ČSSD sází na peníze ze Šanghaje, aby se vyvažovaly mocenské ambice Agrofertu. Co je nebezpečnější?

Číňani versus Babišistán

ČSSD sází na peníze ze Šanghaje, aby se vyvažovaly mocenské ambice Agrofertu. Co je nebezpečnější?
Číňani versus Babišistán

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Devátého listopadu oznámila významná švédská firma Trelleborg koupi českého gumárenského holdingu ČGS, pod který spadá zejména výrobce pneumatik Mitas, za více než 31 miliard korun. Je to bezkonkurenčně největší prodej české firmy v letošním roce. Trelleborg, působící ve více než čtyřiceti zemích, se převzetím ČGS stane světovou jedničkou ve výrobě pneumatik pro zemědělské stroje.

Akcie švédské společnosti hned po oznámení posílily o 12 %. To vše samo o sobě ukazuje, o jak významnou investici jde. Pro lepší představivost: tento jediný obchod má hodnotu zhruba poloviny majetku druhého nejbohatšího občana České republiky, nejpopulárnějšího politika a ministra financí Andreje Babiše.

Zpráva o největší investici roku se nedostala dál než na ekonomické stránky novin. Naopak investice čínské společnosti CEFC se pravidelně propracovávají do hlavních zpráv a na titulní strany. Přitom tady Číňané zatím uzavřeli obchody nesrovnatelně menší než mnoho jiných investorů. V lepším případě se dopočítáme jednotek miliard korun. Jsou to spíš statusové a reprezentativní nákupy. Budovy v historickém centru Prahy, fotbalový klub Slavia, charterová letecká společnost Travel Service, pivovar Lobkowicz. Teď se CEFC blíží koupi potravinářské firmy Hamé, zaměřující se na výrobu paštik nebo dětské výživy. I když vezmeme v úvahu největší ohlášenou investici Číňanů, vstup do finanční skupiny J&T Group, přes niž vede cesta do strategické energetiky a petrochemie, jde pořád jen o 19 miliard korun. O třetinu méně, než investují do gumáren Švédové.

Fotbal maskuje elektrárny a rafinerie

Rozdíl v pozornosti je jednoduše vysvětlitelný. Švédská investice je naprosto apolitická a nemá žádnou mocenskou ambici ovlivňovat českou společnost. Jde čistě o byznys. Gumárenství je obor, který nemá nic do činění se státem, s politikou ani žádnou speciální regulací. Investice čínské CEFC mají naopak silné mocenské a politické souvislosti. Pivo, fotbal a budovy staré Prahy jsou jen kulisy. Šéf CEFC je zároveň poradcem prezidenta Miloše Zemana. A za svého strategického partnera nejen pro Českou republiku, ale celou Evropu si CEFC vybrala finanční skupinu J&T.

Ta si hned poté, co si Andrej Babiš při vstupu do politiky pořídil média, zajistila „bezpečnostním aktivem“ v podobě nejvýdělečnějšího mediálního domu s deníkem Blesk a týdeníkem Reflex účast v mocenském kartelu oligarchů. Ve velkém nakupuje po Evropě energetické firmy. Teď zrovna exkluzivně vyjednává o koupi Slovenských elektráren, což je tamní varianta našeho ČEZ s jadernou elektrárnou Mochovce, od italského Enelu.

J&T se spolu s PPF také snaží od polského PKN Orlen koupit petrochemický holding Unipetrol se dvěma rafineriemi. To přesně zapadá do strategických zájmů CEFC, jež se po celém světě specializuje právě na energetiku, petrochemii a finančnictví. Strategické a regulované obory, v nichž velmi záleží na vazbách se státem a politiky. A ty může J&T nabídnout přinejmenším tady a na sousedním Slovensku.

Bedlivě je proto třeba sledovat to, co dělají Číňané přes J&T. A samozřejmě to, co dělá J&T díky čínským miliardám, které za ní stojí. Třeba peníze na Unipetrol, za nějž spolu s PPF Petra Kellnera nabízí Polákům z Orlenu třicet miliard korun, by bez čínského kapitálu těžko dávala dohromady.

Už loni při první návštěvě Miloše Zemana v Pekingu se CEFC s česko-slovenskou skupinou J&T dohodla, že postupně získá v jejím finančním holdingu až třetinový podíl. Nástup byl ale pomalejší, než si obě strany představovaly. Nejdřív si CEFC pořídila pět procent akcií, po druhé návštěvě českého prezidenta v Číně letos v září to vytáhli na 9,9 %. Vstup do bankovnictví v Evropě totiž není úplně snadný a podléhá dost přísné regulaci. CEFC si nejprve myslela, že bude potřebovat, aby její investici do J&T schválil český regulátor, jímž je Česká národní banka. Pak přišli Číňani s výkladem, že se nic schvalovat nemusí, protože už mají dřívější souhlas regulátora v Maďarsku. Mysleli si, že jim stačí pro podnikání v bankovnictví pro všechny země Evropské unie. Později ale zjistili, že tak jednoduché to nebude. „Při navýšení podílu v J&T Group bude potřeba souhlas regulátorů ve všech zemích, kde tato skupina podniká. Kromě České národní banky také od Evropské centrální banky nebo ruského regulátora. Celkově jde asi o šest institucí. Teď se pro ně připravují podklady a čekáme, že ten proces potrvá tak šest až devět měsíců,“ říká předseda představenstva CEFC pro Evropu Jaroslav Tvrdík. Někdejší ministr za ČSSD, později manažer stranických kampaní.

Proč je Babiš nervózní

Pro porozumění tomu, jakou chtějí Číňani z CEFC v Česku hrát roli, je důležité sledovat, s kým se tady spojují a co jsou sami o sobě zač. Když se začátkem září objevily po Zemanově cestě do Pekingu zprávy o nové vlně symbolických nákupů CEFC, bylo velmi zajímavé sledovat politické reakce. Většina politiků, včetně třeba Miroslava Kalouska, entuziasticky se zasazujícího o ochranu lidských práv v Číně, nástup CEFC vítala. Nejvíce nadšené hlasy přicházely kromě prezidenta od sociálních demokratů. Nejostražitější byl naopak Andrej Babiš. Neodpustil si zdůraznit, že „doufá, že sem přišli dělat byznys a ne ovlivňovat politiku“. Kritika Číny za porušování lidských práv je asi tím posledním, co pragmatického byznysmena Babiše zajímá. Nelze ani přeceňovat vliv, který na něj v tomto směru má šéf správní rady jeho Institutu pro politiku a společnost a komentátor jeho Lidových novin Jan Macháček, do nástupu k Babišovi šéfující správní radě Knihovny Václava Havla, kde se o lidských právech v Číně často diskutovalo.

Babiš si velmi dobře uvědomuje, jak vstup čínských miliard do jeho oligarchického kartelu s J&T nabourává mocenskou rovnováhu. Majetek, kterým disponuje majitel Agrofertu, se s finanční sílou Číňanů vůbec nedá srovnávat. Společnost CEFC se s obratem 850 miliard korun v žebříčku největších světových firem Global Fortune 500 pohybuje ve čtvrté stovce.

Čínská brána do Evropy

Do Prahy přivedl Číňany Jaroslav Tvrdík, k němuž mají vysokou důvěru. I proto z něj udělali jediného jednatele CEFC Europe, který má být jejich evropskou centrálou. „O významu, který podnikání tady přikládají, svědčí to, že se do představenstva chystá vstoupit jak šéf, tak předseda představenstva CEFC,“ říká Tvrdík. Sám se hned začal obklopovat svými blízkými z časů, kdy býval předním sociálním demokratem. Hlavním právníkem CEFC při sjednávání transakcí je advokát Radek Pokorný, blízký přítel premiéra Bohuslava Sobotky.

Z předsedy vlády se postupně stává podobně nadšený fanoušek čínských investic jako prezident Miloš Zeman. Před dvěma týdny byl hlavní postavou Čínského investičního fóra na Pražském hradě, jehož se zúčastnilo na pět stovek čínských byznysmenů. Ministerský předseda jim ve Španělském sále nabízel Českou republiku jako „vstupní bránu do Evropské unie“. Příští rok na jaře by podle něj mohla začít létat nová linka mezi Prahou a Šanghají (tam sídlí Tvrdíkův CEFC). V sobotu 21. listopadu odlétá Sobotka na svou první premiérskou cestu do Číny, kde projedná uzavření smlouvy o strategickém partnerství a podepíše dohodu o zapojení Česka do obchodního projektu Nová hedvábná stezka. „Je velká šance, že se z Prahy stane centrum čínských finančních institucí, ze kterého by obsluhovaly země střední a východní Evropy, ale také Evropskou unii,“ pochvaluje si Sobotka. „Země střední a východní Evropy jsou nejvíce koncentrované rozvíjející se trhy na světě. My je bereme jako bránu do EU. Vám nabízíme vstup na čínský trh a otevíráme dveře vašim podnikatelům,“ přikyvoval jeho vizi Du Qinglin, tajemník čínské komunistické strany, přímo ve Španělském sále.

Číňané jsou zvyklí, že je byznys propojený s politikou (v jejich případě často i s armádou a bezpečnostními službami). Jestli je jejich partnerem v obchodě J&T, je jejich politickým partnerem vedle solitérního a mocensky lavírujícího prezidenta především ČSSD. Andrej Babiš to vidí, a právě proto je nervózní. V mocenském souboji v jakýchkoliv příštích volbách proti sobě můžou stát dva silné bloky. Na jedné straně domácí oligarchie Andreje Babiše s těmi, kdo s ním jedou v mocenském kartelu. A na druhé straně sociální demokraté s Číňany za zády. V takovém případě odpadá ČSSD starost s financováním kampaní. Stejně jako ji při svém případném pokusu o znovuzvolení nebude mít prezident Miloš Zeman. Nebude se muset vlichocovat do přízně Andreje Babiše.

Ta dělicí linie ale vůbec nemusí být tak ostrá. Čínští šéfové CEFC přiznávají, že kromě Jaroslava Tvrdíka dají i na názory finančníků z J&T, s nimiž si též lidsky velmi dobře rozumí. A ty zájmy se můžou v oligarchickém kartelu pružně měnit podle aktuálních okolností.

Co je větší riziko

Je otázka, jestli je pro směřování země větším rizikem čínská parta, nebo babišovská oligarchie. O tom, co je CEFC zač, se z anglicky psaných zdrojů nedozvíte skoro nic. Největším akcionářem je se 70 procenty Singapore Petrochemical and Energy Development. Ta vznikla teprve v závěru loňského roku a z veřejných zdrojů se o ní nedá zjistit téměř nic.

Přední český sinolog Martin Hála se pokusil rodokmen společnosti, která vznikla jako jedna z prvních soukromých firem v Číně, už v roce 1980, sestavit z tamních zdrojů. A dochází k závěru, že je dost úzce propojená se stranickou věrchuškou, armádou i vojenskou rozvědkou. „CEFC sestává ze dvou úzce propojených entit: energetické a investiční společnosti CEFC (China CEFC Energy Co.) a ‚neziskové a nevládní‘ organizace CEFC (China Energy Fund Committee). Nezisková CEFC je v Asii známa především bojovnými články svého ‚strategického analytika‘ Taj Süho, píšícího pod pseudonymem Lung Tao (Dračí Strategie) do hlavního orgánu čínských nacionalistů, pekingského listu Global Times (vychází anglicky a čínsky). Taj Sü je jinak plukovníkem čínského letectva. CEFC není jen tak nějaká neziskovka. Podle pozorovatelů se jedná o jednu z platforem styčného oddělení Generálního politického štábu Čínské lidově osvobozenecké armády. Pod tímto obskurním názvem se skrývá hlavní orgán politického boje čili vlivové a diverzní činnosti čínské armády,“ napsal Hála v Lidových novinách.

Strukturu a funkce styčného oddělení zevrubně rozebrali v roce 2013 badatelé Mark A. Stoke a Russell Hsiao z výzkumného institutu Project 2049. Její další známou základnou je podle nich Čínská asociace pro přátelské styky se zahraničím. A právě v této organizaci začínal svou dráhu jako její místopředseda v letech 2003 až 2005 podle svého oficiálního životopisu Zemanův poradce, šéf CEFC Jie Ťien-ming. Propojení přes styčné oddělení čínské armády vysvětluje, jak se mohl stát mladý funkcionář neziskového sdružení bez manažerských zkušeností náhle šéfem obrovského armádního koncernu s miliardovým obratem. „K tomuto kariérnímu skoku nepochybně přispěla ještě další zajímavá okolnost. Podle uznávaných odborníků na asijské otázky Andrewa Chubba a Johna Garnauta je předseda Jie pravděpodobně vnukem jednoho z ‚osmi nesmrtelných‘ čínského komunistického panteonu, legendárního maršála Jie Ťien-jinga. A synem generálporučíka Jie Süan-ninga, v 90. letech ředitele styčného oddělení politického štábu a současně zakladatele společnosti Carrie Group, vůbec prvního průmyslového konglomerátu čínské armády. Generálporučík Jie je jako syn nesmrtelného maršála považován za duchovního otce mocenské skupiny ‚princátek‘, tedy dětí vysokých stranických funkcionářů z revoluční éry před převzetím moci. Podle Garnauta prý navíc maršál Jie pomohl v těžkých začátcích současnému čínskému prezidentovi Si Ťin-pchingovi, když mu dohodil místo osobního tajemníka u tehdejšího ministra obrany Keng Piaa. Tyto rodinné a agenturní vazby by mohly vysvětlit strmou kariéru nejmladšího Jieho na vrchol jedné z nejvýznamnějších korporací a současně vlivových agentur v Číně,“ píše Hála.

Jaroslav Tvrdík vazbu CEFC na čínskou armádu a rozvědku odmítá. „S CEFC jednají přední američtí byznymeni i politici včetně třeba bývalého prezidenta George W. Bushe. Vy si myslíte, že by to dělali, kdyby to byla pravda? V angličtině pro nic takového nenajdete jediný důkaz,“ říká Tvrdík. Na rozdíl od sinologa Hály ale čínsky nečte a nemluví a s lidmi z CEFC vyjednává přes tlumočníky.

Bezpečnostní informační služba ve svých zprávách upozorňuje, že čínské tajné služby jsou v České republice velmi aktivní. Čínští špioni se podle BIS snaží pronikat do politiky, byznysu a veřejné správy. Za pomoci politiků a úředníků se snaží dávat dohromady hlavně informace o stavu české politiky.

Hlavní otázka je, jak nás tohle všechno ohrožuje. Na čínské investice jsou stejně jako Zeman se Sobotkou natěšeni všichni západní politici. To, co se Číňani chystají utratit u nás, je zlomkem obchodů, které dohodl čínský prezident při nedávné návštěvě Londýna. S Brity podepsali čínští investoři smlouvy za 30 miliard liber (1,2 bilionu korun, pro lepší představu roční výdaje státního rozpočtu České republiky) včetně smlouvy na výstavbu atomové elektrárny. Dostalo se jim za to královského zacházení včetně mondénní státní večeře s královnou Alžbětou v Buckinghamském paláci. O významu té chvíle pro Británii svědčilo i to, že to byla po svatbě teprve druhá příležitost, na niž si ostře sledovaná vévodkyně z Cambridge vzala diamantovou korunku.

V Číně vládne komunistický systém křížený s kapitalistickým byznysem. Dá se čekat, že podobné vazby do bezpečnostní nomenklatury jako CEFC mají i další čínské firmy, které se oficiálně vydávají za čistě soukromé. Normálně s nimi obchodovat nemusí být příliš riskantní. Přehnané obavy z čehokoliv čínského jsou zbytečné. Čína vyniká v průmyslové špionáži a bezskrupulózně kopíruje západní zboží. Nesnaží se ale rozvracet politické a mocenské poměry v západních zemích. Vidí v nich spíš příležitost k obchodování. V kritických momentech ani nejedná proti zájmům Západu. To, že manažer čínské firmy radí prezidentovi suverénní země, je samozřejmě těžce za hranou. Těžko si dokážete představit, že by si z čínského manažera přes obří sumu investovanou v Londýně udělal poradce ministerský předseda David Cameron. Dokud se s Číňany jedná sebevědomě jako rovný s rovným, můžou být pro stabilitu společnosti i firmy s rozvědčickým rodokmenem menším rizikem než domácí oligarchové.