Chaty a chalupy migrantům? Nikdy! Takto nesmiřitelné odhodlání zabránit převzetí tuzemských rekreačních objektů cizorodými živly projevil na Facebooku premiér Andrej Babiš. To vyjádření bylo součástí delší sérii podobně silných stanovisek, byla publikovaná v noci, někoho to mohlo vést k úvahám, zda šéf ANO neměl v tu chvíli drobnější výpadek soudnosti nebo něco takového.

Jeho stranický kolega a předseda sněmovny Radek Vondráček, byv na ta slova (a velmi konfrontační klip ANO) dotázán v debatě DVTV, rozpačitě promluvil o tom, že předvolební rétorika „bohužel“ musí být velice expresivní. Představa migrantů chtivých českých chalup jistě může na kdekoho (například na mě) působit docela legračně. A inspirovat výklady o premiérově příčetnosti. Jenomže adresátem premiérova sdělení není ten kdekdo mého typu. A jakkoliv může výkřik o chalupách působit v kontextu debaty o migraci nepřípadně a směšně, nějak zapadá do tradice tuzemského diskurzu, v němž právě chalupa hraje významnou roli.

Strach o chalupu může v téhle zemi mít nějakou politickou dimenzi, je v každém případě politicky využitelný. Protože chalupa je taky politikum a vlastně taky součást moderní a odkouzlené české mytologie. Byla to právě chalupa, kam lidi utíkali v době normalizace, aby si tam odpočinuli nejenom od práce, ale vůbec od světa, chalupa je místo, kam směřovala vnitřní emigrace. Místo, kde člověk může mít od všeho pokoj, nebýt tam na pozoru, v klidu si užívat.

Normalizační chalupářství bylo často popisováno jako forma útěku, rezignace, snahy vybudovat si uprostřed toho všeho nějaký svůj malinký privátní svět a trochu si v něm lebedit. Václav Klaus je naopak svého času popsal jako formu rezistence, sabotování nebo přímo rozbíjení režimu zevnitř.

Představa, že si svět, politika pro člověka dojdou i na chalupu, je v něčem až děsivá, popírající smysl chalupy jako útočiště, kde síly světa moc nemají, vládne tam královna pohoda, je to konkrétní místo a taky nějaký vnitřní, ba dokonce niterný prostor – vrcholné privatissimum. Království. Hrozit Čechovi, že přijde o chalupu, je jako říct mu: Neutečeš. Nebude kam, tvoje duše bude ztracená putovat zpustlou krajinou.

Andrej Babiš je od počátku své politické dráhy „obráncem chalup“. Autorita, která se postará, zařídí, aby byla pohoda, maká, zatímco lidé si mohou v klidu užívat na svých chalupách. Nebudou se muset bát, že by o ten svůj svět, jemuž sami tak dokonale rozumějí, mohli přijít.

Premiérova slova byla samozřejmě groteskní a úplně odtržená od reality. Ti, jimž byla určena, jim ale stejně mohou rozumět, dotýkají se nějaké jejich hluboké obavy. Ne nutně z toho, že jim chalupu obsadí migranti, ale že přijdou o možnost skrýt se před čím dál obtížněji pochopitelným světem a před přízraky vytvořenými jejich fantazií a mediálními hyperbolami.