Vládní koalice neumí prosadit klíčové zákony

Po dvou letech. Proč nejde válcovat opozici

Vládní koalice neumí prosadit klíčové zákony
Po dvou letech. Proč nejde válcovat opozici

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Sopka, která svou činností zasypala sama sebe. Cimrmanovským obratem se dají nejlépe popsat dva roky fungování sněmovny, která sice překypuje mnoha aktivitami, nedokáže však většinu z nich dotáhnout k nějakému závěru.

Trik poručíka Goodbodyho

Obstrukce, které před týdnem překazily třetí čtení zákona o elektronických pokladnách EET, mohou pozorovatelům připadat mimořádně vtipné nebo zvlášť zlomyslné, vždy podle politického přesvědčení. Stačilo, aby se 34 členů poslaneckých klubů TOP 09, ODS a Úsvitu přihlásilo do rozpravy o programu, a pět hodin rezervovaných na třetí čtení bylo vyčerpáno.

Každý z poslanců doporučil, aby se jeden nebo více zákonů projednaly v předem určeném čase. Například Jaroslav Lobkowicz z TOP 09 navrhl pevný termín pro vládní návrh zákona o památkové péči, který je podle něho nadmíru užitečný. Přitom nevyčerpal pětiminutový limit, který měl ke svému proslovu. „Nemám ve zvyku moc mluvit,“ prohlásil potomek slavného českého rodu a k povznesení poslanců pouze dodal: „Jenom si uvědomme, že památky jsou věci, o které bychom se měli starat, protože to je naše rodinné stříbro, naše státní rodinné stříbro. Pokud je památka ve špatném stavu, tak každý si potom řekněme hodí kamenem. Teprve opravené památky si každý začne vážit a chodí kolem, a ukazuje to dokonce i cizím lidem, kteří přijedou,“ uvedl Lobkowicz.

Přesto na první pohled rozumné vystoupení Lobkowicze bylo účelovým zdržováním. Nejvíc ze všeho připomínalo aktivity dvanácté čety Čtvrtého mušketýrského pluku britské armády při komunistickém povstání v Řecku v roce 1945, které popsal Patrick Ryan v knize Jak jsem vyhrál válku. Stejně jako tuzemská opozice brání schválení zákona o EET, britští mušketýři museli snášet nesmyslné stížnosti řeckých levicových spolků, které jen čekaly, že jejich nehorázné požadavky budou odmítnuty, což bude možné vyložit jako okupační zvůli. Poručík Goodbody a jeho lidé našli řešení v tom, že zaváděli řeč na anglický národní sport kriket, jehož složitá pravidla stihli během svého nasazení vesničanům vysvětlit. „Hraje se na házecí dráze dlouhé dvacet metrů. Na každém jejím konci stojí tři tyčky osmašedesát centimetrů vysoké a vzdálené dvacet centimetrů od sebe. Každé ty tři tyčky tvoří branku.“ Pomocí takových vět se britská armáda ubránila stěžovatelům, a dokonce inspirovala vznik prvního kriketového družstva v Řecku.

Když žvanírna maká

Také u sněmovních obstrukcí je možné najít jiný účel. Opoziční poslanci připomněli většinu zákonů, které byly v posledních dvou letech předloženy sněmovně, a dosud se nestihly projednat. Měli z čeho vybírat, do sněmovny zamířilo 370 tisků s novými zákony. Jenom 117 z nich, tedy necelá třetina, bylo parlamentem schváleno. Jenom něco přes šedesát z nich bylo staženo či zamítnuto, a téměř dvě stovky tedy čekají na projednání. Při tempu jako v posledním listopadovém týdnu, kdy byly schváleny čtyři zákony v prvním a sedm ve druhém čtení, se autoři norem ještě načekají.

Bilance se možná zlepší, v této chvíli však platí, že o legislativě hlasuje nejméně výkonná ze všech sněmoven. Za minulých dvou sněmoven s pravicovou většinou byly definitivně schváleny dva z pěti předložených zákonů, v období středolevých vlád v letech 2002–2006 plných padesát procent. Sněmovna 2002–2006 byla pod tlakem, protože musela přijmout desítky evropských norem, a proto byla nejvýkonnější i v tom, že měla na programu 740 zákonů. Ve srovnání s tím shromáždila ta současná ve svém poločase polovinu návrhů. Jenomže nestíhá zákony projednávat a připomíná Cimrmanovu sopku. I vážně míněný pokus shromážděné zákony projednat by skončil jako obstrukce pravicových stran.

Sněmovna s jasnou vládní většinou zaostává i přes nepochybnou byrokratickou výkonnost premiéra Bohuslava Sobotky, i přes výzvy ministra financí Andreje Babiše, že také „žvanírna“ ve Sněmovní ulici musí „makat“. Vysvětlit záhadu může nedávná změna jednacího řádu. Prodloužila povinný rozestup mezi druhým a třetím čtením ze tří dnů na dva týdny a na třetí čtení vyhradila pouze po pěti hodinách v úterý a v pátek. Nejde o dramatickou změnu, ovšem ve chvíli, kdy úředníci každého ministerstva zasypávají sněmovnu desítkami norem, může jít o klíčový důvod.

Jenom s podporou opozice

Ještě vážnější příčinou může být fakt, že vládní koalice neví, co chce. Dříve to jasné bylo. Premiéři Mirek Topolánek a Petr Nečas prosazovali s větším či menším úspěchem zásadní reformy liberálního střihu, jejich předchůdci Vladimír Špidla a Jiří Paroubek zase posilovali sociální stát. Zpravidla měli k dispozici akceschopné jádro poslanců, které dokázali v pravou chvíli mobilizovat.

Dnes není čím mobilizovat a větší snahu dosáhnout cíle sněmovna prokáže pouze v reakci na vnější tlak. Nejdůležitější schválenou normou je dosud zákon o státní službě, který akceptovala s ohledem na požadavky Evropské unie také opozice. Stejně významný je zákon o veřejných zakázkách, který musí být podle Bruselu schválen do 18. dubna, jinak Česko dočasně přijde o eurodotace. Ještě lépe funguje hrozba teroristů a uprchlíků. Vládní novely zákona o branné povinnosti, o ozbrojených silách i nový zákon o službě vojáků v záloze prošly druhým čtením přednostně. „Čím dřív budeme tuto legislativu mít přijatou, tím lépe, protože je skutečně velmi nezbytnou a zcela zásadní podmínkou dalšího rozvoje armády a posílení obranyschopnosti naší země,“ uvítala normy opoziční poslankyně Jana Černochová (ODS).

Symbióza vládních a opozičních poslanců se ještě lépe uplatnila při zákonu, který má zjednodušit vyvlastňování, a zrychlit tak stavbu dálnic. Opozice poprvé připustila, že se norma projedná pouze v prvním čtení. S výjimkou komunistů hlasovaly pro rychlejší vyvlastňování všechny kluby. Hrozba zvenku se uplatní i při obskurním „Lex Vitásková“, který odloží platnost služebního zákona pro Energetický regulační úřad až od srpna 2017 a zajistí, že Alena Vitásková bude v čele úřadu až do konce funkčního období. Tím poslanci plní důležitou podmínku toho, aby předsedkyně vypsala podporu obnovitelných zdrojů elektřiny a tepláren pro příští rok.

Vládní program v troskách

Očividně však nefunguje koaliční hlasovací automat, který by zajistil realizaci programového prohlášení Sobotkovy vlády. Klíčovým motivem programu je lepší výběr daní a zatím jediným důležitým zákonem, který sněmovnou prošel, bylo kontrolní hlášení, jež bude muset každý plátce DPH posílat měsíčně finančním úřadům. Dalším motivem je protikorupční boj, při kterém se zatím podařilo prosadit jen zákon o registrech. Protikorupční iniciativy ho oslavují nečekanými superlativy včetně tvrzení, že jde o nejdůležitější krok k otevření úřadů od listopadu 1989. Všichni aktivisté však gratulují opozičnímu poslanci Janu Farskému (STAN), který zákon sněmovně předložil a také pro něj dokázal najít prostor mezi stovkami dalších zákonů. Nakonec obstál ve třetím čtení i proti neobvyklému spojenectví komunistů, občanských demokratů, Úsvitu a části sociálních demokratů.

Nedaří se posílit sociální podporu. Vláda už odpískala snahu obnovit nemocenskou v prvních třech dnech nemoci, zákon o sociálním bydlení je v nedohlednu a zvýšení důchodů se omezí na jedinou mimořádnou platbu ve výši tisíc korun. Důležitějším motivem je podpora různých finančních a podnikatelských skupin. Přednost mají zákony, které se týkají skupiny Agrofert. V listopadu byl schválen zákon nařizující vyšší spotřebu biopaliv, jejž vůdce opozice Miroslav Kalousek nazval zákonem, „kterým se ve prospěch skupiny Agrofert mění zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů“. Přejmenování podpořil i premiér, který si neodpustil rýpnutí do kolegy Babiše, největšího producenta bionafty v zemi. Na projednání čeká zákon o dominantní tržní síle, který má podpořit výrobce potravin, mezi nimiž hraje hlavní roli Babišův koncern.

Vládě se zatím nedaří realizovat ani své sklony Velkého bratra, jak dosvědčují potíže zákona o EET. Na projednání dosud čeká zákon o zdravotních službách, který shromáždí na jediném úložišti pod kontrolou ministerstva zdravotnictví všechna data o českých pacientech, i zákon o pozemních komunikacích nařizující chodcům, aby večer nosili na svou ochranu před agresivními automobilisty oblečení s reflexními prvky. Potíže má protikuřácký zákon, protože je přísnější než ve většině evropských zemí.

Před pevností Alamo

Sněmovna se topí v záplavě zákonů a jedinou cestou k záchraně je dohoda s opozicí na tom, co je opravdu neodkladné a nejdůležitější. Přestává záležet na tom, kdo patří k vládě a kdo k opozici. V takovém prostředí se uplatní normy na podporu zájmových skupin i konkrétních firem, prakticky však nejde prosadit aktivistické zákony, které mohou likvidovat klienty některých parlamentních stran. Tento fakt zřejmě chápe premiér, dosud si ho však neuvědomil ministr financí, jenž stále trvá na novém zákonu o EET. Zřejmě nikomu není jasné, proč se tento nepříliš významný zákon slibující ročně pětimiliardový výnos na DPH stal ohniskem všech sněmovních sporů. Babiš v každém případě přehlíží varování Kalouska, podle kterého zákon symbolizuje nepřípustnou snahu vlády získat nad občany „stoprocentní kontrolu“. Proto Kalousek srovnává spor o EET s bitvou o pevnost Alamo, kterou hájily jednotky státu Texas před mexickou přesilou do posledního muže.

Tento přístup má ve sněmovně větší podporu, jak ukazuje blahovolný postoj poslanců vládních stran při obstrukci. I oni si během výčtu neschválených zákonů uvědomili, k čemu ještě budou opozici v příštích měsících potřebovat.

Babiš po neúspěchu s EET prohlásil, že zákon o pokladnách je nejdůležitější ze všeho, co má sněmovna na programu. A dokud ho poslanci neodhlasují, nenechá schválit rozpočet na příští rok. Tím se ovšem dostal do komické role učitele Zelí, který podle povídky Šimka a Grossmanna vytrestal zlobivé žáky tím, že jim neprozradil nic nového o ježkovi. Šéf hnutí ANO drží vládu, přesto zůstává ve vztahu ke sněmovně outsiderem, který sice přes ni dokáže leccos prosadit, důležité dohody už ale vznikají i bez jeho účasti.