Vymývání mozků a přepisování dějin? Sotva 28 let od pádu komunismu? Podle poradkyně ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) Muriel Blaive z výzkumu archivů bezpečnostních složek vyplývá, že v komunistickém režimu nebyl odpor, naopak neustálé vyjednávání a dialog. Zároveň prý archivy nepřináší důkazy o zlé totalitě v Československu. ÚSTR podle Blaive dokumentuje opak toho, co chtěl od svého vzniku dokázat. Badatel Radek Schovánek, jeden z těch, kteří s nástupem nového ředitele ÚSTR a pojetí ústavu museli odejít, v jejích slovech vidí neznalost a úmyslné falšování dějin.

Poradkyně pro výzkum a metodologii francouzská historička Muriel Blaive poskytla anarchistickému serveru a2larm.cz při příležitosti desetiletého výročí činnosti ÚSTR rozhovor, ve kterém na to jde opravdu zostra. „Otevření archivů podle mne ukázalo pravý opak toho, v co doufali Pavel Žáček a jeho spojenci, když s myšlenkou ÚSTRu poprvé přišli,“ řekla Blaive s tím, že se jedná o její osobní názor, ne o názor celé instituce. „Byli přesvědčeni, že archivy budou svědčit o totalitě minulého režimu a rozsahu jeho zla,“ dodala.

Podle ní ale archivy zdokumentovaly absenci odporu a naopak ukázaly rozsah spolupráce. „Namísto aby přinášely důkazy o zlém totalitním režimu, ukazují, že mezi vládci a ovládanými probíhal neustálý proces vyjednávání,“ tvrdí žena, která vyrostla v demokracii a zkušenost s totalitou komunistického režimu má jen z archivu.

Když se stal v roce 2014 ředitelem ÚSTR Zdeněk Hazdra, musela řada odpovědných vedoucích i dalších desítek lidí z ústavu odejít. Mezi nimi i Radek Schovánek, který svědčil v Bratislavě proti Andreji Babišovi, zpochybnil zde možnost falšování záznamů StB. Schovánek rozhovor s Blaive četl a její výroky považuje nejenom za neznalost, ale i a úmyslné zkreslování minulosti.

„Archivy naopak, to se paní Blaive hluboce mýlí, ukazují na to, že většina lidí, která se dostala do střetu s mocí, té moci vzdorovala,“ řekl Schovánek pro server Echo24. Podle zákona č. 262/2011 Sb. obdrželo asi 1400 lidí osvědčení o účasti v odboji proti komunistickému režimu. „Skutečně, když čtete ty dokumenty, z 10 lidí se 9 chová výborně, statečně a nevypovídá. Ta menšina, která nějakým způsobem s mocí kolaboruje je minimální a paní Blaive si plete to, že se většina lidí, kteří žili v tom režimu, snažila nějakým způsobem přežít,“ uvedl pro Echo24 Schovánek.

Podobně může podle Schovánka Blaive říct, že tady nebyl žádný odboj ani za druhé světové války, přitom byl odstraněn druhý muž Třetí říše Reinhard Heydrich během operace Anthropoid. „Myslím, že to opravdu není omyl, že to je systematické úmyslné falšování dějin, které provádí pan Zdeněk Hazdra a lidé, kteří jsou v současném vedení ÚSTR,“ dodal.

Názor francouzská historička přináší v době, kdy převážná většina občanů Česka ještě komunismus zažila a kdy žije stále řada politických vězňů, kteří přežili krutá 50. léta, kdy režim ve vykonstruovaných procesech popravoval své politické nepřátele a zcela programově ničil miliony životů tzv. třídních nepřátel. Takto Blaive nepohlíží jen na Česko, ale i na další země střední Evropy, které trpěly pod bolševiky.

„Já si osobně myslím, že ÚSTR byl velmi důležitý a naopak měl být agresivnější a mít daleko víc pravomocí, aby mohl poukázat na to, že opravdu to, co se dělo, ať už za nacistické vlády, nebo za komunistů, byly oba totalitní režimy, které omezovaly jakoukoliv osobní svobodu lidí, vlastní myšlení, vlastní názory, vlastní činnost,“ uvedla pro Echo24 členka Konfederace politických vězňů Olga Konečná. „Bylo to omezení v tom nejhlubším a nejhorším slova smyslu,“ dodala.

V roce 2013 byl odvolán z postu ředitele ÚSTR nynější ministr kultury Daniel Herman (KDU-ČSL), následně odešel i první ředitel ústavu Pavel Žáček. Ty označuje Blaive za „paměťové aktivisty“. Zároveň skončili všichni členové poradního kolegia a vědecké rady ÚSTR, mezi nimi působil například profesor Bostonské univerzity Igor Lukeš nebo profesor z Harvardu Mark Kramer. Historiky jako Žáček nebo Suchánek označuje za „paměťové aktivisty“, bez nichž nyní prý může ústav pracovat vědečtěji.

„Pro paměťovou činnost nepotřebujete epistemologii pramenů ani metodologii výzkumu nebo nastolení problematiky. Pokud vědeckou a paměťovou funkci spojíte, začnou být velmi podezřelé. Pokud je rozdělíte, jsou obě legitimní,“ tvrdí pro anarchistický server francouzská historička žijící od 90. let v Česku.

Čtěte také:Zemanův kandidát Srp nebude šéfem ÚSTRu. Kvůli členství v KSČ