Po téměř deseti letech se zpátky do vysoké politiky hlásí Jiří Čunek. Loni na podzim vyhrál pro lidovou stranu krajské volby na Zlínsku, od té doby je hejtmanem a viditelným kritikem vedení svojí strany. Není vyloučeno, že květnový sjezd KDU-ČSL se promění v Čunkův pokus strhnout na sebe vedení – to všechno v situaci, kdy Pavlem Bělobrádkem dohodnutá volební koalice s hnutím Starostové a nezávislí (STAN) vyvolává uvnitř členské základny vedle ambice stát se třetí silou české politiky i obavy, že se nepodaří překonat desetiprocentní laťku nutnou pro vstup do sněmovny. V rozhovoru pro Týdeník Echo Jiří Čunek vysvětluje, co by dělal jinak než Pavel Bělobrádek, proč by si líp porozuměl s Andrejem Babišem a na jakém ideovém základě by s šéfem ANO domlouval vládu.

Kdy se dozvíme, jestli na sjezdu budete kandidovat na předsedu strany?

Já mám spoustu práce, té se věnuji. A vím, že jakmile bych se začal zabývat myšlenkou kandidovat na předsedu KDU, přestal bych dělat některé věci, které mě dneska dominantně zatěžují, jako jsou zlínské nemocnice. Takže se radši věnuji nemocnicím, protože stejně vím, že se rozhodnu až v květnu.

A když máte tolik činností, které vás zaměstnávají, proč kandidaturu rovnou nevyloučíte?

Protože mi jako členu lidové strany záleží na tom, aby křesťanské principy v politice zůstaly. Na Evropě je dnes vidět, že jich je evidentně potřeba. A nerad se dívám, když se některé věci nedělají správně.

Co dnes vedení lidové strany nedělá správně?

Já mám jiný styl řízení, jiný pohled na to, jak by se měla dělat politika, když máte ambice získat vyšší procento. Mám zkušenost, jak toho docílit. Ve Zlínském kraji lidovci dřív nikdy nevyhráli, v roce 2000 jsme sice stavěli hejtmana, ale to byla čtyřkoalice. Abychom i aritmeticky vyhráli, museli jsme získat dvakrát víc hlasů než obvykle. A nám se to loni podařilo.

A v čem byste stranu řídil jinak než ti, kteří ji řídí dnes? Co vím, považujete je za klukokraty.

To jsem takhle určitě neřekl. S menší nadsázkou říkám, že mladí lidé by měli mít zakázáno jít do politiky. Mladí lidé by měli zakládat rodiny a pak mít starost, jak rodinu uživit. Když do vrcholné politiky přicházejí lidé s malými zkušenostmi a velkými potřebami, v drtivé většině – a takových příkladů je moc, Stanislavem Grossem počínaje – je ta kombinace zavede na scestí. Ve výkonné politice když máte moc rozdělovat dotace, rozhodovat o spoustě věcí, dostáváte při určitém způsobu chování nabídky. Je to velké pokušení pro mladé lidi. Další pokušení je, že když se vám na ministerstvech všichni klaní, stovky lidí, začne vám připadat, že jste se pro tu funkci narodil. Že to tak musí být. Ne, vysokou politiku mají řídit lidé, kteří už mají velký kus svého života prožitý a všechny ty starosti o děti, o staré rodiče, úspěchy i prohry jim dohromady vytvářejí nefalšovaný obraz o životě.

Jaké zkušenosti přesně máte vy? Byl jste ve vládě a předtím na radnici, zažil jste vyšetřování z přijetí úplatku.

Před vámi na tomhle gauči seděla paní, která má za pár dní nastoupit výkon trestu. Já ve věznici nikdy neseděl, tak i když stokrát můžu říct, že jí rozumím, stejně jí nerozumím. Ale určitě jí rozumím ve chvíli, kdy tvrdí, že nic nespáchala, a stejně ji odsoudili. Já jsem taky nic nespáchal a prožil jsem vyšetřování. Vím, jak je to stresující a že je to daleko víc stresující pro člověka, který nic neudělal. Je to nepřenosná zkušenost, s ní se na svět díváte už trochu jinak. A zase jiné moje životní zkušenosti mě vedou k názoru, že strana, která má za něco stát, se musí věnovat věcem, kterým se jiní nevěnují. A ne že když někdo v parlamentu, řekněme Kalousek, vykřikne Babiš! Dluhopisy! Čapí hnízdo!, všichni hloupí tam běží a věnují se tomu, na co Kalousek ukáže. Ti rozumnější by se měli věnovat skutečným tématům, která lidi trápí. V KDU-ČSL bychom se měli věnovat věcem, které nám víc přísluší – pěstování hodnot, které nesou tuto společnost, tento stát a národ.

Co přesně tím myslíte?

Největší problém českého národa je, že vymírá. Co musíme změnit, aby lidé měli chuť mít děti? Lidé, kteří nepoznali dobro velké rodiny, to poznání nemohou předávat dál. Mladí muži, kteří byli vychováni jenom matkou, kterým se doma do jejich dvaceti let vystřídá deset tatínků nebo strýců, ti určitě nemají správnou představu o odpovědném životě. Proto také nic nevydrží. Ve vztahu ani potom na pracovišti. Jak tohle zlepšit? Jedno z řešení, na které já jsem přišel, je návrat vojny. Tady jde nejen o ochranu státu, ale také o to, jak se útrapy na vojně přítomné naučíte zvládat. Naučíte se, že potíže patří do života a lze je řešit. Zadruhé může vojna působit jako ohromný sociální stabilizátor. Na vojně se potkávají lidi z vysokých škol s lidmi, které by jinak ve svém životě nepotkali. Ve znovuzavedení vojny vidím jenom samé výhody. Naopak když pátrám, kdo všechno stál za zrušením vojny, byli to v zásadě změkčilci i ve svém osobním životě. Lidi, kteří voličům hlásali: Teď z vás něco nepříjemného sejmu. Změkčilost vede k vystrašenosti a ta se promítá všude možně. Třeba v naší potřebě přimknout se kdysi k Sovětském svazu anebo teď zase k Americe. Jako že nás zachrání NATO. Vlastní politika, vlastní hrdost, spoléhání na sebe sama, to se u nás nenosí. V roce ’45 nás neoddiskutovatelně zachránili Rusové – a vzali si za to Podkarpatskou Rus. Teď kdyby nás zachránil někdo jiný včetně Ameriky a NATO, včetně Bruselu, zase si něco vezme. Proč by nás taky zachraňoval zadarmo? Přece ta americká matka nebude posílat svého syna umírat za nějaké změkčilé Čechy, kteří leží na kavalci a volají: Jsme ohroženi, pojďte nás zachránit. Tak tohle jsou důležitější věci než běhat za Čapím hnízdem.

Hypoteticky: pokud byste vedl lidovou stranu, ve sněmovně byste se s Babišem v dluhopisech nebo i v Čapím hnízdě spíš solidarizoval?

Ne, vůbec. Neřešil bych to a nechal to orgánům, které jsou k tomu určeny.

Orgány, které jsou k tomu určeny, evidentně mají strach rozhodovat.

To je možné, ale i tak ve sněmovně řešení nenaleznete. A kdyby se mělo ukázat, že zábrany vyšetřovat jsou systémové, nevyhrožoval bych rozpadem koalice, ale řekněme požadoval, ať se přeskupí ministerstva. Taky se mi líbí argument: asi to trestné nebylo, ale je to morální pochybení. Tak to už je legrace opravdová.

Myslel jsem, že vy jste pro konzervativní hodnoty.

Jenomže já morální pochybení hledám hlavně u sebe. A pak je hledám u ostatních politiků. Byl Babiš politik, když to dělal? Nebyl, byl byznysmen. A choval se stejně jako každý jiný byznysmen. To bychom pak měli zavřít všechny daňové poradce – vždyť oni optimalizují zisk. Zákonnými možnostmi snižují daně, které podnikatel platí státu.

Čili člověk, který jde do politiky, před vstupem do politiky může podvádět, a vstupem do politiky se stává bezúhonným?

Ne, za podvod je trest. Jestli Babiš udělal podvod, ať ho zavřou. Ale já si stejně nemyslím, že to byl podvod.

Přijde vám normální, aby druhý nejbohatší člověk ve státě vůbec bral dotace? Vždyť to je zvrácený svět.

Ale ten svět už byl zvrácený před Babišem. My nemáme lidi do českých firem, a pořád tu ještě existují investiční pobídky pro firmy zahraniční. Udělat favour Volkswagenu byla ve své době perfektní věc, ale věci se snad vyvíjejí, ne? V takovém systému když velký podnikatel dostává buď pobídky, nebo dotace, je to jeho chyba? Ne, je to chyba systému.

Myslíte, že máte šanci ten zvrhlý systém, například dotace na obnovu venkova původně určené na malé projekty, které dnes čerpají i koncerny jako Agrofert, změnit s člověkem, který z něj čerpá?

Ano, když sami budeme vědět, co se má měnit, můžeme k tomu pak doslova donutit i partnery. Já jsem přesvědčen, že Babiš na tuto vlnu přistoupit může. Protože je zaprvé dost bohatý, zadruhé si myslím, že chce být víc úspěšný politik než bohatý podnikatel. Nemusím mít pravdu, ale určitě bych se o takové změny pokusil. Ale já bych se v nové vládě bavil hlavně o zavedení principů, které českou společnost povedou k návratu odpovědnosti. Vojna, sociální systém, kde musí být dávky všechny jenom motivační. Tak aby ten, kdo skutečně nemá, dostal, ale pouze za nějakou činnost, pokud jí je schopen. Návrat odpovědnosti za sebe sama, kterou dnes vláda spíš oslabuje. Jak teď například schválila, že ženám, které nemohou na otcích vymoci alimenty, je bude platit stát. Copak ten stát těm ženám říkal, s kým mají spát? Tímhle lidi stále více vychováváme k nezodpovědnosti. Pokud se žena špatně rozhodla, s kým mít dítě, musí nést následky.

Děti taky?

To je tak ale vždycky, to se nedá nic dělat. Já neříkám, nepomáhat vůbec. Ale neposilovat v lidech nezodpovědné chování. Pokud žena, která o sobě prohlásí, že je samoživitelka, ačkoliv žije se třemi dětmi i partnerem v jednom bytě, dostane větší peníze než na stejné chodbě žijící manželé se třemi dětmi, tak to je přeci naprosto vědomá podpora státu proti uzavírání manželství. To jsou věci strašně důležité pro pocit spravedlnosti a pro výchovu.

Máte program pro spartánskou převýchovu české společnosti. Na tom byste s Babišem našel shodnou řeč?

Určitě. A kdyby ne, tak to spolu nemusíme dělat.

Vy dva se dobře znáte. Odkud? Prý si tykáte.

To ano, ale jestli jsme spolu seděli desetkrát? Seznámili jsme se asi v roce 2008. To jsem byl ministr a nějaký Babiš opakovaně žádal o schůzku. Vůbec jsem nevěděl, kdo to je. Když jsem schůzku odřekl třikrát a potřeboval ji odříct počtvrté, už mi to bylo trapné. Tak jsem mu zavolal, že dneska zase nemůžu, že to bychom se museli sejít v jedenáct večer. On: To nevadí, já počkám. O půl jedenácté mu volám, že ještě sedím na Úřadu vlády. A on: Tak já na vás budu čekat v nějaké hospodě poblíž. Přišel jsem tam o půl jedné v noci, u stolu sedí nějaký chlapík, který po mně něco chce. Co jsem mohl, jsem mu řekl, co se mi zdálo přes čáru, jsem mu řekl, že sdělovat nebudu. A on vůbec netlačil, bylo to v pohodě.

Co po vás chtěl?

To už si přesně nepamatuju. Ale asi to, co po mně chtěl téměř každý velký podnikatel. Měl nějaké problémy, které vláda řešit mohla, možná sekundárně rozhodovala o jiných firmách. Chtěl mi osvětlit situaci a ptal se, jak něco ve vládě budeme řešit. Každopádně mi na té schůzce přišel se svými názory zajímavý, zajímavý byl i tím, že byl několik měsíců ochoten čekat.

A jak k tomu přijde, že si s takovým partnerem v diskusi – vy ministr, on podnikatel – začnete tykat?

Jak jste si vy s někým začal tykat? My jsme si byli sympatičtí tím, že jsme na některé věci měli podobný pohled. Ne jen politické. Teda nikoliv na holky, o těch jsme se nebavili.

Pomáhal vám loni na podzim Babiš s kampaní v krajských volbách? V lidové straně se říká, že vám na Zlínsku platil billboardy.

No, nejvíc nepřátel máte vždycky ve vlastní straně. To jsou ti, kteří si myslí, že by mohli, ale nemohou. Samozřejmě to není pravda, žádné billboardy nám neplatil.

Pojďme k dvoukoalici se STAN. Nerozumím úplně vašemu názoru: na jednu stranu ji podporujete, ale kritizujete ty, kteří ji prosadili.

Když dva dělají totéž, není to totéž. Myšlenka mi přijde dobrá, ale kampaň se musí dělat jinak. Naše koalice se Starosty musí mít jiný program než ta smečka tady, která má jediný program: Antibabiš. Tam my voliče nemáme, musíme zaujmout lidi vlastním programem.

Jak velké je riziko, že skončíte pod deseti procenty a mimo sněmovnu?

Když to budeme dělat špatně, pak velké. Když to budeme dělat dobře, žádné neexistuje. Problém v lidové straně s dvoukoalicí je ten, že na konferenci byla schválena jen těsnou většinou 39 ku 33. Proti bylo sice 31 hlasů, ale dva hlasy byly zneplatněny, podle mě záměrně. A i ve státě o zásadních věcech rozhoduje ústavní většina. A my jestli chceme zvítězit, musíme pro koalici se Starosty nadchnout všechny naše lidi. A ne že polovina to chce, polovina nechce.

Může sjezd KDU-ČSL v květnu dvoukoalici úplně odmítnout?

Určitě, stát se to může. Ale měli bychom udělat všechno pro to, aby neodmítl. Já cítím, že většina lidí ve STAN má podobný pohled na svět, čili to spojení by nám mohlo pomoct. Pravděpodobnější pořád je, že i sjezd to schválí, třeba na Zlínsku, kde to drtivá většina nechce stejně jako na jižní Moravě, se nám podařilo přesvědčit můj okres tak, že 70 procent už je pro. Byl jsem na místě a vystoupil s dalšími ve prospěch dvoukoalice. Bohužel tam nebylo vedení. Člověk, který lídruje, musí pro svůj plán být nadšený, a ne jako Pavel Bělobrádek, který vyjde po hlasování před novináře říct, že neřekne, jak hlasoval. Moje maminka je lidovec, a i když má v 86 letech bystrý rozum, to ona má vědět, jak má o koalici se starosty hlasovat. Snad někdo, kdo to upekl, by jí měl vysvětlit, co je na tom dobře.

Pavel Bělobrádek má za sebou developera a sponzora vaší strany Luďka Sekyru. Zmenšil by se Sekyrův vliv na stranu, kdybyste byl předsedou vy?

Pavel Bělobrádek se s ním zná, poslouchá jeho rady a moudra, na čemž nevidím nic špatného. Já jsem s panem Sekyrou jednou byl na obědě, v zásadě ho vůbec neznám a tomu by byl úměrný i jeho vliv.