Rostliny mají různé podivné mimikry. Existuje javor, co se tváří jako habr, denivky, co vypadají jako orchideje, tulipány, co vypadají jako pivoňky, a pivoňky, co vypadají jako kopr. Proč zrovna jako kopr? Odpověď je vlastně docela jednoduchá. Tyto úzkolisté pivoňky rostou na východ od nás ve stepích a řada rostlin se brání velkému odparu v suchých měsících právě úzkými listy. Takový hlaváček jarní by v listu mohl také leckoho zmást.

Koprolistá pivoňka je ovšem jeden z největších mýtů našich zahrádek, květina vybájená a nedosažitelná. To už si spíš pořídíte hořec nebo pravý český koniklec, než abyste narazili na tuhle pivoni. Zpravidla ji totiž vůbec koupit nelze. Dá se zdědit, to jo. Když se někdo stěhuje, bere ji obvykle s sebou, a to i za cenu, že o ni přijde. Její vztah k přesazování není zrovna vřelý a chamtivé snahy o její překotné rozmnožení už vedly k mnoha neštěstím.

Tyhle pivoňky najdeme v rozlehlém areálu od karpatského oblouku přes pobřeží Černého moře a Kavkaz až po Kazachstán. Zdánlivě tedy hojná rostlina. Tím, že je vázána na stepní pastviny, v kterých přežije i požár, se ovšem její životní prostor zúžil na nemnohé ostrůvky východní Evropy. Krásné jednoduché červené květy jsou nápadným rozzářením květnové stepi a jen málo obrázků z divočiny se jim dokáže vyrovnat. Dobře, je tedy zářivě červená, ale proč ty cavyky? Vzácnost celé té rostliny totiž nestojí na původním botanickém druhu, který lze prostě vysít a během pěti až osmi let dopěstovat do květuschopné rostliny. Tahle pivoňka má totiž svou plnokvětou varietu. A to je to, oč tu běží.

Na poměrně drobné subtilní květince s nenápadným listovím najdete hutný velký květ v zářivě červené barvě s desítkami okvětních plátků nahuštěných do bohaté nepravidelné rozety. Jemná, delikátní, ale nezaměnitelná vůně. Desetiletí staré trsy nesou takových květů desítky, obvykle situovány na nejlepším místě skalky. Dobře viditelné a bezpečně vzdálené od plotu. Tyhle kusy vzbuzují i kriminální vášně. Marně se za ně nabízejí horentní sumy, výměna se povede pouze s člověkem věci neznalým. Tuto plnou verzi totiž nelze vysít. Musí se množit pouze dělením, k čemuž právě tato pivoňka projevuje jen nevelkou ochotu. Pokud se jí snad někdy někdo zmocnil koupí, pak často pořídil čerstvě nahrnkovaný oddělek, který má šanci na ujmutí jen nevelkou. Nešťastných příběhů je daleko víc než těch šťastných. Zajíců v pytli bylo také zakoupeno pod tímto lákavým jménem mnoho. Kouzlo jejího pěstování si nechává několik zahradníků v Evropě pro sebe a dali by se spočítat na prstech.

Již bezmála dvě století nás tahle záhadná kráska dráždí a chceme ji prostě mít. Uděláme jí kus té stepi a budeme se nervózně kochat jejím krásným bronzovým rašením. Ono to totiž vypadá, jako kdyby se kulila ze země nějaká chobotnice nebo okaté klubko nití. Ihned na ní totiž vidíte, zdali pokvete, či nikoli, a pak vás ještě dlouhé týdny vodí za nos, než se to stane. Opovažte se ale odjet na týden pryč od probarvených poupat. Pokud přijde horký májový týden s počasím importovaným ze Sahary, můžete se vrátit domů k sušené potpourri a čekat další rok. Taky se můžete nějak špatně zatvářit a poupě zaschne. Nebo si ji ochotně něčím přisypete v touze přilepšit a ona přestane kvést. Taky moc světla zkracuje kvetení, málo světla ho může úplně zarazit. Studený déšť je úplně špatně a rozhodně nezalévejte do rozvíjejícího se květu. Pěkně vyzalít konývkou „long reach“, co má dlouhou hubičku. Tahle květinka nikdy nebude „v akci“, ale užijete si s ní opravdu hodně.