Mezi psychology panuje přesvědčení, že ačkoli se naše tělo v čase velmi mění, základní osobnostní charakteristiky člověka zůstávají po celý život stabilní. Britské výzkumníky proto překvapil výsledek jejich dlouholeté studie, která začala v roce 1950 a skončila až v roce 2012. Historicky nejdelší výzkum osobnosti ukázal, že se lidé mění, a to dost zásadně, upozorňuje Britská psychologická společnost.

Představte si, že je vám 77 let a jdete na setkání se spolužáky ze střední školy, které jste od studií neviděli. Všichni vypadají samozřejmě jinak, ale jsou to i uvnitř zcela jiní lidé? Kratší výzkumy do této doby tvrdily spíše opak. V období od dospívání do středního věku či v období od středního věku do stáří nevykazují lidé zvlášť velké výkyvy. Při delším testování však jsou výsledky zcela jiné.

Britští výzkumníci testovali 14leté žáky skotských základních škol v roce 1949-1950 a tytéž lidi oslovili vědci o 63 let později v roce 2012. Výsledky pak byly nedávno uveřejněny v odborném časopise Psychology and Aging. 

Žáci se tehdy nejdříve podrobili různým vědomostním a dalším testům, učitele pak výzkumníci požádali, aby své žáky ohodnotili v šesti bodech – sebevědomí, emoční stabilita, vytrvalost, svědomitost, touha se učit, originalita. To mělo vše ukazovat na společnou vlastnost – spolehlivost.

Po více než šedesáti letech se týmu výzkumníků podařilo dohledat 635 z 1208 lidí, kteří se účastnili prvního testu. Druhého testování se rozhodlo účastnit 174 z nich. Výzkumníci požádali 77leté respondenty, aby se sami ohodnotili ve stejných bodech, jako je před lety hodnotili jejich učitelé. Ve stejných bodech je pak ohodnotili i blízcí příbuzní nebo přátelé. Součástí zkoumání byly také vědomostní testy a další vyšetření.

Výzkumníci pak byli překvapeni, že v žádném bodě nedošlo k významnější statistické shodě. „Naše hypotéza předpokládala, že najdeme důkaz osobnostní stability v rámci dlouhého časového úseku 63 let, ale naše srovnání hypotézu nepotvrdila,“ uvedli. Čím delší časový odstup, tím menší shoda, zjistili.

Vědci to vysvětlují tím, že v době dospívání prochází lidé velkými změnami, ve stáří pak také dochází k velkým změnám v osobnosti. Výsledky tak odpovídají tomu, že respondenti prošli oběma fázemi velkých změn.

Bylo by ale mylné se domnívat, že se celá naše osobnost v průběhu let zcela změní. Jde o natolik komplexní disciplínu, která zkoumá vzorce chování, emoce, rozhodování, ale i třeba sklony k neuroticismu. Studium osobnosti se za ta léta také změnilo, vědci k němu nyní přistupují jinak než před šedesáti lety.