Rozkvět Asie zastavila těžká krize, která přivedla celý svět až na pokraj propasti globální hospodářské krize. Nelze vyloučit, že právě těmito slovy budou experti za pár měsíců hodnotit současné události ve východní Asii. Zatím jde pouze o připomínku, jak ekonomický svět hodnotil východoasijskou krizi z let 1997 a 1998.

Dramatické zprávy o kolapsu čínských akciových trhů usměrnily donedávna převládající názory, že epocha euroatlantických ekonomik definitivně končí a že nastává nezadržitelný hospodářský vzestup na druhém konci zeměkoule, někde mezi Ruskem, Čínou a Indií. Před sedmi lety přidusila finanční krize Ameriku i Evropu, před dvěma lety čelil starý kontinent eurokrizi a všichni věděli, že každý, kdo chce v budoucnu něco znamenat, musí investovat v BRICS. Tato zkratka shrnovala země, které měly napříště určovat ekonomický osud světa, tedy Brazílii, Rusko, Indii, Čínu a Jižní Afriku.

Blednoucí značka BRICS

Popularita této zkratky ovšem v posledních měsících průběžně klesá. Poslední úder dostala právě od čínských akciových trhů. Index Shanghai Composite poklesl od června skoro o polovinu, desítky procent ztrácejí i další včetně hongkongského indexu Hang Seng a japonského Nikkei-225. Byla to jen další v řadě Jobových zvěstí přicházejících poslední dobou ze zemí BRICS. Brazílie už je celý rok v recesi, Jižní Afrika stagnuje, Rusko letos očekává ekonomický propad 3,3 procenta HDP. „Dostali jsme se už někam na dno. Myslím, že níž už určitě nepůjdeme, ale zda zřetelně oživíme, to je těžké říct,“ povzdechl si nad tím ministr hospodářství Alexej Uljukajev před redaktorem agentury Reuters.

Čínský případ je dosud nejvážnější, protože jde o nejsilnější ekonomiku ze zemí BRICS, navíc silně připomíná průběh zapomenuté krize z let 1997/98. Jihovýchodní Asie doplatila před osmnácti lety na příliš rychlý vzestup, který přitáhl do Thajska, Malajsie, Indonésie i Koreje spoustu zahraničního kapitálu především z Německa a Japonska. Nadbytek peněz způsobil bublinu na trhu nemovitostí, která posléze praskla. Investoři se stáhli, což dokumentuje pád burzovních indexů. Hang Seng tehdy klesl o 60 procent, Nikkei-225 skoro o 40 procent, thajský SET o 80 procent.

Teď si neví rady s přílivem peněz ze zahraničního obchodu a investic Čína. Při nízkých mzdách nejde peníze rozpustit ve spotřebě, proto čínská vláda nasměrovala finanční toky na akciové trhy. Ceny akcií překonaly rychlostí růstu všechny rekordy, teď bublina praskla a panický výprodej vyděsil světovou ekonomiku. Zasáhl dokonce Ameriku, která je v říši středu největším zahraničním investorem. Americká centrální banka ustoupila od dlouho plánovaného zvýšení úrokové sazby, aby ochránila americké firmy. Při potížích jednoho z největších dovozců klesly ceny ropy WTI pod čtyřicet dolarů za barel, kde byly naposledy za finanční krize v únoru 2009. Od března 2009 nebyl tak vysoko tzv. index strachu VIX, který sleduje, jak rychle se mění kurzy důležitých měn a komodit.

Skála v rozbouřeném moři

Tím, že zasáhly Čínu, se nadcházející ekonomické potíže liší od krize roku 1997/98. Mohou tedy mít větší dopad, na druhé straně může Čína proti krizi intervenovat uvolněním bilionových rezerv. Může podpořit nákup akcií, pomoci miliardovými injekcemi místním bankám, snížit měnový kurz i úrokové sazby. To všechna také dělá a ekonomové i státníci na celém světě věří, že opatření čínských komunistů zaberou. Období nadcházející krize připomínají ze všeho nejvíc optimistická vyjádření významných činitelů. „Nejedná se o krizi, ale o korekturu kurzu. Jsem přesvědčen, že fundamentální data australské a světové ekonomiky jsou v pořádku,“ prohlásil například v televizi australský ministr financí Joe Hockey.

Ještě větší optimisté jsou u našich sousedů. „Německá ekonomika zůstává skálou ve vlnobití světového hospodářství,“ prohlásil v úterý šéf institutu Ifo Hans-Werner Sinn. To je povzbudivé i z pohledu českých podnikatelů, kteří jsou závislí na subdodávkách pro německou ekonomiku, zvláště pro automobilový průmysl. Zatrne jen tomu, kdo si vzpomene na výroky tuzemských vládních představitelů z podzimu 2008, kteří uklidňovali veřejnost slovy, že česká ekonomika je bezpečným přístavem na rozbouřeném moři. Také Sinn se snaží především uklidnit, konkrétně výrobce automobilů, kteří jsou do velké míry závislí na exportu do Číny. Jak připomíná deník Die Welt, třeba polovinu svého zisku vytváří v Číně koncern Volkswagen, jehož součástí je Škodovka. Takže Češi přejí, ať to tentokrát Sinnovi vyjde.