Zlínský hejtman, bývalý vsetínský starosta i někdejší vicepremiér Jiří Čunek není mnohým sympatický ani v KDU-ČSL, jejímž býval předsedou. Přesto právě on zosobňuje katarzi, kterou lidovci prožili v posledních deseti letech. Dostal se na dno politické kariéry dříve než jeho strana, stejně jako ona se však dokázal vrátit, a co víc, ve svém Zlínském kraji se stal nejmocnějším politikem. Málokdo a zřejmě ani znovuzvolený předseda Pavel Bělobrádek nemůže mít takový cit pro to, co je třeba udělat, aby lidovci překonali prokletí poštěkávajícího psíka, tedy aby nezůstali stranou, která se sice hodí do každé vládní koalice, na celostátní politiku však má pramalý vliv.

Obvinění ze sexuálního obtěžování, podezření z úplatkářství a neoprávněného pobírání sociálních dávek. Zažít něco takového, a ještě o tom roky číst titulky celostátních novin musí změnit každého. Není divu, že si Čunek dnes nedělá iluze o novinářích ani o politicích, kteří ho v jeho malérech nechávali koupat, obvykle s ulehčením, že to někdo jiný schytal za ně. Proto si také nebere servítky při svých výrocích z obavy, že by tím někoho naštval. Tento postoj, kdy člověk zcela přirozeně říká, co si myslí nebo čím chce oslovit voliče, může sloužit jako devíza, s níž se vyhrávají volby.

Kdo pomáhá, musí také trestat

Čunkovy výroky jsou radikální a jsou jakoby kvintesencí všeho sporného, co je v tuzemské politice vůbec možné říci. Není třeba speciálně podporovat samoživitelky, přece si samy vybraly chlapa, který jim utekl. Bude nezbytné obnovit povinnou vojnu, aby nevyrostly další změkčilé generace. Sociální dávky si nejchudší zaslouží jen usilovnou prací pro obec a také naplněním podmínky, že zaručí pravidelnou docházku svých dětí do školy. Přesto není žádný ze zmíněných požadavků v rozporu s oficiálním programem KDU-ČSL. Lidovci hovoří dlouhá léta oficiálně o tom, jak velkolepě budou podporovat rodiny s dětmi, a v pozici „klidné síly“ na tom trvají dodnes.

Teď třeba vymýšlejí jemné finesy, jak zařídit, aby rodiny, kde aspoň jeden člen pracuje, nebyly diskriminovány v daňově-dávkovém systému, pokud chtějí mít třetího potomka. Jak třeba říká předseda Bělobrádek, někdo by jim měl přispět na větší auto, které si narození dalšího dítěte vynutí.

Jako každá síla, i ta klidná má svou temnou stranu, kterou zosobňuje Čunek. Nemluví o tom, jak dobře se žije ve vícečlenné rodině, ale o tom, jak vymíráme, protože vládní politika dost nepodporuje odpovědné rodiče. A pokud chceme někoho podporovat, musíme i trestat ty, kteří se nechovají tak, jak bychom od nich očekávali. Bělobrádek se rozhodl sehrát při volbách znovu roli Mirka Dušína, koalici lidovců se Starosty však může pomoci, když v pozadí bude tvrdit muziku Čunek.

Sami lidovci rádi hovoří o tom, že jejich předseda hodlá oslovit liberální městské voliče. Koalice se Starosty má přesvědčit ty, které dosud odrazovala pověst KDU-ČSL jako vyhraněné náboženské, ke všemu římskokatolické strany. Lidovecká politika však nemůže rezignovat na svůj základní konzervativní rozměr, jenž vyrostl z moravského venkovského katolicismu. Kromě kultu tradiční rodiny k ní patří i zarytý antikomunismus, který Čunek průběžně ventiluje neustálými připomínkami, že spolupráce s KSČM je pro něho nepřijatelná na krajské i celostátní úrovni. Na Moravě se přitom za „komunisty“ někdy počítají také sociální demokrati.

Babišův partner, nebo konkurent

Zlínský hejtman hraje roli radikálního konzervativce dosud nejpřesvědčivěji za celé polistopadové období. Ukazuje tím, že se lidovecká rodinná politika a představy o sociálně-tržním hospodářství nemusejí prezentovat výhradně v učesané formě, která se nemění od dob Josefa Luxe. Může se představit ve své syrové podobě, nesnášenlivé vůči všem, kdo tradiční hodnoty nesdílejí. Právě dnes by ostřejší rétorika mohla zabrat, jak dokládá případ hnutí ANO. Jeho zakladatel Andrej Babiš vylučuje ze slušné společnosti všechny příslušníky polistopadových politických a mediálních elit, nutno dodat, že se značným ohlasem.

Přímočarý Čunek také oceňuje Babišovu strategii, s níž se prosadil mezi zavedenými stranami. Ovládnutí části mediální scény nebylo chybou ani protidemokratickým krokem, protože jinak by ho novináři řízení ostatními stranami zničili. Koalice s Babišem je možná, zato s TOP 09 (Kalouskem) vyloučená, říká Čunek. Ani při této vizi není v rozporu se zbytkem stranického vedení. Paradoxně nemůže mít z takto podané ruky radost sám šéf ANO. Signalizuje totiž, že lidovcům jde o jeho dosavadní příznivce.