Ve střední Evropě existuje země, jejíž premiér odmítá migranty. Možná to dělá, aby mohl zaměstnávat zahraniční dělníky za nelidských podmínek. Tolik říká reportáž Deutsche Welle a zmíněnou zemí je pochopitelně České republika.

Zpráv o tom, že s premiérem Andrejem Babišem je něco v nepořádku, s novým rokem opět přibylo. Jako by nestálo za pozornost nic jiného než další vývoj případů Čapí hnízdo a Babiš junior včetně obav z ovlivňování vyšetřovatelů, verdikt v Černošicích, selhání projektu EET atd. Včerejší reportáž od německého novináře Kena Versecka do této řady zapadá. Stojí na příběhu vietnamského dělníka, který vystupuje pod pseudonymem. Za úplatek 14 tisíc dolarů získal pracovní vízum do Česka, přesněji řečeno do Mirovic na Písecku, kde nastoupil do provozovny akciové společnosti Vodňanská drůbež, která je součástí premiérova holdingu Agrofert. Byl na začátku výrobní linky, kde prý věšel tisíce kusů živé i mrtvé drůbeže na háky – a byla to „špinavá, krvavá, nehygienická a špatně placená práce“. Dostával za ni 550 eur měsíčně a z toho odváděl sto eur za ubytovnu, kde žije deset Vietnamců ve dvou místnostech. Ve fabrice nevydržel, utekl a pracuje načerno jako stavební dělník někde na severovýchodě Čech. Po dvou letech mu zbývá splatit dluh 10 tisíc dolarů, rád však zaplatí zprostředkovatelům dalších 12 tisíc, aby získal legální práci v Maďarsku nebo Bulharsku. Babiš i mluvčí Agrofertu odmítli historku komentovat, případně ji označili za nepravdivou s tím, že dodržují všechny zákony.

Příběh přesto něčím přesahuje obvyklé stížnosti na Babiše, protože z německého pohledu obviňuje celé Česko. Je to země, která trpí korupci na svých zastupitelských úřadech, protože jen spoluprací s místními mafiemi může získat laciné a poslušné pracovníky do svých velkých podniků. Cizince z Vietnamu, Mongolska, Ukrajiny nebo Rumunska vykořisťuje za nedůstojných podmínek a v zásadě nikomu nevadí, když cizinci zmizí v ilegalitě. Jen když se na jejich černé práci dá vydělat.

Dávat takové poměry za vinu pouze současnému premiérovi lze považovat za nespravedlnost. Laciné zahraniční dělníky zaměstnávají i jiní podnikatelé, kteří by těžko dosáhli na zisk, kdyby měli zaměstnance platit lépe. Žádosti podnikatelských sdružení po dalších a dalších kontingentech zahraničních pracovníků podporují státní úřady už dlouhodobě a také zprávy o korupci na zastupitelských úřadech se neobjevily teprve s nástupem Babiše do vlády. Obyčejní lidé se občas ozvou proti nepořádku v okolí dělnických ubytoven, nakonec je však každý rád, že špinavou práci za Čechy udělá někdo jiný. Babiš je jedním z mnoha, představitelem praxe sdílené či tolerované desítky let celou společností. Nejde jen o premiéra, takový je v očích německého novináře obraz české společnosti. O tom svědčí povzdech nad licoměrností Čechů, kteří na jedné straně pěstují protimigrační nálady, právě z toho důvodu také Babiše volili, a na druhé straně jim nevadí, že firmy migranty vykořisťují.

Sto milionů z Bruselu do Vodňan

Z tuzemského pohledu se dá proti zjištěním Deutsche Welle o zaměstnávání cizinců jen těžko něco namítat, přesto se jeden významný detail v reportáži zmiňuje jen okrajově. Babiš a jeho Agrofert jsou největšími příjemci evropských dotací. Těžko to přehlédnout, když ze všech podniků v rámci holdingu Agrofert dosáhla v letech 2016 i 2017 na nejvyšší podporu ze zemědělských fondů EU právě Vodňanská drůbež. Dohromady šlo podle údajů Státního zemědělského intervenčního fondu o 95 milionů. Pokud pomáhá takovým firmám k výdělku vykořisťování cizinců, jak tvrdí německý novinář, pak má pro jejich bilanci minimálně stejný význam podpora z Bruselu. Nikdo jiný než Evropská unie neumožňuje provoz ohromných drůbežáren s nedůstojnými pracovními podmínkami. Tuto úvahu by se dalo rozvádět až k tvrzení, že přístup k eurodotacím byl hlavní motivací majitele Agrofertu pro angažmá v politice. Přitom ani na upozornění všech možných novinářů, aktivistů a kritických politiků dosud Evropská komise nereagovala dost razantně, aby bylo zřejmé, že subvence českému miliardáři opravdu zastaví. Také v tom se skrývá licoměrnost. Pokud uplatím středoevropský stát a jeho premiéra pár miliardami, pak se mohu spolehnout na jejich věrnost ideálům společné Evropy. Pragmatismus Čechů, kteří v klidu akceptují vládnutí v podobě dotačního byznysu a snaží se na dané situaci sami vydělat, jak mohou, je zarámován obdobným přístupem evropských úřadů.

Paradoxně je možné objevit šanci právě v tom, jak ostrý je osten nepřátelství vůči netečným Čechům ve zdánlivě nezaujaté reportáži Deutsche Welle, a zároveň v tom, že stejně ostře lze morální kázání z ciziny odmítnout. Česká i evropská veřejnost si může uvědomit, že je lepší zrušit premiérův střet zájmů než se pouštět do vzájemných konfliktů. V této chvíli se čeká na vyjádření Evropské komise, a tak je míč na evropské straně kurtu.