Kdysi se politické pletichaření odehrávalo v zakouřených místnostech, po kavárnách, v hospodách a obývacích. Časy se však změnily, aspoň mezi britskými konzervativci. Hlavním místem vytváření nejrůznějších konspirací jsou whatsappové skupiny. Moderní a šifrovaná aplikace WhatsApp se skvěle hodí k pomlouvání kolegů, plánování pučů a nadávání na neschopné vedení strany. Nevýhodou je, že případný snímek displeje může lehce zaznamenat inkriminující zprávy, a do médií tak běžně uniká interní komunikace konzervativních poslanců. Dost to narušuje obraz strany jako monolitního bloku stojícího pevně za svým lídrem.

Co se týče spiknutí, Konzervativní strana a Labouristiská strana jsou jako den a noc. Konzervativci byli tradičně známi svou veřejnou loajalitou, neochvějným přitakáváním šéfovi strany. Výměnou za to očekávají jeho schopnost vyhrávat volby. Pokud ji podle nich ztratí, následuje nelítostný a nesentimentální puč. Na nátlak svých straníků odstoupili Winston Churchill, Harold Macmillan, Edward Heath, Margaret Thatcherová nebo Theresa Mayová. To labouristé jsou naopak známi svou veřejnou hašteřivostí, ale neschopností jakýkoli stranický převrat dotáhnout do konce. Úniky z WhatsAppu však dobře ukazují, že rozhádaní jsou i konzervativci, jen se jim to do nástupu moderních technologií dařilo skrývat.

Ke konci prosince se v médiích objevil screenshot z whatsappové konverzace euroskeptických poslanců. Zachycuje výzvu ministryně pro kulturu Nadine Dorriesové, aby její kolegové podpořili Borise Johnsona: „Premiér je hrdina, který zařídil brexit. Jsem si plně vědoma, jak dnes někdo řekl, že královražda je v DNA Konzervativní strany, ale trocha demonstrace loajality pro člověka, který vyhrál většinu 83 mandátů a zařídil brexit, by neuškodilo.“ Dočkala se vyloučení ze skupiny.

Nálada britské společnosti kopíruje náladu mezi euroskeptickými poslanci. Ke konci roku se objevilo několik šokujících průzkumů. Focaldata připisuje labouristům 40 %, konzervativcům 32 %, což by levici stačilo na parlamentní většinu 26 hlasů. Johnson by podle tohoto průzkumu prohrál ve vlastním okrsku a vypadl by z Dolní sněmovny. Špatná čísla potvrzuje například Opinium Research, ta předpovídá Labouristické straně 39 % a toryům 32 %. Nedělník Mail on Sunday predikuje totální masakr. Labouristé jsou prý na 40 %, konzervativci na 35 %, ale v takzvaných oblastech „Rudé zdi“, tedy okrscích, kde labouristé tradičně vítězili, ale jež dokázali v roce 2019 konzervativci dobýt, je poměr 49 ku 33 ve prospěch labouristů. To by znamenalo ztrátu 100 křesel pro pravici.

Hlavním problémem je brexit. Ten posloužil jako lepidlo, jež zajistilo Johnsonovi dosud nevídanou voličskou koalici a drtivé vítězství. Úspěšným odchodem z EU však tento tmel zmizel a Johnsonovi se ho nedaří ničím nahradit. Poměrně dlouho konzervativcům pomáhal koronavirus, respektive skvěle zvládnutá vakcinační kampaň, jež měla ukončit pandemii. To se však tak úplně nestalo.

Pád preferencí je nejspíš hlavním důvodem, proč Anglie navzdory stoupajícím omikronovým číslům nevyhlásila další lockdown. Toryové jsou mnohem víc „otvíračská“ strana než labouristé. Po všech ujištěních, že další uzávěra nebude, by to nejspíš byl Johnsonův politický konec. Tlak byl přitom velký. Experti varovali před zhroucením systému, Wales a Skotsko, jež mají ve zdravotnictví autonomii, přistoupily k tvrdým opatřením. Johnson vydržel, díky čemuž nyní máme data potvrzující, že omikron je mírná varianta, britské zdravotnictví ji zvládá, Londýn je nejspíš za vrcholem omikronové vlny a zbytek Anglie bude následovat. S koncem pandemie Johnsonova popularita asi poskočí nahoru, pokud má však vyhrát příští volby, musí reagovat na přání voličů.

Zde však bude muset jít proti sobě samému. Johnson je v podstatě sociální liberál. V brexitu spatřoval šanci na otevření se světu, volné obchodní politice, vybudování „Šanghaje na Temži“. Většinu Britů to nezajímá, chtějí zastavení nelegální migrace, ochranu národních zájmů a zatlačení progresivních reforem posledních let. Pokud to konzervativci nedokážou nabídnout, odejdou jinam.