komentář

AKK je sladké mámení

komentář
AKK je sladké mámení

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Evropou včetně České republiky a českých médií jde pověst o velkém politickém znovuzrození. Podle této pověsti se německá Křesťanskodemokratická unie (CDU) vrací poněkud doprava a obecně vzato ke zdravému rozumu, což by samozřejmě mělo velký význam pro celou Evropskou unii. Ukazuje se prý, že nová předsedkyně CDU Annegret Krampová-Karrenbauerová nakonec není kopií kancléřky Angely Merkelové, ačkoliv ta si ji vybrala jako nástupkyni. AKK oponuje přehnaně ambiciózním plánům na více Evropy od francouzského prezidenta, odmítla jeho návrh zavést celounijní výši minimální mzdy – to je jakási první, zahraničněpolitická noha této pověsti. Druhá, řekněme civilizační noha spočívá v tom, že AKK se neomluvila za politicky nekorektní vtip o třetím pohlaví. Odolala mučení na Twitteru a to je dnes výkon.

Skutečnost je prozaičtější. Dva a půl měsíce před volbami do Evropského parlamentu si CDU už zase jednou uvědomila, že na rozdíl od voleb před rokem 2015 jí konkuruje poměrně silná strana zprava. Takže AKK tu a tam vyrobí trochu konzervativněji znějící statement. V případě Macrona nesouhlasí s jeho maximalistickými návrhy evropské integrace, nechce ani slyšet o společném dluhopisu pro eurozónu. To Angela Merkelová nechtěla taky. Kde se AKK naopak ukazuje být otevřená Macronovým představám, jsou evropská armáda a zahraniční politika. Nic slibného pro atlantisty a příznivce NATO. AKK výslovně potvrdila, že pro ni EU znamená ještě větší důraz na klimatickou politiku – tedy politiku, z níž historicky vzešla biopaliva, fotovoltaika, povinné energetické štítky na domech, čím dál přísnější normy na auta, v budoucnu krásný svět elektroaut a podobně. Kdo chce, aby žluté vesty začas běhaly po celé Evropě, musí této paní přát úspěch.

Slavný vtip AKK o intersexuálech je starý deset dní a čtenářům, kteří vládnou němčinou, nelze než doporučit, aby si ten krátký klip na internetu vyhledali. Na tradičním karnevalu v městečku Stockach vystupuje politička ve šprýmovném kostýmu a navzdory tomu, že donedávna řídila CDU z berlínské centrály v úzké součinnosti s Angelou Merkelovou, vytváří dojem jakési distance vůči politicky korektní bublině v hlavním městě: „Koukněte se přece na ty dnešní chlapy... Kdo z vás byl někdy nedávno v Berlíně? Tam můžete vidět frakci Latte Macchiato, která zavádí toalety pro třetí pohlaví... Ty toalety jsou pro muže, kteří ještě nevědí, jestli můžou při čurání stát, nebo jestli už musí sedět.“ Obsah vtipu dejme tomu, forma je zinscenovaná v míře, kdy se i shovívavý divák ošívá.

Následně se rozpoutal jistý shitstorm na sociálních sítích, AKK se bránila. Ale nebránila se tak, jak by se čekalo od konzervativního politika. Nevzala čelním útokem ani teorii třetího pohlaví, ani ideologii LGBT, ani k tomu nepřidala kritiku genderového prznění němčiny (což je u sousedů toho času poměrně velké téma, vznikají petice proti genderněmčině, podepisují je spisovatelé, literární redaktoři, jazykovědci). Předsedkyně CDU místo toho – hájila karneval. Karneval jako rezervaci starého humoru, místo, kde snad ještě může být vyřknut vtip bez toho, aby se předtím vážil na zlatých vahách. Učinila několik poznámek, s nimiž nezbývá než souhlasit, o umělém rozčilování se, o křečovitosti ve veřejném prostoru, ale říkala to jako někdo, kdo už se smířil s celkovým rámcem.

Tato konzervativní politička se před několika lety vymezila proti manželství pro homosexuální páry, pak ho její kancléřka Merkelová nechala prohlasovat a ona to přijala jako danost. Že by zákon mohl být aspoň částečně revidován, například vypuštěno právo na adopci dětí homosexuálními páry, jak naznačuje dokonce spolková ministryně školství, je mimo představivost AKK. Loni před volebním sjezdem CDU ujistila, že co bylo přijato, je dáno.

A jsme u charakteristiky, která je zřejmě pro předsedkyni nejmocnější „konzervativní“ strany v Evropě zásadní. Krampová-Karrenbauerová posuzuje myšlenky podle toho, jak nápomocné jsou sestavování příštích koalic. AKK, stejně jako Merkelová, směřuje svou stranu ke strategickému spojenectví se Zelenými, na rozdíl od své předchůdkyně to asi stihne. Nedávno bulvární list Bild otiskl dvojrozhovor s AKK a významnou političkou Zelených Katrin Göringovou-Eckardtovou. Obě dámy si tu doslova notovaly, jak dobře spolu vycházejí, lidsky i politicky. AKK nadšeně přijímá levičáckou zelenou kvótu (aktuálně se přemýšlí o tom, že politické strany budou přinuceny sestavovat kandidátky paritně): „Ve všech oborech se musíme postarat o to, aby pokrok byl nezvratný.“ Její zelená sparingpartnerka kvituje: aliance Zelených a CDU by byla „velká šance“ pro Německo. Až k tomu dojde, přijde AKK i o ten svobodný prostor na karnevalech.

Konzervativní strany dneška jsou konzervativní buď hodnotově, nebo strukturálně. To první znamená, že v éře vzestupu populistů samy uskutečňují velké změny a nebojí se „návratu ke kořenům“, to druhé jsou posuny o milimetry. Z Německa oživení klasické pravice v Evropě nehrozí.

12. března 2019