Ústí nad Labem je první velké město nad 100 tisíc obyvatel, kde má šanci vyhrát nadcházející obecní volby reprezentant zvláštního hybridu podnikatel-politik, který se v republice poslední dobou rozšiřuje.

Jedenačtyřicetiletý Martin Hausenblas, absolvent informačních systémů a oboru výpočetní technika na ústecké univerzitě, vydělal peníze nejdřív na prodeji reklamního textilu a nyní investuje do čím dál víc populární aplikace taxislužby Liftago. Teď v Ústí vede kandidátku hnutí PRO!ÚSTÍ. I kdyby volby nedopadly tak úplně podle jeho představ a on se nestal primátorem, jeho hnutí si stejně bude moci říkat, že je na vzestupné dráze. Při krajských volbách před dvěma lety získala Hausenblasova formace osm procent hlasů a šest z 55 zastupitelů. Teď se očekává výrazně víc. Nejvýkonnějšími naháněči hlasů protestním formacím v severočeské metropoli byly dlouhá léta místní ODS a ČSSD, unikátní konglomerát lokálních politiků, distributorů peněz z evropských fondů a stavebních firem.

Hausenblase je plno v lokálních novinách a fyzicky i v centru Ústí. Zasloužil se o přestavbu kina Hraničář, kde vytvořil multifunkční kulturní prostor. Angažoval se ve snaze o záchranu Činoherního studia, jehož spor s magistrátem se na několik měsíců stal celostátním tématem. Celostátní záběr má i Hausenblas a patrně o něm uslyšíme, i kdyby za týden ve volbách neuspěl.

Proti korupci ve městě a proti devastaci planety

Už několik let se Hausenblas angažuje ve filantropii a tzv. protikorupčních organizacích. V mnoha ohledech je tak podobný svému kamarádovi, burziánovi a známému pražskému dandymu Karlu Janečkovi. Týdeník ECHO se zajímal, co vede původně úzce specializovaný typ lidí (lidem jako Janeček a Hausenblas se říká ajťák, bambinot, geek) k přerodu v napravovatele společnosti, kde takový člověk bere jistotu, že je kromě podnikatelských schopností dostatečně erudovaný, aby se svými suverénními soudy o společnosti vystupoval veřejně. Když Martin Hausenblas mluví o justiční mafii na ministerstvu spravedlnosti a kolem Heleny Válkové („Manžel paní Válkové je lobbista, který dělal špinavou práci pro Ratha a tahá za nitky. Ministryně je ovládaná, je do toho namočená, je součástí celého systému.“), je za tím stejná znalost, jako když mluví o justiční mafii na Ústecku?

Formativní pro dnešního angažovaného podnikatele Hausenblase se zdá být doba před pěti šesti lety, kdy město ovládala skupina napojená na jednoho z tzv. kmotrů ODS Patrika Oulického. „Tehdy to tu bylo fakt nebezpečné, ódéesácká klika byla v plné síle.“ Dílem z tohoto zážitku vyrostl i program stipendií pro ústecké studenty k pobytům na zahraničních univerzitách, který Hausenblas financuje: „Kdo vyjede ven a pak se do Ústí vrátí, už tu z něho po návratu neudělají toho poslušného voliče.“ Do jeho vnitřního světa tehdy našla cestu i kapka disidentské romantiky. Na ústecké univerzitě působí filozof, chartista a bývalý politik Daniel Kroupa. „On tu tehdy dělal bytové semináře, studenti politologie se u něj scházeli doma, to bylo super.“

Zajímavé je, že do disentní skupiny, jak skupinu svých přátel a ústeckých aktivistů z oné doby nazývá, patřil i dnešní předseda oblastní organizace a poslanec ODS Radim Holeček. „Jasně, on byl jeden z nás.“ Ale oba měli vždycky názorové rozdíly. „Radim je duší ódéesák. A já neoliberalismus formulovaný ODS považuji za stejně škodlivý jako komunismus.“

Hausenblas je zvláštní směsí člověka s kapitalistickým chováním a romantizujícím, progresivistickým uvažováním. Je to otevřený homosexuál, s čímž souvisí i jisté obtíže v jeho podnikatelské dráze („Přibral jsem tehdy do firmy dva svoje nejlepší přátele, což byla velká chyba. Jednoho z nich jsem dokonce miloval. Takže jsem byl zaslepenej, měl jsem růžový brejle… Ten druhý byl jeho partner. Byl jsem na dovolené a oni firmu začali tunelovat.“). Ale posléze se začalo dařit a podařilo se důležité delegování dohledu na manažery. Po několikaměsíčním pobytu v Austrálii Hausenblas s radostí zjistil, že firma během jeho nepřítomnosti vyrostla o třetinu a že najatí manažeři fungují mnohem líp, když jim pořád nestojí za zády. „No jo, jenže najednou tam pro vás není místo, chcete něco udělat, a tím zasahujete jiným lidem do kompetencí. Zákonitě se začnete nudit, víte, že v přírodě co nemá smysl, odumírá. Tak jsem začal cestovat, potápět se v moři – a přitom pro sebe objevil téma udržitelnosti. Začal jsem sledovat, jak degraduje ekosystém, že my lidi jsme ti, kdo spouští devastaci planety.“

A co globální oteplování? „Globální oteplování je prokázané. Před dvěma roky počet částic na centimetr kubický poprvé přesáhl 400 milionů.“ Nevadí mu, že svým neustálým ježděním především z Ústí do Prahy vyrábí emise? „Proto mám elektromobil. Na jeden kilometr u normálního auta na benzin spotřebujete asi 150 gramů, u elektroauta 18 gramů CO2.“

Mezi zasvěcenými

Současně s tímto ekologickým osvícením přišel už zmíněný zájem o boj proti korupci. Vloni byl Hausenblas jedním z iniciátorů žaloby pro velezradu, jíž Senát „potrestal“ tehdejšího prezidenta Klause za amnestii. Týdeník ECHO měl zvláštní štěstí, že v den, kdy jsme za Hausenblasem v Ústí byli, vystupuje na místní univerzitě s přednáškou Václav Klaus. Hausenblas pochopitelně cítí povinnost na přednášku jít a Klause potrápit otázkou na amnestii.

Přednáška v aule zaplněné čtyřmi stovkami studentů je na téma „Pětadvacet let od pádu komunismu u nás“ a Martin Hausenblas ji přežívá na židli, se založenýma rukama, hlavou na stranu a grimasou člověka, který musí trpět. Otázku Klausovi položí, Klaus poněkud podrážděně vysvětluje vůbec motivy své amnestie, avšak téma většinu publika, zdá se, příliš nezajímá.

Kandidát na primátora nemůže být na debatě do konce, pospíchá do Prahy na setkání s novým americkým ambasadorem. V autě vypráví, jak právě v hlavním městě pronikl do vyšších kruhů. „Studoval jsem tehdy koučování, facilitaci sporů atd. a s jedním seminářem jsem se asi před čtyřmi roky dostal do Prague Business Clubu, kde bývají zajímaví lidé. Podnikatelé z celé republiky se tam několikrát týdně stýkají s umělci, filozofy. Něco se tam děje prakticky obden, je to jako jídelníček, řeknete si: Tohle mě nebaví, tohle o dva dny později mě zajímá. Kubánský rum mě nebaví, baví mě mořské plody, jak se připravují.“

Do klubu vedle podnikatelů z Prahy i větších českých měst porůznu docházejí intelektuálové typu Tomáše Halíka, Daniela Kroupy, v nově zformované skupině Pátečníků může Hausenblas debatovat i s ekonomem Tomášem Sedláčkem či sociologem Janem Hartlem. Své příslušnosti ke klubu si velmi váží. „Do té doby jsem všechno viděl jen přes média, přes média ale nevidíte věci reálně. Zatímco v Prague Business Clubu se můžete setkat se všemi možnými lidmi. Objevil se tam kdysi například i Václav Havel. Opakovaně zvali taky Klause, který nepřišel, ale jinak tam byli například všichni kandidáti na prezidenta. Já jsem právě v klubu začal vidět realitu bez toho filtračního skla a tam jsem se začal nějakým způsobem kultivovat. Například čestný člen Petr Hořejší, autor Toulek českou minulostí, nám udělá přednášku o Marii Terezii. Dřív jsem byl nerozumnej a historii jsem se neučil, teď najednou mě to zajímá. Takže tam jdu a ochytřuju se.“

Členů klubu je zhruba 250, Hausenblas ho charakterizuje jako otevřenou platformu, přičemž ale členové „musejí hodnotově rezonovat“. Zpravidla se prý jedná o podnikatele se sociálním přesahem, kteří už se „saturovali finančně a posléze začali hledat smysl svého konání“.

Babiš to myslí autenticky

Vzhledem k tomu, že Babišova Česká pozice před časem Martina Hausenblase popularizovala, a vzhledem k tomu, že lidé typu Karla Janečka Babiše veřejně podpořili, když vstupoval do politiky, nelze se nezeptat, jaký názor v Prague Business Clubu na Babiše panuje. „On je člen klubu, ale v době, kdy zakládal ANO, tam tvrdě narazil. Přišel, abychom se mu podepsali pod prohlášení ANO. Okamžitě zabral celý prostor, lezl mi tím na nervy od prvního okamžiku. Konkrétně my dva jsme se tam hádali asi tři hodiny. Byla tam tehdy zrovna Jiřina Šiklová a taky ho poslala do prdele.“

Což ale neznamená, že by malý podnikatel v místní politice velkopodnikateli ve vysoké politice nepřál: „Můj názor na něho je mírně optimistický. Myslím, že jeho vnitřní motivace je skutečně autentická, on chce té zemi pomoct. Nicméně je jiná doba než před sto lety, kdy se rozpadlo císařství proto, že už to dál nefungovalo. Tehdy byly věci daleko jednodušší než dnes. Přicházet s modelem osvíceného mocnáře dnes je sporné, protože by mohl uplatňovat svou moc ještě daleko míň než císař. Ani při nejlepší vůli na konci nebude ta velká očekávání, která vytvořil, schopen naplnit.“

Hausenblas si přitom uvědomuje, že Andrej Babiš nectí základní pravidla demokratické společnosti, kupuje si noviny a rádio, sedí ve vládě a řídí ekonomiku, přičemž své firmy se nezbaví. Ale zas tak moc mu to nevadí. „Jasně že to je riziko. On je predátor, má tah na bránu a je zvyklý vyhrávat. Pro něco se rozhodne a vy máte dvě možnosti: buď se zařadit, nebo uskočit, jinak vás zválcuje. To je Babiš. Ovšem jako krizový manažer je taková osobnost dobrá. Centralizuje moc a dokáže něco změnit.“

Kolona a fatální krádež pera

Na silnici z Ústí do Lovosic proti nám jede kolona limuzín s majáčky. Že by pro exprezidenta Klause? Ta představa Hausenblase nenechá klidným: „Ten hajzlík měl mít z ostudy kabát a lízt kanálama – a ne aby jako prezidentskou rentu dostal limuzínu s majáčkem.“ Klause považuje Hausenblas podobně jako Janeček za zdroj zla. Na Hradě tento muž „velmi rychle zničil mravní hodnoty ve státě. Legalizoval kradení v přímém přenosu.“ Není Babišovo ovládnutí lovosické Lovochemie přece jen závažnější kauza než kauzička s chilským perem? ptám se s ohledem na kraj, jímž právě projíždíme. „Jenže Babiš nikdy nebyl prezidentem. Pro mě to, že Klaus ukradl pero, bylo fatální. Babiš v době, kdy se dostal k Lovochemii, na hodnotový systém v zemi zdaleka neměl takový vliv.“

Posléze se ukáže, že ministr Babiš měl ten večer v Ústí nad Labem mítink s občany, takže kolona vládních limuzín, kterou jsme míjeli, se vší pravděpodobností vezla jeho. Martin Hausenblas už mezitím přesvědčoval amerického velvyslance, ať přijede do Ústí i on – „podívat se na občanskou společnost a vzdor“.