Každý, kdo dnes v Mafře pracuje, přispívá na její stránky, kdo si její produkty kupuje, přispívá k příchodu a upevňování oligarchické éry

Není to vřed jménem Přibil, je to nádor jménem Mafra

Každý, kdo dnes v Mafře pracuje, přispívá na její stránky, kdo si její produkty kupuje, přispívá k příchodu a upevňování oligarchické éry
Není to vřed jménem Přibil, je to nádor jménem Mafra

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Skupina Agrofert se aféru s nahrávkou Přibil-Babiš pokouší lokalizovat a umrtvit tím, že z ní učiní izolovaný problém jednoho redaktora Mladé fronty Dnes. Sám sebe Babiš označil za oběť, Marka Přibila za agenta provokatéra. Na svém facebookovém profilu ministr financí píše, že premiér s předsedou opoziční TOP 09 se neštítí spolupracovat proti němu „s bývalými policajty, experty na odposlechy a najmout novináře, aby mě odposlouchával.“

Pohled na věc sdílí se svým majitelem (ano, jistě, je tu šaškárna se svěřenským fondem, jemuž vládnou Babišův manažer, dvorní právník a životní partnerka) i velká část zaměstnaneckého kolektivu redakcí MF Dnes a iDnes.cz. Ve svém provolání z 4. května tu více než 200 redaktorů sice Babišovi vytkne, že selhal se svým závazkem, že nebude ovlivňovat svoje noviny, ale skutečný mravní odsudek si nechávají pro chudáka Přibila. „Razantně se distancujeme od chování našeho kolegy, protože je neprofesionální a nemorální.“

Přibil, duo Shabu – Koutník a spol.

Především by se všem těm expertům, kteří z faktu, že na nahrávkách zní Přibilův hlas zblízka a Babišův z větší dálky, vyvozují, že redaktor svého majitele nahrával, měly připomenout odposlouchávací softwary. Ty vám někdo na dálku nainstaluje do mobilního telefonu a promění bez vašeho vědomí v prostorový odposlech. Experti těmto softwarům říkají „trojáci“ (odvozeno z Trojského koně – viz Salon v Týdeníku Echo 2017/16, jehož se účastnil dlouholetý ředitel Útvaru zvláštních činností Tomáš Almer). Kromě toho existuje možnost, že nahrávky vznikly naprosto zákonně, totiž že redaktora odposlouchávala buď policie nebo tajná služba. Vzniklo totiž podezření, že Přibil je zapletený minimálně do jedné provokace vůči ministru vnitra (fotomontáž znázorňující Milana Chovance v night-clubu; záležitost propíchnuta v říjnu 2015). Nezákonné by tak nebylo pořízení nahrávky, ale její únik – a pokud by ani jedno nespáchal Přibil, padá teorie o agentu-provokatérovi.

Za druhé Marek Přibil není nepopsaný list. Už na předchozím působišti v časopise Týden měl k dispozici dva spolupracovníky, kteří sami nebyli novináři, žádné články nepsali, a přesto měli vyčleněná místa v redakci. Vznešeně by se řeklo Přibilův rešeršní tým, bližší skutečnosti bude, že to byli takoví policisté v civilu, pracovní síla na shánění kompromatů. Majitel Týdne Jaromír Soukup jednoho z nich propustil, když vážně onemocněl, což mohlo přispět k odcizení na lince Soukup-Přibil (jinak oba muži si tykají). Další důvod pro odchod z Týdne byly však prohrané soudy kvůli alespoň třem Přibilovým článkům.

Do Babišovy MF Dnes přechází redaktor na jaře 2015, už s pověstí novináře na účelové hry. Následuje sem své dva přímé nadřízené z Týdne, šéfredaktora Františka Nachtigalla a zástupce šéfredaktora Jaroslava Plesla. Zatímco Plesl teď povyšuje a stává se šéfredaktorem deníku, Nachtigall obsazuje post ředitele strategického rozvoje Mafry a usedá v jejím představenstvu. Navzdory vágnímu „ředitel strategického rozvoje“ Nachtigall v koncernu dělá reálná rozhodnutí, což se v případě Plesla nedá říct ani u samotné Mladé fronty.

Přibila si jeho bývalí nadřízení přivedli už jako muže na špinavou práci na nové působiště, koneckonců to, že redaktor nebyl žádné ze řetězu utržené individuum, ale pracoval s vědomím Plesla, minulý týden na Facebooku potvrdil a různými detaily vyztužil bývalý redaktor listu Martin Biben, z jehož popisu naopak vyplývá, že vedení nad Přibilem drželo ochranou ruku.

Marek Přibil se přednostně věnoval ministrům za sociální demokracii, jako byl Marcel Chládek (školství) a jako je Milan Chovanec (vnitro), nezapomínalo se ani na poradce a spolumajitele PR agentury Bison & Rose Miloše Růžičku, za nímž Babišovi lidé správně tuší hlas, který Chovance v boji proti Babišovi povzbuzuje. Přibil Růžičkovi loni na jaře věnoval velký text na první straně, že si poradce z majetku OKD od Zdeňka Bakaly podezřele levně koupil penzion v Krkonoších. Článek stál na odhadech dvou makléřů, jimž přitom redaktor ani neřekl, že jejich odhady od boku (zatelefonoval jim a rovnou si je nahrával) bude citovat v novinách.

Sám Plesl se hájí, že s Babišem komunikuje v podstatě, jen když s ním dělá rozhovory, mnohem méně než Přibil (a ten ho o svých schůzkách u předsedy ANO ani nezpravil). Proti tomu jako pars pro toto stojí například svědectví dalšího bývalého redaktora MF Dnes Jana Novotného. Ten na svém Facebooku píše: „Během posledních týdnů, kdy jsem ještě v Mf DNES pracoval, se mi šéfredaktor Plesl sám přiznal k tomu, že můj text s majitelem novin Babišem konzultoval. Jednalo se o text o hnutí ANO, který se Babišovi nelíbil.“

Skupina Agrofert se aféru s nahrávkou Přibil-Babiš pokouší lokalizovat a umrtvit tím, že z ní učiní izolovaný problém jednoho redaktora Mladé fronty Dnes. Sám sebe Babiš označil za oběť, Marka Přibila za agenta provokatéra - ilustrační foto: Jan Zatorsky

Takže ti zaměstnanci Mafry, kteří se razantně distancují od nemorálního Přibila, by měli své pobouření rozšířit a zamířit do vyšších pater vydavatelství. A ani to by neznamenalo konec problému.

A zatím o dvě patra níž

Výklad, v němž všechno padá na obětního kozla Přibila, se hodí i dalšímu celostátnímu listu z mediální divize Agrofertu. Lidové noviny sídlí ve stejné budově na pražském Smíchově o dvě patra níž. V nich jsou takoví ostří hoši na účelovou politickou práci přinejmenším dva: Ondřej Koutník (lauerát novinářské ceny Křepelka za rok 2014, laudatio držela Daniela Drtinová!) a Martin Shabu. Oba si do LN už po nákupu Agrofertem, přivedl nový šéfredaktor István Léko ze serveru Česká pozice. Tu samozřejmě financoval Babiš, jakkoliv Léko to kdysi výslovně zapíral. Léko a Babiš jsou osobní přátelé, svým vztahem se netají, Léko například ministrovi dělal gardedámu na jednom z minulých galavečerů České spořitelny.

Máme svědectví z redakce LN, jak mimo mechanismy porad šéfredaktor Léko své dva chráněnce Shabua a Koutníka zásobuje složkami dokumentů. Co ve složkách asi tak může být? Oba pánové v posledních letech vynikli ve čtyřech momentech:

- Soud s firmou Oleo Chemical. Tento výrobce biopaliv druhé generace v roce 2011 odmítl prodat svůj provoz Agrofertu, který biopaliva druhé generace vyrábět dosud neumí; následně přišlo trestní oznámení na machinace z dílny někdejšího Babišova zpravodajského konzultanta Karla Randáka, přitěžující svědectví někdejších obchodních partnerů, z nichž jeden je starostou Příbrami za ANO, a konečně série článků v Lidových novinách od dvojice Koutník-Shabu. To neznamená, že by hlavní podezřelý, mezitím pravomocně odsouzený Kamil Jirounek, byl nevinný. Ale články v obchodním zájmu pana majitele to byly.

- Odvolání ministryně spravedlnosti Heleny Válkové. Babišova stranická podřízená skončila na ministerstvu v únoru 2015 po sérii článku dvojice Sh-Kou, sama později veřejně řekla, že Babišovi volala poté, co několik měsíců Lidové noviny otevíraly články proti ní, a ministr jí oznámil odvolání a zdůvodnil to medializací její osoby, která negativně poškozuje hnutí ANO.

- Články o kauzách ministra vnitra Milana Chovance (například zjevně smyšlená kauza Česká pošta, kdy Chovanec čelil podezření, že mu měl přitéct úplatek od podnikatele Lukáše Čadka, aby pošta tomuto svému obchodnímu partnerovi přestala dělat potíže, než se zjistilo, že Čadek klame.)

- Texty o policejní reorganizaci z loňského léta, kterou dvojice Sh-Kou líčila jako zoufalý pokus sociální demokracie zlikvidovat ÚOOZ plukovníka Šlachty, který je postrachem tradičních zkorumpovaných stran. Z těchto textů Babiš následně čerpal v koalici a na veřejnosti, kdy z obrany Šlachty učinil politické téma.

Nevíme s jistotou, co je ve složkách, které Léko svým zaměstnancům předává, ale ta představa nemá daleko k dokonalosti: materiály z bezpečnostní divize Agrofertu publikuje tisková divize Agrofertu, politická divize Agrofertu je potom vnáší na jednání vlády a do politiky.

Další takovou zvláštní jednotkou jsou dva nebo tři fotografové, kteří mezi řádnými fotografy Mafry fungují zhruba stejně jako Přibil, Koutník, Shabu mezi ostatními redaktory. Jsou to lidé přetažení (lepším platem) například Blesku, kde agendu tvořilo fotografování různých celebrit, zatímco v Mafře se fotí před nějakým domem, v němž se koná společenská akce s vysokou mírou koncentrace a) bývalých lidí, tedy lidí z tradičních politických stran, b) tzv. kmotrů respektive osob, kteří se za poslední roky ocitli v podezření, že kradou, i když pak policie nebyla schopna své podezření doložit.

Fotograf Mafry se postaví na chodník naproti vchodu, do něhož vplouvají hosté, někdy je fotografuje přes sklo auta (snímky potom vypadají tajemněji a hosté, jako kdyby měli zač se stydět). Během posledního půl roku vznikly takové fotoreportáže u příležitosti narozenin premiérova gurua, advokáta Radka Pokorného, nebo exministra vnitra Ivana Langera. Informační hodnota se blíží nule, přesto má snímek z takové sledovačky šanci proniknout i na první stranu papírového deníku. Pro čtenáře je to vhodná připomínka světa těch, co kradnuli, dokud jim to ANO nepřekazilo.

Zavřít oči a věřit

To všechno – muži na speciální operace v MF Dnes, v LN, ve fotoodděleních – tvoří dohromady jednu rovinu, jakousi elitní jednotku uvnitř konvenční armády, která se skládá z redakcí obou deníků, iDnesu, rádia Impuls, Metra.

V uplynulých dnech se připomínala existence – a výslovně to psal i citovaný Biben –, redaktorů MF Dnes, kteří i ve ztížených podmínkách dál odvádějí poctivou a kvalitní práci. Tím vzniká představa, že bude-li odoperován jedinec, je novinářská integrita v titulech Mafry zachráněna.

Ze stanoviska oněch více než 200 redaktorů MF Dnes a iDnesu stojí za zvláštní pozornost tato věta: „Stejně nepřípustná je podle nás pomoc média jakémukoliv politikovi v jeho činnosti.“ Takže listy Mafry svému majiteli-politikovi asi nepomáhají.

Když se po Sabině Slonkové funkce před dvěma lety ujal nový šéfredaktor Jaroslav Plesl, vyjádřil se podle svědků v redakci tak, že zatímco prostor pro zkoumání Babišovy byznysové minulosti, jak asi chápou, není, klidně mohou svému majiteli znepříjemňovat výkon politické funkce, rozuměj: nebudeme se zajímat o to, co Babiš dělal před rokem 2013 (například odkud vzal kdysi peníze na nákup akcií Agrofertu), rokem 2014 je pro nás terč jako každý jiný ministr.

Ale i tento minimalismus byl opakovaně podstřelován. Už citovanému bývalému redaktorovi Fronty Janu Novotnému při odchodu z redakce vytkli, že na Facebooku tzv. olajkoval status znevažující Babišovu pravou ruku Radmilu Kleslovou. Především ale v MF Dnes i v LN buď naprosto zazdili nebo téměř ignorovali všechny Babišovy vážnější kauzy.

Čapí hnízdo nebo dluhopisy se dostanou na stránky, teprve když se z nich stane předmět politického boje na koaliční úrovni. O případu sedláka Bohumila Rady, s nímž Agrofert svůj obchodní spor před dvěma lety vyřešil tak, že mu chemickým jedem zničil na poli pšenici za čtyři miliony, korun, informovala MF Dnes jednou, v jihomoravské příloze, do celostátní rubriky zpráva nepronikla. Lidovým novinám nestál ani za zmínku.

Ani jedním slovem nezaznamenaly oba deníky před třemi týdny Seznamem nastolený případ bývalého generálního ředitele Kosteleckých uzenin Jana Bočka. Boček vypovídá, že Agrofert míval v Kosteleckých uzeninách jen třetinu akcií, Babiš chtěl víc, pak přišlo nesmyslné policejní vyšetřování a souběžně s ním oznámení banky (Babišův historický věřitel Citibank), že Kostelecké uzeniny bude dál úvěrovat jen za podmínky, že akcie budou mít už jen jednoho majitele.

Redaktoři Mafry by museli být úplně nevšímaví, aby jim po těch téměř už čtyřech letech uniklo, že výběr tzv. kauz má zřetelnou politickou tendenci – první dva roky hlavně proti „kmotrovským praktikám“ ODS, na jejíž místo v českém elektorátu si ANO dělalo nárok, v posledních dvou letech přednostně proti sociální demokracii, kterou se Andrej Babiš chystá zdecimovat ve volbách v říjnu. I kauzy o zmíněné agentuře Bison & Rose, v nichž je vyšší obsah pravdy než v příběhu o krkonošském penzionu, jako byl text o (evidentně nikoliv nezbytné) zakázce na PR služby od České televize, které mimochodem vyráběli i jiní redaktoři než Přibil (jeden, Lukáš Valášek, podepsal otevřený dopis, z něhož citujeme na začátku článku), vycházejí v neospravedlnitelném kontextu jednoho konkrétního majitele s naprosto konkrétními politickými a obchodními zájmy. Člověka, jehož touha po citlivých informacích s vydíracím potenciálem je dokumentována už předtím, než si pořídil média (viz další text).

Jaroslav Plesl mi na podzim 2013, kdy už kolem Babiše kroužil, svoji motivaci vysvětlil jako uznání faktu, že v České republice to berou do ruky oligarchové. Každý, kdo dnes v Mafře pracuje, přispívá na její stránky, kdo si její produkty kupuje, přispívá k příchodu a upevňování oligarchické éry.

10. května 2017