ZDRAVOTNÍ STAV PREZIDENTŮ

Zemanova kancelář mlží, je to blázinec. Jediný Klaus sportoval a nekouřil, říká historik Tůma

ZDRAVOTNÍ STAV PREZIDENTŮ
Zemanova kancelář mlží, je to blázinec. Jediný Klaus sportoval a nekouřil, říká historik Tůma

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Prezident Miloš Zeman je druhým týdnem opět v nemocnici a prognóza jeho zdravotního stavu je podle Ústřední vojenské nemocnice „hodnocena jako krajně nejistá“, i když se jeho stav v posledních dnech mírně zlepšil. Kolem jeho hospitalizace však hradní kancelář mlčí. Lékaři se ke zdravotnímu stavu prezidenta vyjádřili až poté, co si informace vyžádal Senát. Vzhledem k pochybnostem okolo Zemanova zdraví začali politici řešit možnost zbavení Zemana prezidentských pravomocí. Tato situace, kdy prezident na dlouhou dobu zmizí z veřejného prostoru, se nejvíce podobá situaci kolem Ludvíka Svobody, říká historik Oldřich Tůma. Kancelář prezidenta republiky provozuje „zvláštní způsob mlžení“. Havel byl také vážně nemocný, ale informace o jeho nemoci byly podrobné, je tam zásadní rozdíl, míní Tůma.

Co říkáte na prohlášení prezidentova kancléře Vratislava Mynáře, který tvrdí, že hradní kancelář nyní informuje občany o prezidentově zdraví stejně, nebo dokonce lépe než v případě nemoci prezidenta Václava Havla? Situace je podle něj srovnatelná.

Jistě je pravda, že Václav Havel byl několikrát a poměrně vážně nemocný. V roce 1996 mu odebrali větší část plíce kvůli nádoru. O dva roky později mu prasklo střevo v Rakousku a byl několikrát operován. Ta hospitalizace byla dlouhá. Ačkoli i tehdy se vyskytly, hlavně ze začátku, případy, kdy jeho kancelář nereagovala na dotazy o prezidentově zdraví úplně vstřícně, brzy se to upravilo a veřejnost byla informována. Ať už tehdy oficiální komuniké k jeho zdravotnímu stavu dávala hradní kancelář, nebo lékaři, nebylo to jako dnes, kdy se odvolávají na to, že prezident nedal souhlas. U Havla se vždycky předem vědělo, že půjde na operaci, kdo ho operuje a jak to je. Ta informace o jeho zdravotním stavu byla opravdu podrobná a nezavdávalo to důvody ke spekulacím a úvahám všeho druhu, jaké se vyrojily letos v září a v říjnu kolem prezidenta Zemana. Já myslím, že tam opravdu zásadní rozdíl je.

Myslíte, že současný stav kolem prezidenta Miloše Zemana nemá v tomto ohledu obdoby, pokud se podíváme do historie samostatné České republiky?

Obdobu má to, že je prezident nemocný a že je delší dobu v nemocnici. Václav Havel asi také nebyl nějakou krátkou dobu schopen vykonávat svou funkci nebo zastávat své pravomoci, ale bylo poměrně jasné, jak to je a kdy se do kondice, která mu umožní normálně pracovat, vrátí. Nevznikaly kolem toho pochybnosti jako teď. Samozřejmě s Václavem Klausem to bylo asi jiné, poněvadž to je jediný z našich prezidentů, který sportoval, nepil a nekouřil. Jeho zdravotní potíže byly daleko menší, i když také nějaké byly, ale měli jsme o tom informace. Klaus měl nějaké drobnější lékařské zákroky kvůli kterým byl hospitalizován, ale ta informovanost byla stejně tak dobrá jako u Havla. V tom je především ten rozdíl: ten způsob informování a zvláštní způsob mlžení, který provozuje Kancelář prezidenta republiky a jeho mluvčí. Když se člověk podívá na ty výroky prezidentova mluvčího Jiřího Ovčáčka s tím citováním Bible a tak dále…, to je opravdu blázinec.

Mynářovo srovnání Zemana s Havlem tedy podle vás v tomto ohledu nesedí?

Myslím, že to stejné opravdu nebylo. Ty informace chodily a tehdy zřejmě odpovídaly realitě.

Zároveň je ale třeba přiznat, že Miloš Zeman a Václav Havel nejsou jedinými prezidenty, kteří měli vážné zdravotní problémy. Těch příkladů nabízí historie několik.

Je pravda, že třeba T. G. Masaryk byl víckrát nemocen, ale také byl prezidentem 17 let a byl ve věku, kdy to nebylo až tak překvapující. Především v těch třicátých letech asi opravdu schopen vykonávat funkci nebyl. V zásadě se ta jeho abdikace odkládala z politických důvodů, protože bylo zkrátka potřeba zajistit, že bude existovat dostatečná většina, která umožní zvolení Edvarda Beneše prezidentem. Za Ludvíka Svobody na tom asi nevisela nějaká rozhodnutí, ale komunistům se nejdřív dlouho zdálo, že to je jméno, bez kterého se režim neobejde, a proto ho v té funkci drželi. Později to ale, když sám abdikovat nechtěl, vyřešili tak, že schválili nový zákon, který umožnil tu abdikaci provést, aniž by to prezident sám za sebe učinil. Další v řadě byl samozřejmě protektorátní prezident Emil Hácha (v úřadu 1939—1945, pozn. red.) , ten na tom byl minimálně poslední tři roky zdravotně velmi špatně, ale i tak ho Němci ve funkci drželi, protože ho potřebovali. Jinak se se zdravotními problémy potýkala řada prezidentů. Ke konci i třeba Gustav Husák. Ne že by nebyl schopen tu funkci zastávat, ale byl poměrně nemocný. Nemocný byl v období 1945–1948 výrazně i Edvard Beneš, s tím, že když se třeba v roce 1947 jednalo o Marshallově plánu (plán poválečné obnovy Evropy), měl mozkovou příhodu, která ho z nějakého zasahování do politického jednání úplně vyřadila. Případů bychom našli v historii víc. Pravidelně to bývá tak, že prezidentem bývá muž staršího věku. Tam se tyto případy dají očekávat.

A jak hodnotíte z hlediska historie frekvenci Zemanovo veřejných vystoupení? Poslední dva roky se veřejným vystoupením spíš vyhýbá, zůstává v ústraní. Na veřejnosti se objevil naposledy prvního září v Brně u příležitosti zahájení školního roku.

To platí především pro jeho druhé funkční období. V tom prvním byl celkem aktivní a často jezdil na návštěvy po krajích a na veřejnosti se objevoval. Poslední dva roky to může být zčásti covidem, ale možná je tam i souběh s jeho horšícím se zdravotním stavem a neschopností chodit. Dá se pochopit, že se kvůli tomu na cesty po republice vydával méně často. Je to trend, který je v jeho prezidentování viditelný. Ale neřekl bych, že těch několik týdnů od prvního září je tak dlouhá doba. Opravdu. Václav Havel byl na konci devadesátých let hospitalizován po dobu možná až tří měsíců. I u něj byla mezera ve veřejném vystupování dlouhá. To není nic, co by prezidentský úřad znevažovalo.

A stalo už se někdy dříve, aby lékaři řekli, že je prezident tak nemocný, že není schopen výkonu úřadu?

Nikdy se také neptal Senát tímto způsobem. U Ludvíka Svobody to tak ale rozhodně bylo. Dokonce tehdy, myslím v roce 1975, kdy byla tradice, že prezidenti vystupovali s novoročním projevem, on ho ani nebyl schopen přečíst, musela ho místo něj číst televizní hlasatelka. Tato situace, kdy prezident na dlouhou dobu zmizí z veřejného prostoru, se nejvíce podobá situaci kolem Ludvíka Svobody.

Rád bych se zeptal i na předávání státních vyznamenání, to je také aktuální téma. Předával je vždy prezident? Hodně se mluví o tom, že by Zemana letos toho 28. října mohl kvůli jeho hospitalizaci někdo zastoupit. Padlo jméno premiéra Andreje Babiše i hradního kancléře Vratislava Mynáře.

Nejsem schopen říct, jestli každý 28. říjen od roku 1993 předával ta vyznamenání prezident. Mám za to, že ano, že to takhle bylo nastaveno od počátku a víceméně se to dodržovalo. Nemyslím si, že by to někdy předával kdokoli jiný než hlava státu. I když ta podoba ceremoniálu byla různá. Někdy chodil prezident za vyznamenanými a někdy naopak oni za ním. Zdravotní stav prezidenta Zemana se evidentně do té podoby ceremoniálu také promítl.

PhDr. Oldřich Tůma, Ph.D. je historik z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR. Jeho specializací je poválečná československá historie a také dějiny studené války. Oldřich Tůma byl dlouhá léta ředitelem Ústavu, byl nebo je členem domácích i zahraničních vědeckých orgánů. Mezi jiným: členem oborových rad postgraduálního studia na FSVUK či FFP Slezské univerzity; členem redakční rady časopisů Soudobé dějiny, Journal of Cold War History, Jahrbuch für historische Kommunisforschung; členem vědecké rady European Network Remembrance and Solidarity či Hannah Arendt Institut für Totalitarismusforschung na TU v Drážďanech. Členem Vědecké rady AV ČR je od roku 2017.

Jakub Fujáček