Předsedkyně Energetického regulačního úřadu (ERÚ) Alena Vitásková se v únoru dozvěděla dvě zásadní věci o své blízké budoucnosti. Hrozí jí 8,5 roku vězení, ale do doby, než odvolací soud tento verdikt potvrdí, nebo soudci první instance hodí na hlavu, zřejmě dál bude ředitelkou ERÚ. Na začátku týdne vláda rozhodla, že Vitáskovou nemůže nutit pod služební zákon. Soudce sice uznal, že v kauze podezřelého připojení dvou slunečních elektráren synů miliardáře Zdeňka Zemka nemá přímé důkazy, že by revizi licence Vitásková torpédovala, rozsudek však postavil na dvou úvahách: že podřízená Vitáskové Michaela Schneiderová nakonec rozhodnutí neobnovit řízení o odebrání licence Zemkovic elektrárnám musela konzultovat s šéfovou a že nedlouho předtím obě dámy ještě ve firmě, z níž do ERÚ přešly, očekávaly právě od Zemka jakési dvě velké zakázky.

To všechno, co zažíváte u soudu a s policií, je to štvanice?

Je to štvanice jako na dravou zvěř. Nejen podle mého názoru se jedná o politicko-lobbistické zájmy. A pokud by za tím byly politicko-lobbistické zájmy, pak to nejspíš bude politický proces, ne?

V tom případě by to ale znamenalo, že i váš soudce, pokud už nepřijímal instrukce, pak aspoň vycítil politickou objednávku.

Podívejte, já jsem nic trestného neudělala, neexistuje proti mně jediný důkaz. Místo toho vznikla konstrukce, něco, co by mohli vykonstruovat třeba proti vám, proti každému, stejně jako se to dělalo v 50. letech. Milada Horáková přišla zbytečně o život a je šílené, že pak za její proces byl někdo potrestán až po půl století. Protože ztratit život, to nejcennější, co máme… Mně ten život pouze poškodili. To pouze říkám s uvozovkami.

Státní zástupce byl zaujatý?

No, když čtete vysvětlení pana státního zástupce po vynesení rozsudku, že trest byl vysoký kvůli mému postavení… Nebo jak se ho redaktor ptá, proč není stíhané bývalé vedení včetně pana Fiřta (Josef Fiřt, předseda ERÚ v letech 2004–2011, v jeho éře se odehrál solární boom – pozn. red.), a on najednou nemluví jako státní zástupce, ale jako jeho obhájce. Protože pokud státní zástupce činy pana Fiřta taky vyhodnocoval, jak tvrdí, tak zapomněl vyhodnotit některé věci: třeba že pan Fiřt se setkal s panem Zemkem den před vydáním licence mezi čtyřma očima, což se úplně opomíjí. K tomu státní zástupce říká, že pan Fiřt s vydáním licencí nesouhlasil, ale nemohl zasahovat do prvního stupně, poněvadž Fiřt je druhý stupeň. Aha, čili pan Fiřt je omluven, že nemohl zasahovat do prvního stupně, ačkoliv v té chvíli, takhle začerstva, by přezkum byl mnohem jednodušší. A když já jsem nezasahovala do prvního stupně, což řízení paní Schneiderové o odebrání licence bylo, tak jsem za to odsouzena? Já jsem pouze chtěla, ať se po několika letech o té obnově řízení nějak rozhodne. Nikdy jsem neřekla, jak se má rozhodnout, protože jsem spis neznala. Pokyn jsem nikdy nikomu žádný nedala.

Hrála jste v případu mrtvého brouka?

V žádném případě. Postupovala jsem přesně tak, jak má předseda postupovat. Rozhoduje první instance. Tam je úředně oprávněná osoba, která vezme všechny podklady, vyhodnotí je a dá rozhodnutí.

V rozsudku se cituje z mailu Schneiderové vám, kde po vás fakticky chce rozhodnutí, jestli to zpětné řízení se Zemky zastavit, nebo ne. Vy jste na ty maily neodepsala? Proč?

Já je vůbec nečetla. Řeknu vám, že tady v práci maily vůbec nečtu, to mi sekretářka z milionu mailů jeden vytiskne, abych si ho přečetla a odpověděla na něj. A když jsem doma, tak pokud někdo chce, abych mail skutečně přečetla, pošle mi smsku: Poslal jsem ti mail, odpověz. Já nejsem člověk, který sedí denně na mailu. Navíc v této záležitosti jsem Schneiderové jasně sdělila, že to je věc prvního stupně, to tu u toho u stolu seděli všichni. I kdyby sem tehdy přišla za mnou do kanceláře, řekla bych jí, že ona musí rozhodnout. Prostě já v této fázi nesmím reagovat. To je správní řád, ale tomu zřejmě nerozumí ani pan státní zástupce.

Byla, myslíte, motivací paní Schneiderové obava z arbitráže?

Nechci mluvit za ni, fakt ne. Ona má teď velmi složitý život. Když jste na poloviční plat doma, nesmíte pracovat, a ještě máte platit právníky, tak máte problém vyžít. Nechci její rozhodnutí hodnotit, ale myslím, že rozhodovala podle podkladů, které měla ve spise. Nemohla se řídit pocitem, jakým se patrně řídil pan náměstek a její nadřízený Panák, když nejdřív tvrdil, že on by licenci odebral, a pak řekne, že spis ani neznal. Je třeba rozlišovat dvě různé situace: když licenci odebere soud, je to něco jiného, než když ji odebere úřad. Soudce nemůže nikdo postihovat. Ale když úředník v první instanci odebere nebo já v druhé instanci potvrdím odebrání licence, od nás to teprve jde k soudu. A oni začnou vymáhat škodu po vás. Protože většinou odebráním licence já vlastně způsobím, že oni okamžitě musejí přestat vyrábět. A i když nemusejí hned přestat vyrábět, banka vidí, že ten člověk přišel o licenci, okamžitě ten úvěr chce zpoplatnit, a tím ho taky chtě nechtě dostanete do kolen. Jako úředník potřebujete být naprosto pevný v kramflecích, a pevný v kramflecích jste jen tehdy, pokud dokážete, že elektrárna ještě nestála. Například několik elektráren ČEZ nebylo hotovo tuším ještě v prvním pololetí 2011, proběhla tam kontrola Státní energetické inspekce. V jednom případu kontroloři popsali, že elektrárna nestála, třetina vůbec nebyla, bývalý zaměstnanec našeho úřadu to nicméně shodil ze stolu jednou jedinou větou: že k obnově řízení není důvod. Na rozdíl od toho člověka, co napsal jednu větu, Schneiderová aspoň nějaké důvody sepsala. Navíc u Zemka jsme měli k dispozici snímky NASA z 26. prosince, na kterých těch 35 tisíc udávaných panelů skutečně můžete spočítat.

Druhý pilíř soudcovy konstrukce říká, že jste s paní Schneiderovou měly důvod být k Zemkovi měkcí, protože prý jste od něho čekaly nějaké dvě velké zakázky.

Absolutní nesmysl. Lež jako věž. Představa, že se s panem Zemkem dobře znám, byla mylná. Vycházela z toho, že jsem dvacet let vlastnila Klub plynárenských podnikatelů (KPP), kde se scházeli podnikatelé z oboru. Pan Zemek tam byl za těch dvacet let pozván jednou jako host. KPP od něj nikdy žádnou zakázku neměl.

A nemohly jste si v létě 2011 myslet, že od něj nějaká koruna bude? Prý si o tom píšete v mailech.

To je začátek roku 2011, kdy já jsem pomalu netušila, že nějaký ERÚ existuje. V klubu jsme normálně pracovali, nabízeli jsme různým firmám takzvané sdružené zakázky plynu a elektřiny. To nějaké skupině firem spočítáte, jak řekněme optimálně nasmlouvat plyn a elektřinu a dosáhnout množstevní slevy, jak třeba odběr na deseti různých místech vyhodnotit. Tak jestli si tehdy paní Schneiderová myslela, že to budeme dělat pro Zemka? Takhle za klub nabízela služby stovkám firem. Ale ona se k Zemkovi nakonec ani nedostala, prý ji nechal sedět kdesi několik hodin a pak jednala s nějakým jeho desátým podřízeným. Klub nakonec nebyl Zemkem vůbec osloven. Nechápu, jak s tím někdo může operovat. A proč já bych v úřadě Zemkovi měla vycházet vstříc, když on mi nevyšel vstříc předtím? Vždyť to je nesmysl, konstrukce jako prase.

Co trestní stíhání za to, že jste zaměstnala Renátu Veseckou – je to záložní kauza pro případ, že by Zemci u soudu dopadli ve váš prospěch?

Určitě. Soud kvůli elektrárnám od června loňského roku nezasedal, paní zapisovatelka si zlomila ruku, hlavní líčení bylo odročeno z června na prosinec. A trestní stíhání kvůli Vesecké začalo v srpnu. Myslím, že byl zájem udržovat mě v těžkém napětí. Nebo si vzpomeňte, co mezitím vláda prováděla s energetickým zákonem, jak se mě jako ředitelku nezávislého orgánu snažili dostat de facto pod služební zákon a co všechno pro to udělali. Státní tajemník Postránecký mě několikrát žádal, abych já sama změnila systemizaci a dovedla ERÚ pod služební zákon. Což jsem samozřejmě odmítla, nemůžu vyvést úřad z nezávislosti, když je nám dána zákonem.

Nenapadlo vás, že kdybyste se křesla v ERÚ nedržela, že by třeba ty kauzy byly utichly?

Já nemám tu povahu. Já když jsem nic neudělala, jim neuhnu. Už proto, jak šíleným způsobem mě chtějí dostat pryč. Když mě tu nechtěli, měli si mě zavolat a říct: Vitásková, my tě tu nechcem, my s tebou nebudeme nikdo spolupracovat. A já bych řekla: Víte co, tak mi vlezte na záda, tunelte si to, jak chcete, já jdu. Ale tyhle zákulisní hry, ty dýky do zad, ta dehonestace, mě to uráží. Já mám za sebou úspěšnou kariéru v plynařství a energetice, pracuji od svých 17 let a já se touto partou zločinců nenechám dehonestovat. Čili já tu zůstanu.

Než vás vynesou nohama napřed.

Mrtvou, ano. Myslím to vážně.

Může se vám stát, že kdyby odvolací soud rozhodl ve váš neprospěch, půjdete odtud za rok rovnou do vězení.

Tak rychle by to asi nešlo. Ale v tomto státě je už možné všechno. I když… všechno má své meze a myslím, že už spousta lidí vidí, že to už je za hranou, takováhle likvidace lidí, kteří měli snahu něco udělat s tím průšvihem s obnovitelnými zdroji. Ti chudáci-investoři za to nemůžou, velká část z nich do toho spadla vinou politiky a minulého vedení úřadu.

Proč mít soucit s lidmi, kteří chtěli vytahat peníze z kapes deseti milionů lidí?

Chci říct, že stát nastavil špatná pravidla a že v tom jedou politici, poslanci, bývalé vedení ERÚ. Ta pravidla některým lidem vynesla miliardy. Soucitem s nimi netrpím. Já jsem dělala v oboru – a myslíte si, že já nebo někdo z rodiny máme fotovoltaiku? Ne. Protože já tyto dotační programy považuji za neseriózní, vidím v nich problém vůči ostatním občanům. Proč já mám platit sousedovi na jeho panel na střeše? A proč občanům nikdo neřekl: víš, my tady vytvoříme sektor zelené energie a ty i tvoje miminko doma na něj budete přispívat čtyři a půl tisíce korun ročně, jo? Po revoluci směřovaly křížové dotace, a já to znám z plynárenství, od bohatého k chudákovi. Princip dotací na plyn byl takový, že tranzitní přeprava vydělávající strašné miliardy musela část z výdělku přeposlat na cenu plynu pro běžného spotřebitele, takže jsme všichni měli kubík plynu, nevím, za 45 haléřů. Z jednoho velkého balíku se to sesunulo na deset milionů těch malých. Dneska se to dělá jinak, od těch malých se bude brát, až budou padat mrtví, dokud jim neseškrábou kůži z těla, budou jim to dávat zákonem, a ještě se u toho budou smát. Takže já se solárníky slitování nemám. Ale na druhou stranu, když stát tyto prasácké podmínky vytvořil, tak ať se k tomu teď postaví čelem, dá to do pořádku a nesnaží se honit nevinné lidi, jako jsem já, kdo měli snahu to dát do pořádku.

Jak jste mluvila o neschopnosti politiků říkat lidem, co je bude stát zelená energie, je tatáž neschopnost i dnes za návrhem nových tarifů za jističe? Nevyplývá potřeba zvýšit tarif taky z nástupu obnovitelných zdrojů?

Samozřejmě, posun české energetiky k obnovitelným zdrojům znamená, že v posledních osmi letech v ní vyrostlo asi 35 tisíc nových zdrojů. Obnovitelné zdroje jsou decentralizovaná výroba. Síť bude muset být někým zaplacena, aby byla nadále bezpečná. Ale ten dnes konzultovaný tarifní model vyšel z vládou aktualizované státní energetické koncepce a Národního akčního plánu. A hážou to teď na hlavu mně, která si na to loni nechala dělat oponentní posudky a která to loni v listopadu odmítla podepsat a místo toho vyhlásila konzultaci s občany, která potrvá do června. To taky nastal poprask, myslím, že i tím zesílil tlak na můj odchod, protože kdybych to podepsala na podzim, vůbec by se o nových tarifech nemluvilo a vaši čtenáři by to viděli až na účtenkách.

Je to od politiků, kteří tak jako premiér Sobotka nejprve hlasovali pro dotace na obnovitelné zdroje, a teď zase mluví o chytrých sítích, zbabělost, když se dnes odmítají hlásit k následkům svých činů?

No jistě. Mě to urazilo, jak říkal, že ERÚ udělal špatný návrh. Ne ERÚ, pracovní expertní tým, kde byla například i náměstkyně ministerstva průmyslu. A model byl přijat jednohlasně.

Když tvrdíte, že obnovitelnými zdroji vznikají náklady na modernizaci sítě a že je nemají nést nízkopříjmoví občané nebo zahrádkáři, kdo to tedy má zaplatit?

Měli by se na tom podílet výrobci obnovitelných zdrojů, ne snad nějakou dodatečnou daní, tam může být nějaký tarif na využívání sítě. Ale nechci strukturu tarifu předjímat.

Jak vás tak poslouchám, nechystáte se nakonec do politiky?

Nebyla jsem nikdy v žádné straně, nikdy jsem neměla politické ambice, ráda bych dělala práci, kterou dělám. Ale myslím, že je nutné změnit společenské klima. Přece ve třetím tisíciletí tu nemohou být politické procesy, likvidace nepohodlných lidí.

No právě. Je vaše zkušenost natolik otřesná, že máte potřebu pohnout s celou společností?

Moje zkušenost otřesná je. Šla jsem do ERÚ něco změnit, ale před pár měsíci mi jeden poslanec řekl, že kdybych se připojila k té energetické mafii, mohla jsem mít klid a jezdit po Bahamách a ne mít za krkem policajty. A že nechápe, proč se angažuji pro tu mlčící většinu. Což mi celkem vyrazilo dech, úřad je tu přece proto, aby právě tu mlčící většinu, tedy konečného spotřebitele, chránil. Berte, že v republice asi 70 procent společnosti tvoří střední vrstva. Celkově si jako republika žijeme docela dobře, ale ta střední vrstva je vlastně poměrně chudá, myslím, že musí být bohatší.

Takže co – nechystáte se jednou do politiky?

Vždyť vidíte, jak mě to semlelo v tom pitomém úřadu.

No, pokud jste udělala otřesnou zkušenost, můžete si buď jít lízat rány, nebo s tím jít jako bojovnice něco dělat?

A co byste mi doporučil vy?

Nevím.

Takže ani já nevím. Jo, můžu jít brečet nad tím, že po 45 letech poctivé práce ze mě chtějí udělat zločince prvního stupně, zavřít do věznice s ostrahou a dát mi deset milionů korun pokutu. Že neberou v úvahu, že mám maminku, že mám dítě a vnoučata, že mě prostě opravdu chtějí zničit. Člověk si asi opravdu buď řekne, mám toho dost, jdu si lízat, rány, anebo bouchne do stolu: tak vy jste mě chtěli zničit? Tak se na to pojďme podívat, co se dá všechno změnit.