Rozhovor s egyptoložkou Hanou Vymazalovou

Na pohřebištích to ve starém Egyptě žilo

Rozhovor s egyptoložkou Hanou Vymazalovou
Na pohřebištích to ve starém Egyptě žilo

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Čekal jsem, že to bude vyprávění, ve kterém uslyším dusot velbloudích kopyt při dramatických honičkách ve stínu pyramid. A mezi zuby bude skřípat písek, protože to k Egyptu a jeho pouštnímu tajemství patří. Jenže místo toho mladá česká egyptoložka Hana Vymazalová tichým hlasem vyprávěla o číslech a starých ekonomických výkazech. Bylo to ale napínavější než dobrodružný velkofilm na širokoúhlém plátně. „Matematika potřebná je a bylo tomu tak vždy. V současné době je to jeden z nástrojů, kterým je možné trénovat mozek k exaktním vědám, a také k určitému způsobu uvažování. Je to základ pro analýzy a kritické myšlení. Ve starověku, a tím mám na mysli starověký Egypt, byla matematika praktickým nástrojem,“ říká Hana Vymazalová.

Jen pro ujištění: Nebavíme se o aktuálních sporech, zda povinně maturovat z matematiky, ale o době přibližně pět tisíc let zpátky?

Ano. Už v éře, kterou považujeme za vznik egyptského státu, kdy docházelo k jeho sjednocování, hrála matematika velmi významnou úlohu.

Proč?

Byla nástrojem úředníků, kteří ten stát spravovali a nějakým způsobem řídili ostatní obyvatelstvo.

Znalost matematiky byla znakem příslušnosti ke společenské elitě?

To je podobné jako v jiných tehdejších kulturách. Vzdělanost nebyla všeobecně rozšířená. Těch, kteří uměli číst a psát, bylo naprosté minimum. Každý písař se ve svých zhruba sedmi letech kromě čtení a psaní učil i počty. Konkrétní schopnosti jednotlivých písařů ale nakonec závisely na tom, kam byli po škole umístěni v rámci úřednického aparátu. Když některý písař zůstával na venkově, tak jeho znalosti nemusely být stejné jako znalosti úředníka od královského dvora, který se podílel na projektování velkých staveb a chrámů nebo pyramid.

Překvapilo vás něco ve staroegyptské matematice?

Samozřejmě! A řada věcí mě překvapuje dodnes.

Co například?

Třeba to, jak hodně to stále je matematika podobná té naší, kterou známe ze základní a střední školy. Najdeme tam algoritmy, které máme hodně spojené s řeckými matematiky, kteří je dokazovali. Ale Egypťané je už hned používali.

Takže rovnou aplikovaná matematika?

My nemáme z Egypta žádné doklady o dokazování matematických vzorců, ale máme doložené jejich používání. To souvisí částečně s pojetím vědy v Egyptě jako praktického nástroje, ale částečně to je způsobené také tím, že se nám z té doby dochovalo strašně málo tehdejších textů. Je to jen nepatrný zlomek tvořený těmi nejčastějšími texty, což byly výukové materiály. Nejsme však schopni přesně říci, co se odehrávalo za zdmi chrámů ve vyšších školách. Nedokážeme už určit, jestli úředníci, kteří se zabývali matematikou, ji mohli zkoumat i teoreticky. K tomu se materiály nedochovaly.

Možná hloupá a naivní otázka: Používali Egypťané třeba Pythagorovu větu?

Ano.

A to byla jejich vlastní? Nebo ji převzali od Pythagora?

Oni ji neměli definovanou tak, jak ji známe my. Ale prakticky využívali principy v ní obsažené.

A co rafinované, občas až mystické číselné vzkazy, zašifrované do číselného popisu rozměrů pyramid?

Studií, které se právě tímhle zabývají, existuje celá řada. V Egyptě hrály číselné symboly důležitou roli, to je pravda. Ale až mnohem později začali někteří lidé přicházet s tím, že v rozměrech pyramid je něco zašifrovaného, nějaké poselství. Jenže když si vezmete jakoukoliv velkou stavbu, která je výtvorem lidského ducha, a budete se snažit najít v jejích číslech nějaké jakoby skryté vazby, tak se vám to vždycky podaří. Takže nehledejme v rozměrech pyramid více, než co v tom viděli prostí Egypťané.

Když zkoumáte egyptské hrobky, což je vaše specialita, tak jsou to stavby projektované empiricky? Nebo se postupovalo podle předem připravených a výpočty ověřených plánů a výkresů?

Dochovalo se několik stavebních plánů, ale nejsou tak podrobné, jak bychom si to představovali dnes my. Jsou to jednoduché nákresy, které se týkají spíše detailů staveb. Nejsou to plány, které by připomínaly současné technické výkresy. Je to obvykle jen náčrtek nějaké části stavby. Pokud si někdo představuje, že nám Egypťané zanechali podrobné propočty a plány celého pyramidového komplexu, tak to ho zklamu. Nic takového k dispozici nemáme.

Vy kromě té technické stránky také zkoumáte tehdejší ekonomiku a způsoby hospodaření. Dá se zjistit, zda se i ve starém Egyptě na velkých stavbách kradlo a uplácelo?

To účetnictví, kterým se zabývám já, vypovídá o provozu zádušního chrámu a zádušního kultu panovníka.

Co si mám pod tím představit?

Ve chvíli, kdy panovník zemřel a jeho tělo bylo uloženo do pyramidy, tak v zádušním chrámu probíhal takzvaný kult.

Krátkodobý smuteční obřad?

Ne, kult měl v ideálním případě trvat až na věčnost. A texty, kterými se zabývám, popisují každodenní život v zádušním chrámu. Jsou to dokumenty, ve kterých je zaneseno, jaké byly příjmy chrámu, jak vysoké byly výdaje, na co se vynakládaly a v jaké formě. Stopy korupce bychom v nich ale hledali jen velmi těžko.

Takže se neuplácelo?

Korupce samozřejmě v Egyptě existovala, stejně jako v jiných kulturách a jiných časech, ale z těch dochovaných textů se o ní konkrétní detaily nedozvíme. Nudné dokumenty to však rozhodně nejsou. Lze se z nich například dozvědět to, že chrám měl předem naplánovaný rozpočet a pak se musel vypořádávat s tím, že příjmy byly nižší, než jaké se původně očekávaly. To byla věc, která se pečlivě zaznamenávala, a navíc se zdůrazňovala používáním červeného inkoustu, aby byl vidět ten rozdíl mezi tím, co mělo přijít a co skutečně přišlo.

Jak se s takovou situací chrám vypořádal, když spadl do červených čísel?

To nám bohužel dochované dokumenty neříkají, zda si úředníci stěžovali, že nedostávají stanovenou výplatu a byla jim pak dorovnána zpětně, nebo zda to zkrátka odráželo obecné změny ve státním hospodaření, kdy rezidence, která centrálně spravovala veškeré hospodářství, se prostě rozhodla, že bude posílat menší a menší množství a chrám se s tím musel nějakým způsobem poprat.

Vlastně všechno, co staří Egypťané dělali, mělo svůj praktický důvod. V Egyptě prakticky nebylo nic jen tak, na efekt.

Byli z našeho pohledu egyptští panovníci marnotratní?

Někomu může připadat, že některé velké stavby byly možná až moc pompézní, ale rozhodně to nebyly stavby zbytečné. Pyramida může působit jako předimenzovaná hrobka, jenže pro Egypťany to nebyla jen obyčejná hrobka. Pro ně to je místo vzkříšení a znovuzrození panovníka, které následně souviselo s jejich vlastním vzkříšením. Bez toho by oni na onom světě nemohli dál přežívat, takže to byly pro celou společnost velmi funkční stavby. S tím souvisí právě i ty zádušní chrámy, které byly součástí pyramidového komplexu. Tyto chrámy plnily svou nejdůležitější funkci právě po smrti panovníka. Do chrámu přicházeli kněží a přinášeli obětiny zemřelému panovníkovi, aby mohl dále žít.

Nechci být moc cynický, ale mrtvý panovník ty obětiny asi moc nezužitkoval...

Však také potom, co splnily svou symbolickou funkci, se používaly při přerozdělování chrámových příjmů pro výplatu kněží a všechno se velmi prakticky spotřebovalo. Takže tady se určitě nedá mluvit o nějaké marnotratnosti. Vlastně všechno, co staří Egypťané dělali, mělo svůj praktický důvod. V Egyptě prakticky nebylo nic jen tak, na efekt. I v tom účetnictví je dobře vidět, jak ve chvíli, kdy panovník potřeboval nějakým způsobem lépe ovládat příjmy svého státního hospodářství, tak mohl – a také to dělal – zasahovat do kultu svých předchůdců. Například mohl snížit příjmy zádušního chrámu, omezit počet zaměstnanců a podobně. Žijící panovník ovládal majetek zemřelých předchůdců. Byla to velmi prakticky uspořádaná společnost.

Věci spojené s posmrtným životem tedy byly motorem ekonomiky živých?

Pohřebiště, což byly rozsáhlé komplexy, nebyly žádnými městy mrtvých a následného posmrtného života. Byla to místa, kde to opravdu žilo a kde spousta lidí za svého pozemského života našla své uplatnění a práci.

Kdy se na tyto podrobnosti ze starověkého Egypta přišlo?

Jeden z těch archivů, který obsahuje ekonomické texty, byl v Abúsíru objevený na konci 19. století a badatelské výsledky byly publikovány až v 70. letech století minulého. Další dva archivy objevil profesor Miroslav Verner a badatelské výsledky byly zveřejněny teprve nedávno. To, co máme z Egypta dochováno, jsou většinou oficiální záznamy. U nich musíme počítat s tím, že jsou poplatné panovníkovi. Je v nich zachycené jen to, co vládce chtěl, aby se po něm dochovalo. Ale archivy, které zkoumáme v Abúsíru, jsou cenné tím, že je v nich zachycený obyčejný každodenní život jedné konkrétní instituce – zádušního chrámu. Nejde o oficiální nápisy a texty vytesané do zdí panovnických hrobek, které byly určeny pro komunikaci mezi světem lidí a bohů, ale jsou to pracovní záznamy. Písař přišel do práce a poznamenal si, jaké ovoce a obilí ten den přišlo a komu to bylo poté přerozděleno. Takže každodenní realita a to, že v těchto textech není potřeba se přetvařovat nebo lhát, to je ta jejich neobvyklá hodnota. Takových textů se ze starého Egypta moc nedochovalo, a už vůbec ne ze třetího tisíciletí.

Skutečně to byl tak zásadní objev?

Do doby, než se tyto texty staly obecně známými, se soudilo, že zádušní kulty panovníků byly jednou z příčin rozpadu první egyptské říše. Mělo se za to, že vyčerpávaly stát, že se větší a větší část produkce dostávala mimo centrální státní sféru. Ale objevené texty ukazují, že tomu tak nebylo, protože zároveň fungovalo to, že větší a větší množství lidí mohlo být s těmito kulty spojeno a dávalo jim to kromě jiných výhod i obživu. Takže se ukázalo, že zádušní kulty nebyly vyjmuté ze státního hospodářství, ale naopak byly jeho součástí. Jak královská rezidence, tak jiné božské chrámy dodávaly potraviny do zádušních chrámů.

Doputoval prospěch z živé ekonomiky až na ten nejnižší stupeň, k těm posledním zemědělcům, kteří pěstovali plodiny pro obětiny? Nebo jim byla úroda prostě zkonfiskována pro potřeby panovníka?

Konfiskováno jim to nebylo, ale samozřejmě část úrody odevzdávali jako daň. Pracovali na půdě, která patřila k paláci nebo k pyramidovému komplexu. To jim zajišťovalo obživu. Lidé, kteří sloužili v zádušních chrámech, tam nepracovali trvale. Byli rozděleni do pěti pracovních skupin, které se dále dělily na poloviny. Tím vzniklo deset pracovních týmů a ty se po měsíci ve službě střídaly a zbývajících devět měsíců se živily jinak. Měsíční služba byla nepřetržitá, ve dne i v noci, protože bylo potřeba chrámy přes noc hlídat. Za tuto službu dostávali lidé výplatu, se kterou mohli volně nakládat. Ve zbývajících měsících se živili tím, co vypěstovali na svěřených polích.

Mohl se v jejich systému dostat ke vzdělání chudý člověk?

Pokud umíte číst, psát a počítat, můžete pracovat jako úředník, máte zajištěnou obživu a můžete se postarat i o to, aby vzdělání dostalo i vaše dítě. To funguje pořád. V Egyptě ale neexistovala žádná překážka pro to, aby se chudý člověk mohl vzdělávat. Kdokoliv mohl přijít, začít se učit a vypracovat se vlastními schopnostmi.

Dobře, ale měli na to peníze?

Tahle ekonomická bariéra tam samozřejmě byla, chudí si opravdu obvykle nemohli dovolit poslat dítě na školu. Ale důležité je, že směli, že to nikdo nezakazoval.

Na co byl kladen ve vzdělání největší důraz? Byly to přírodní vědy?

Nedá se to posuzovat takto odděleně. Začínalo se čtením, psaním a počítáním, to je přirozené. A když si student tyto tři dovednosti osvojil, přišly další oblasti. Nemůžeme si to ale představit tak, že to byly samostatné předměty, jak je známe dnes. Jejich vzdělávání stálo zejména na přepisování starších textů, tím si osvojovali to, co v nich bylo obsažené. Tak se učili literární vědu, dějiny.

Opravdu žádná specializace?

Poměrně propracovaný obor byla geologie Egypta, ve které se učilo, kde se nachází jaké lomy, k čemu se který kámen hodí, jak pracovat s jejich symbolikou. Podobně důkladně bylo propracované také studium mytologických příběhů a náboženských textů. Takhle bylo vystavěné všeobecné vzdělání. Specializace se formovala zejména tím, že studenti chodili na praxi k jednotlivým úředníkům, se kterými absolvovali jejich pracovní pochůzky. A student je pozoroval při jejich už specializované práci a osvojoval si jejich dovednosti a znalosti. Ve školách se také vyučovalo sestavování různých formálních dokumentů a dopisů. Byla vytvořená například učebnice, ve které se vysvětlovalo, jak má úředník rozdílně jednat s nadřízenými a podřízenými.

A toto všechno se dá o historii Egypta zjistit na pohřebištích, která prozkoumáváte?

Moje práce z posledních let jsou hrobky na nekrálovském pohřebišti. Je to architektura, která odráží tehdejší standardy a na hrobkách jsou nápisy, které jsou oficiální formální prezentací majitele hrobky. Říkají nám, slovy majitele: Tak a tak to bylo a já chci, aby se to takto zapsalo do dějin, abyste takhle na mě vzpomínali a takto vykládali historii.

Promiňte, ale musím se vám svěřit, kam mi teď utekly vzpomínky – do pražských Vysočan, kde si takový sebeoslavný nápis nechal vytesat do kamenné desky zasazené do stěny sportovní arény někdejší šéf Sazky Aleš Hušák.

Ani tohle nebylo starému Egyptu cizí. Společenský statut lidí se odvíjel kromě jiného také od přízně vládnoucího panovníka. A taky nebylo nic výjimečného, že se na stěny hrobek vytesávaly úryvky z panovnických dopisů, aby se majitel mohl pochlubit: Podívejte, kdo já jsem, když mi tohle napsal panovník! Výhoda dnešního bádání je, že z archeologických průzkumů dokážeme rozpoznat, jaký život ten člověk vedl ve skutečnosti. Z kosterních pozůstatků umíme určit, jaký způsob života vedl. Kdo většinu života klečel, protože celý život pracoval jako písař, má jinou kostru než ten, kdo převážně zvedal těžká břemena.

Nacházíte v egyptské ekonomice nebo uspořádání tehdejší společnosti něco inspirativního pro dnešek?

Určitě je to její praktičnost. A pak bychom si mohli vzít k srdci tu nesmírnou vážnost, kterou u starých Egypťanů požívala vzdělanost. To bychom mohli zkusit oživit.

9. ledna 2015