimochodem po tweetu Pekarové-Adamové v ČT řekl, že vnitropolitické útoky na Visegrád jsou inspirované ze zahraničí.) Situace nejspíš dozrála do stavu, kdy by se měl – tak či onak – vyjádřit Petr Fiala.