komentář

Kde končí politika a začíná řezničina

komentář
Kde končí politika a začíná řezničina

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Je pondělí 28. ledna a v subkomisi Sněmovny delegátů, nižší komoře parlamentu amerického státu Virginie, právě probíhá nezáživné zasedání, jemuž předsedá republikán Todd Gilbert. Novináři z regionálního tisku si nudou okusují propisky, je to příšerná rutina, demokratka Kathy Tranová předkládá návrh, který by posílil ochranu motýlů. Přesto bude jí a Gilberta už večer plný internet – a s hmyzem to nebude mít nic společného. 

Tranová má v rukávu ještě jednu věc, kterou chce prosadit, leží jí na srdci více než babočky. Po vzoru New Yorku, který před pár dny schválil radikální podobu potratového zákona, předkládá souběžně s ochranou motýlů podobný návrh ve svém domovském státě.

Newyorské zákony nyní za vágně definovaných podmínek umožňují vykonat potrat do konce těhotenství, ústava to dokonce vymezuje jako základní právo ve státě. Dítě po 24. týdnu už nelze považovat za možnou oběť vraždy a potraty mohou provádět i osoby bez plného lékařského oprávnění. Guvernér Andrew Cuomo nazval zákon „historickým vítězstvím Newyorčanů a našich progresivních hodnot“ a na oslavu nechal růžově nasvítit dva mosty a horní část mrakodrapu One World Trade Center.

Dnešní právní úprava ve Virginii je podobná někdejší newyorské, ve srovnání s Českou republikou pořád velmi rozvolněná: v prvním trimestru lze podstoupit potrat bez omezení, ve druhém je podmínkou pouze vykonání v nemocnici s příslušnou licencí, ve třetím trimestru je dovolený v případě ohrožení života matky, což se musí prokázat svědectvím tří lékařů, že to je jediný způsob, jak zabránit smrti či závažnému a jinak neodvratitelnému poškození matčina zdraví. 

Demokratům vadí těch několik posledních pojistek, které život dítěte dosud ochraňují, chtějí udělat ramena na Trumpovu administrativu a zavděčit se svým sponzorům, Tranová proto přichází s návrhem, aby namísto tří lékařů stačil jeden a aby poškození matčina zdraví nemuselo být závažné ani neodvratitelné, stačila by psychická nepohoda, deprese či úzkosti. 

Gilbert se na videu ptá, kde je nějaká hranice, do jakého stadia třetího trimestru by mělo být možné potrat vykonat. Tranová s ledovým klidem odvětí, že v jejím návrhu žádný limit není, těhotenství normálně trvá 40 týdnů, tedy do 40. týdne. Gilbert pokračuje: Šlo by to i ve chvíli, kdy už je dítě v porodních cestách? Tranová odpovídá, že ano, její návrh by to umožňoval. 

Záznam rozhovoru mezi Gilbertem a Tranovou způsobil poprask a návrh se utopil ještě v komisi. Na podporu Tranové ale vystoupil demokratický guvernér Virginie Ralph Northam. V rozhovoru pro rozhlasovou stanici Washington’s Top News zašel dokonce ještě dál, v diskusi nad pozdními potraty odsouhlasil v podstatě i alternativu zabití už narozeného dítěte. 

Může to vypadat jen jako hypotetická debata, mentální cvičení, poskytuje však vhled do myšlenkového světa amerických progresivistů. Demokratičtí politici včetně Baracka Obamy v minulosti opakovaně hlasovali proti poskytnutí lékařské pomoci dětem, které přežily potrat ve vysokém stadiu těhotenství. Tentokrát jen zašli příliš daleko v šokující upřímnosti. 

„Budou popírat, že nemysleli to, co řekli (...) a budou říkat lidem, aby nevěřili, co slyší na vlastní uši,“ napsal na Twitteru v konzervativních kruzích populární princetonský profesor Robert P. George. 

Guvernér Northam na sebe svými výroky strhl pozornost a stalo se, co se většinou děje v opačném gardu; dopadl na něj kužel světla pročesávající jeho život od mládí – a samozřejmě že se něco našlo, protože na každého se něco najde. Northam se před více než třiceti lety nechal vyfotit na školní tablo s maskou Kukluxklanu. Měl to být žert, a je z toho jen další ukázka, jak se všechno vymklo z kloubů, guvernérovu kariéru ohrožují ne infanticidní výroky tady a teď, ale to, že si před několika dekádami v jiné společenské atmosféře jako student oblékl přihlouplý kostým. 

Přitom jsou to právě černošské plody, jež nejčastěji umírají při potratech, v New York City je rok co rok více černošských dětí potraceno, než porozeno a početně to americké černochy decimuje rychlostí, o níž KKK i v době největší slávy mohl jen snít. Pravice se raduje, jak na Northama vyzrála, ale je to stejně krátkozraká radost, jako když levičáci ostřelovali Kavanaugha. Každý má ve skříni svého kostlivce, tento způsob politiky povede jen ke zrodu generace cyniků s posílenou imunitou. 

Potratový extremismus demokratů dělá stranu dlouhodobě nevolitelnou pro nábožensky orientované voliče, kteří raději skousnou pochybnou morálku Trumpovu než veřejnou obhajobu infanticidy. Boj za „reprodukční práva“, další z výrůstků na původním konceptu lidských práv, nehraje na udržení statu quo, jde dál v posedlosti neustálým pokrokem, jehož symbolickým vyústěním jsou plně vyvinuté děti umírající bez pomoci mezi biologickým odpadem. A to není jen hypotéza. 

Jedním z takových dětí byl Němec Tim Guido, v Německu známý jako Oldenburg Baby, podle města, kde se 6. července 1997 narodil. Přišel na svět ve 25. týdnu těhotenství, během pozdního potratu prováděného kvůli diagnostikovanému Downovu syndromu. Než se mu personál nemocnice rozhodl poskytnout péči, uplynulo devět hodin a jeho teplota klesla na 28 stupňů Celsia.

Tim dostal v důsledku nezdařeného potratu do vínku vedle svého postižení ještě řadu dalších handicapů, měl například znetvořené nohy a později se projevil i jako autista. Zatímco biologičtí rodiče žalovali nemocnici Städtische Frauenklinik, že se chlapec narodil živý a jim to způsobilo trauma, Tima se ujala nová rodina. 

Manželé Simone a Bernhard Guidovi měli dva vlastní syny a původně chtěli přijmout zdravé dítě, Tim si je získal svým osudem. Lékaři mu nedávali šance na víc než rok života, Guidovi si ho však vzali domů a vypiplali ho tak, že dokonce začal sám chodit a hrát s bratry fotbal. Ale nejvíce ho těšila terapie s delfíny. Tim zemřel nečekaně po krátké plicní infekci 4. ledna 2019 ve věku nedožitých 22 let. 

3. února 2019