Nizozemsko zažilo obří masový protest proti environmentální politice vlády a EU

Traktory proti zeleným

Nizozemsko zažilo obří masový protest proti environmentální politice vlády a EU
Traktory proti zeleným

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Před rokem ve Francii vypuklo hnutí Žlutých vest. Dozvídali jsme se o něm všechny myslitelné technikálie a podružnosti – počet účastníků a proti nim nasazených policistů, počet zraněných na obou stranách, dokonce i to, že protestují proti zdražování benzinu a nafty. Ale až někde vzadu zůstávalo sdělení, že pohonné hmoty zdražoval Emmanuel Macron z ideologických důvodů, v rámci boje proti klimatické změně. A že výslovným přáním tohoto elitáře bylo, aby lidé méně nasedali do aut.

Po roce tu máme podobný zpravodajský blackout. Nizozemsko minulé úterý zažilo masový protest sedláckého stavu. V úterý 1. října na dva tisíce traktorů vyrazilo na dálniční příjezdy k Haagu. Záměrně pomalou jízdou způsobily velké zácpy v ranní špičce. Zácpy postihly v jednu chvíli až 1200 kilometrů. Je to největší protest svého druhu v nizozemských dějinách. Haag byl jako terč zvolen proto, že v něm sídlí nizozemská vláda. A čím kabinet rozčílil sedláky?

Přesně by se místo „kabinet“ mělo psát „jedna vládní strana“ – D 66, což jsou levicoví liberálové, v současnosti menší koaliční partner ve vládě pravicového liberála Marka Rutteho. Poslanec D 66 Tjeerd de Groot za souhlasu stranického vedení přišel dva týdny před traktorovou blokádou s radikálním nápadem: eliminovat počet hospodářských zvířat v zemi na polovinu. To by znamenalo zabít 50 milionů kuřat, šest milionů prasat a podobně. Pohnutkou této zajímavé úvahy je takzvaná „dusíková“ krize. Nejvyšší soud v zemi se letos na jaře usnesl, že Nizozemsko nenaplňuje své závazky k redukci emisí oxidů dusíku, které dalo EU. Vláda se ocitla pod tlakem něco dělat. První úvaha směřovala do stavebnictví a na silnice. U ledu se ocitlo zvýšení povolené rychlosti na silnicích. Ale hlavně také v září vznikla myšlenka pozastavit a přehodnotit několik tisíc stavebních projektů, kde se čeká na schválení nebo na zahajovací výkop. Podle jedné zprávy je takto ohrožených projektů na 18 tisíc. K umístění na černé listině stačí i samotný fakt, že nákladní auta jezdící na stavbu a ze stavby svým provozem hodnotu oxidů dusíku zvyšují. Deník Telegraaf tuto absurditu popsal na příkladu jednoho domu s pečovatelskou službou plánovaného poblíž přírodní chráněné lokality.

Asi proto, že stop stav ve stavebnictví přece jen už zavání koncem civilizace, hledaly se jiné cesty. Tady přichází de Groot. Jeho nápad je dalším příkladem toho, kam až byl posunut význam slova liberalismus, původně synonyma pro občanské svobody a volný mezinárodní obchod. De Grootovi vadí, že Nizozemsko je druhé na světě ve vývozu potravin, hned po nesrovnatelně větších USA. Pokud by se prý kapacita statků zmenšila o polovinu, pořád budou mít Holanďané co jíst. Sedláci, kteří svůj statek zavřou, by od vlády dostali prémii. Je třeba doplnit, že ministryně zemědělství sedláky ujistila, že ona žádný takový nápad nepodporuje a vláda nic nechystá. To sedláky nicméně od protestů neodradilo, dál drží svůj traktorový park v pohotovosti a na konci října by mohli zablokovat příjezdové cesty k hlavním tahům. Vadí jim tón veřejné diskuse, kdy se z nich v parlamentu a v televizi dělají výrobci emisí a zapomíná se na to, že jsou hlavně výrobci potravin. Je to od nich preventivní obrana.

Českým veřejným prostorem zpráva o traktorovém protestu v Nizozemsku prošuměla formou noticek a krátkých zmínek na ČT 24 (naopak „vlastenecké“ servery zprávu přefoukly nepravdivým tvrzením, že nápad snížit stav hospodářské zvěře na polovinu je vládní politika), v tom ale zdaleka nejsme sami. S občanskými protesty, které přicházejí z konzervativních pozic, proti ekologickým dohodám, proti té které politice Evropské unie, si velká média neumějí poradit prakticky nikde, BBC tu není lepší než ČT. Nezapadá to do mentálních vzorců, kdy bouřit se proti stávajícím poměrům lze jen z progresivních pozic. Záběrů ze středoškolských Pátků pro budoucnost bývá na velkých kanálech k vidění řádově víc.

Kromě politického rozměru tu hraje svou roli i rozměr kulturní – mentální rozdíl mezi velkoměstem a venkovem. Klimatickou politiku připravují obyvatelé velkoměst na přání jiných obyvatel z velkoměst, kteří je přesně s takovým programem zvolili. Jeden z organizátorů nizozemského protestu řekl, že on a kolegové už mají dost toho, aby jim „městští týpci“ vykládali, jak má život na venkově vypadat. Když však někdo environmentální politiku domyslí do důsledků a je dostatečně upřímný, když veřejnost spatří přímý dopad na svoje peněženky a svůj životní styl, podpora ochabuje i ve městech. Traktorový protest podpořilo téměř 90 procent Holanďanů.

V posledních měsících zpomaluje evropská ekonomika. Co naopak nezpomaluje, je vyjednávání o přísnějších klimatických cílech EU. Dosud platí závazek snížit emise CO2 o 40 procent oproti roku 1990. Nicméně příští šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová poslancům Evropského parlamentu slíbila, že do roku 2030 bude jejím cílem pokles až o 55 procent. A na obzoru se skví stlačení emisí CO2 na nulu do roku 2050, byť nikdo neví jak.

Tři dny po traktorovém procesí Holanďanů zasedala v sousedním Lucembursku evropská rada ministrů životního prostředí. Po zasedání zbývají poslední tři členské země, které se mičurinovské nule pro rok 2050 zatím formálně nepodrobily – Polsko, Maďarsko, Česká republika. Jenže fronta odpůrců se od jara, kdy s tímto nápadem přišel prezident Macron, neustále zmenšuje, v Lucembursku od nás odpadlo Estonsko. Směr je vytyčen a ještě před koncem roku zřejmě budeme na evropské úrovni čelit silnému nátlaku. A i když chemicky vzato spolu oxidy dusíku a oxid uhličitý nesouvisí, politicky samozřejmě souvisí. Takže z pohledu českých vyjednávačů by to chtělo víc traktorů na nizozemských silnicích a víc vzájemné inspirace mezi buřiči napříč západní Evropou.

 

8. října 2019