Jihočeský hejtman Martin Kuba o politice i o tom, jak ministerstvo zaspalo s vakcínou

Proti Babišovi už nejde bojovat fňukáním

Jihočeský hejtman Martin Kuba o politice i o tom, jak ministerstvo zaspalo s vakcínou
Proti Babišovi už nejde bojovat fňukáním

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Martin Kuba je chodící důkaz toho, že comebacky jsou možné i v české politice. Bývalý ministr průmyslu ve vládě Petra Nečase, která byla před sedmi lety smetena policejní razií, tehdy zmizel z vysoké politiky s pověstí spojence „kmotra z Hluboké“, lokálního politika ODS Pavla Dlouhého. V dalších volbách nepronikl ani do sněmovny, dokonce ani do zastupitelstva Českých Budějovic. Před čtvrt rokem ale výrazně zabodoval v krajských volbách. Stal se jihočeským hejtmanem. Přitahuje pozornost nápady, jak zkrátit karanténu vytrasovaných lidí s negativním testem na koronavirus nebo jak organizovat očkování ve velkých, ad hoc zřízených centrech. Začít jinak než vakcínou nemůžeme samozřejmě ani my.

Kde myslíte, že ta vakcinace vázne?

V tuto chvíli na dvou místech. Jednak je vakcíny málo, jednak tam, kde nebyli připraveni, jim drhne očkování. Když jsem viděl očkovací strategii, kterou ministerstvo vydalo 6. prosince, bylo mi hned jasné, že to žádná strategie není. Oni se tam na dvou stránkách věnovali otázce, jak se vakcína vyvíjí a vyrábí, že jedna z nich je zmražená a těžko se převáží. Ale to my vůbec nepotřebujeme vědět. Kdybych tu sáhl po přirovnání z druhé světové války – když Spojenci bojovali proti Hitlerovi, taky měli strategii, jejíž součástí ale byla řada jednotlivých operací: vylodíme se v Normandii, na tuto pláž vrhneme tolik mužů a sem tolik tanků. Takové operace v ministerské strategii očkování úplně chyběly. Z čehož jsem pochopil, že si jako Jihočeský kraj ten plán musíme udělat sami. Už ke konci prosince jsme ho měli vypracovaný. Očkování zdravotnického personálu. V seniorských domech jsme dali zjišťovat, kdo se chce naočkovat, připravovali jsme informované souhlasy. Spočítali jsme si seniory, které chceme naočkovat. Tady jsme si stanovili věk od 60 let výš.

Proč tak nízko? U nás i ve světě se běžně jako hranice, od které covid výrazně častěji končí smrtí, užívá sedmdesátka.

Ale mě zajímají i hospitalizace. Aspoň v našem kraji 70 procent lidí s covidem v nemocnicích tvoří lidé nad 60 let. Těch je u nás celkově 174 tisíc. Když naočkujeme je, zbavíme nemocnice 70 procent pacientů, tím pádem už se nemocnice covidem nepřetíží. A máme vyřešený problém, nemusíme děti držet doma, když se na jejich dědy a babičky ta nemoc už nikdy nepřenese. Se zdravotníky a dalšími lidmi kritické infrastruktury to dělá 200 tisíc lidí, jimž je potřeba vakcínu nabídnout co nejrychleji. Takže 400 tisíc dávek. Dále jsme si spočítali, jak dlouho nám vakcinace tohoto množství lidí může trvat, a když tu dobu chceme dodržet, kolik lidí musíme očkovat denně. Šest až sedm tisíc. Mimochodem, k dnešnímu dni (rozhovor se vedl 14. ledna – pozn. red.) už zdravotníky a téměř všechny domovy důchodců máme naočkované. Takže dnes když do kraje přijde zásilka, máme ji během dvou tří dnů spotřebovanou. Tento týden na jih Čech přišlo pět krabic, přičemž v jedné krabici je 975 dávek, a protože z jedné lahvičky my místo pěti nabereme šest, v tom měl premiér pravdu, reálně to je asi 1170 dávek. A zítra už nebudeme mít co očkovat, zase budeme čekat na další zavážku. Pro nás to byla jednoduchá práce. Ale obávám se, že na ministerstvu zdravotnictví si zpočátku nikdo nebyl ochoten položit známá čísla a věci vedle sebe, spočítat a podle toho se připravit. Všechno se dohání zpětně. Najednou se honem honem za pár dní a nocí připravují programy pro registraci zájemců o vakcínu, najednou se zjišťuje, že nám v republice chybějí stříkačky a jehly. A najednou se zjišťuje, že nemáme dostatek vakcín.

Ten nedostatek vakcín je vina vlády, nebo v tom je nevinně, protože EU je objednávala váhavě a je jich v Evropě málo?

Tohle se mi vládě těžko předhazuje, protože jsem u toho vyjednávání nebyl. Jen mi nebere rozum, že v Izraeli vakcíny mají, a EU, která o sobě říká, jak je ve světě silná, a díky tomu, kolik zastupuje členských zemí, jaký je strašně zajímavý strategický partner, si tohle vyjednat neumí.

Jak dlouho bude trvat, než se u vás v kraji těch 200 tisíc lidí naočkuje?

Mít dostatek vakcín, tuhle klíčovou skupinu bychom byli schopni naočkovat během tří měsíců, maximálně tří a půl.

Jste pro to, aby než se rizikoví a starší lidi důkladně naočkují, byla dál zavřená společnost?

S postupem vakcinace se samozřejmě bude snižovat výskyt choroby a tím i zátěž zdravotnictví. Neumíme teď nikdo odhadnout, jak rychle se to bude vyvíjet. Ale až budeme mít jistotu, že věková kohorta nad 60 let je imunní a nemůže se dostat do nemocnice, pak si můžu dovolit otevřít společnost. Protože i pak budou marodi, ale ti si odkroutí čtrnáct dní doma a nebudou přetěžovat zdravotní systém.

Jak budou vypadat ta vaše vakcinační centra?

Jedno velké budeme mít v Budějovicích, v areálu výstaviště, a pak menší v každém okresním městě. Například v Táboře na zimním stadionu. Myšlenka je očkovat lidi ve větších, takzvaně vysokoprůtokových prostorách, můžeme tomu říkat vakcinační McDonald. Ten vznikne ze stánkových panelů, lidé v něm procházejí do očkovacích boxů, kde dostanou injekci od sestřičky, přejdou do dalšího prostoru, kde 20 minut pro jistotu čekají, jestli se jim něco stane. Na konci svého drive-through dostanou vyhotovenou zprávu. Musím trochu neskromně říct, že když se o našem plánu s vysokoprůtokovými očkovacími centry v kraji poprvé psalo, volal mi Roman Prymula, že mu někdo přeposlal ten článek a že to je výborný nápad. Do té doby na ministerstvu zdravotnictví panovala úvaha, že očkovat budou hlavně nemocnice.

Byl byste pro očkovací povinnost?

To úplně ne. Nejsem fanouškem toho, že by se konkrétně proti covidu měli očkovat všichni. Navíc když vidím zájem o vakcínu, myslím, že se toho problému zbavíme na dobrovolné bázi.

A úvahy, že očkovaní by byli zvýhodněni ve všedním životě?

Takhle někomu vyhrožovat, to považuji za velmi nešťastný krok. Zvlášť v době, kdy vakcína ani není dostupná všem zájemcům. Udělejme všechno pro to, aby se ti, kteří se naočkovat chtějí, naočkovat mohli. A pak uvidíme, jak se nákaza bude chovat dál.

Proticovidová strategie státu vznikala pochopitelně za pochodu. Ale zajímá mě, jak to chodí. Vy jste v létě navrhl, aby se nařízená izolace pro vytrasované lidi zkrátila ze 14 na 10 dní. A to se stalo. Co za tím bylo?

Jsem lékař, znám hodně lidí ze zdravotnictví i v laboratořích. Bylo nám brzy zřejmé, že nakažení koronavirem mají největší výskyt virulence mezi čtvrtým a šestým dnem. Takže pokud je někdo vytrasovaný, má negativní test první a potom ještě pátý den, je zbytečné, aby o moc déle vysedával doma. Viděl jsem, že pravděpodobnost, že se virus vynoří až na konci té čtrnáctidenní karantény, je minimální. V létě, kdy je výskyt nákazy velmi nízký, to bylo obzvlášť bizarní, že vláda nutí nenakažené lidi bez příznaků sedět doma jen proto, že se s někým potkali. Volal jsem tedy panu profesoru Prymulovi, spolu jsme to zkonzultovali, načež on se k těm deseti dnům přiklonil.

Takže s ním je normální řeč?

S ním je velmi normální řeč, je to orientovaný člověk. A bavíte se doktor s doktorem.

A je rozdíl mezi Romanem Prymulou a jeho nástupcem Janem Blatným, taky doktorem?

U toho mám někdy pocit, že mu uniká ono posazení si jednoduchých čísel vedle sebe. Ale to ze mě mluví dojem, který jsme získali, když nám počátkem ledna ministerstvo představovalo tu strategii očkování. A na naše konkrétní otázky většinou neměli odpovědi. Pan Blatný chtěl původně očkovat v nemocnicích. S tím, že Motol zvládne denně 500 vakcín. No tak jestli největší nemocnice v republice naočkuje 500 vakcín denně, tak všechny další nemocnice budou očkovat jenom míň. Pak by jim ten časový plán prostě nemohl vyjít. Anebo jako hezký evropský projekt na šest let.

Jste členem výkonné rady ODS , býval jste za ni ve vládě. Dělá opozice v době covidu všechno, co má? Měli byste vládu vůbec kritizovat? Někteří lidé si myslí, že za krize je téměř povinnost vládu podporovat.

Kritika pro kritiku mě taky nebaví, a když vidím, jaký zájem vyvolala naše vakcinační strategie, kolik mi píše lidí… To je cesta. Někdy se mi zdá, že zatím se opozice, v podstatě jakákoli, omezovala a omezuje na to, že řekne: Vláda to dělá špatně. Místo aby do toho přinesla svoje pozitivní nápady.

Týká se tahle vaše kritika i ODS?

Bezesporu. Myslím, že kritika by neměla být tak křečovitá, že by se měla dělat s nadhledem. Všichni se soustřeďují na to, aby se vymezili proti premiéru Babišovi, ale pak je to opravdu politika Antibabiš. Nevím, jestli si ti všichni uvědomují, že Babišovi víceméně pomáhají s jeho PR. Česká společnost normálně čeká na chlapa nebo ženskou, kteří přinesou svou vlastní představu světa a o tu se utkají.

Petr Fiala svůj ucelený pohled na svět předkládá?

Nechci tu vytvářet tenze. Jsem už tak v naší straně vnímán jako někdo, kdo svoje názory říká víc, než by si stranická loajalita žádala. Já ovšem kolegy běžně upozorňuji, že jestli chtějí zvítězit ve volbách, musejí mít jasný, pozitivní program. Že v lidech skutečně musejí vytvářet pocit: tady je ten budoucí premiér, tohohle chci jako premiéra, protože mně by se líbilo ve světě, o kterém on mluví. Česká politika se musí vrátit ke střetu vizí. Dobře prodaných marketingově. Mně někdy připadá, že fňukáme, jaký má ANO dobrý marketing. To je, jako kdybychom chtěli hrát NHL a fňukali, že soupeř má lepší brusle. Dobrá – jestli se neumíme přizpůsobit těm nejrychlejším v soutěži, tak jděme hrát kuličky. Nefňukejme, trénujme, musíme bruslit rychleji a druhý tým přehrát.

Jaké máte s Fialou vztahy?

Velmi korektní. Já jsem v roce 2013 byl z těch, kdo ho na předsedu doporučovali. Zatímco někteří jiní, kteří teď kolem něho tancují, si to tehdy vůbec nemysleli. Byli tehdy i jiní zájemci, ale on byl podle mě správná volba. Dnes jenom upozorňuji, že to, co člověka pasuje do role budoucího premiéra, který bude uvěřitelný, srozumitelný, je kombinace řady věcí: dobrého programu, marketingu a pocitu, který ten člověk vytváří.

Současné vedení máte už sedm let. Jak to, že ODS takhle dlouho stagnuje?

To je otázka, kterou musíte dávat vedení strany. Co mi teď v souvislosti s trojkoalicí přijde nejdůležitější: aby to voliči nevnímali jako pouhou matematickou operaci, jako mechanické sčítání procent jednotlivých účastníků. Mně by bylo milejší, kdyby tato koalice vznikala v momentě, kdy má ODS sama 17, 18, 19 procent, KDU a TOP už zaostávají a my spojením s nimi předvádíme náš vlastní nasávací efekt. Doufám, že teď si všichni uvědomují, že celá tato operace musí mít jediný výsledek: vítězství ve volbách. Nikdo snad nemůže ani na minutu připustit, že ODS jde do trojkoalice s někým, aby ta trojkoalice skončila až druhá nebo třetí.

Kdyby váš trojblok volby nevyhrál, myslíte, že uvnitř ODS dojde k nějakému zúčtování?

Budeme se blížit volebnímu kongresu. Záleželo by taky na vedení, jak by se k takovému výsledku postavilo. Já zatím od všech slyším, že trojblok dělají proto, abychom vyhráli volby. A předpokládám, že podle toho se pak všichni budou chovat. Zatím ani nechci připouštět jiný výsledek a vytvářet tenze.

Nemáte pocit, že ODS v té trojkoalici trochu topkovatí, hlavně tedy programově? V létě například EU přijímala svůj Green New Deal, který bude mít velké dopady na naše životy za deset, dvacet let. A vaše vedení k tomu skoro nic neřeklo.

Společnost se vyvíjí a ODS by měla být moderní pravicí, která je schopná to akceptovat. Já osobně už si například nemyslím, že tak jako v devadesátých letech platí jednoduché poučky typu Pravice rovná se nízké daně. Podle mě pravice rovná se svět, v němž lidé mají dobré školy pro svoje děti, dobré zdravotnictví, stát, který se postará o jejich rodiče. Znám hodně úspěšných, pravicově orientovaných lidí, nikdo z nich už netouží platit daně pětiprocentní nebo nulové. Hádka dnes nestojí, jestli daň z příjmu 15, nebo 17 procent, tyto lidi mnohem víc štve neefektivnost státu. Jim nevadí, když půjdou peníze na sociální smír, jim vadí, že jejich peníze pohltí mašinerie úředníků a nesmyslně je spálí. Paradigmata devadesátek se musejí zmodernizovat. A že se svět posouvá i v tom smyslu, že dnes víc přemýšlíme o životním prostředí kolem sebe, to mi taky nevadí.

Efektivní stát – to by mohl být i slogan Pirátů. V čem se od nich vlastně budete lišit?

To by skutečně mohl být i jejich slogan. Jenže oni při jeho prosazování budou mít spoustu kolektivistických nápadů. Já když sleduji pirátské výroky, tak mám čím dál víc dojem, že jim vadí lidi, kteří něco tvoří, někde vyčnívají. Piráti chtějí mít všechno zarovnané v průměru.

Kde chtějí Piráti zarovnávat lidi?

Nápady typu Budeme sledovat, jestli v tom bytě bydlíte, nebo ne. U nich je tendence, že si všichni mají být rovni. Pravice chce efektivní stát, který ale ještě navíc neotravuje lidi.

Tak zrovna ta zelená politika bude lidem otravovat životy strašně. Starší lidé už se za pár let nevzmohou na nové auto, spalovací motory budou zakázané a elektroauta budou drahá.

Tady je otázka, jak daleko v tom všem chceme zajít. Elektroauta jsou dobrá pro přesuny po městě, ne na dálnice – což dnes úplně bláznivě prosazuje EU. Na druhou stranu já se poslední léta v energetice pohybuji. Máme start-up (OIG Power – pozn. red.), dostali jsme Světovou inovační cenu za Battery box. A já dneska vím, že se energie skutečně dá vyrábět i ekologicky. Ne že máme nadšeně lehnout před Green Dealem a ze země mu tleskat. Ale máme hledat racionální pozici.

Skrze ten start-up podnikáte v regulovaném byznyse.

Tak zatímco vy k tomu, jak vás tak poslouchám, máte odpor, já mám dneska soláry instalované na chalupě a vyrobím z nich přes den tolik energie, že bych s ní utáhl i barák souseda. A že si energii uložím a můžu s ní pracovat večer, znamená, že můj dům je energeticky už převážně samostatný. Takové zařízení dnes koupíte za 190, respektive 250 tisíc korun a jste z větší části energeticky soběstačný.

Výborně. A proč je solární energie pořád tak mocně dotovaná a podporovaná státem, když už je tak konkurenceschopná?

A vy si myslíte, že teplárna není podporovaná? Co to je za hru? V energetice jsou dotace úplně všude. Rekultivují se kotle, například budějovická teplárna takhle čerpala 340 milionů. O. K., řekněte občanům Budějovic, že to bude bez této dotace a že jim vzniklý náklad započítáte do ceny tepla. Nehrajte si, prosím, na to, že uhelná elektrárna nečerpá dotace. Všechny ty rekultivace, odsiřování, to stálo strašné peníze. Anebo se dohodněme, že bez dotací a že tady ovšem budeme čoudit a bude nám to úplně jedno. V takovém světě já žít nechci. Já jsem pro jádro a jsem taky poslední, kdo by chtěl solární panely na polích. Ale v republice je x střech, které kdyby se osázely panely a dovnitř by se dala baterka, tak vyrobí tolik energie, kterou si uložíte a večer využijete, že byste byl překvapen.

Do roku 2013 jste byl ministrem, pak jako by se nad vámi zavřela voda. Co jste těch sedm let dělal?

Tehdy panovala taková nálada, že kdo byl ve vedení ODS, jako kdyby najednou byl ušpiněný a že má poodstoupit. To jsem akceptoval. Říkal jsem si, že kdybych se do politiky vracel, tak jen za předpokladu, že nejdřív budu úspěšný mimo politiku – a prokážu, že ji nepotřebuji. Začal jsem podnikat. Podařilo se mi potkat se s fajn kluky nad energetickým start-upem. Oni měli už částečně rozjetý vývoj bateriového úložiště pro sluneční energii. Přivezli mi to ukázat, řekli jsme si, jakým způsobem bychom věc mohli dotáhnout. A společně jsme ji dotáhli do komerční fáze. Vedle toho jsme provozovali textilní firmu, která měla jako svůj core byznys dodávky textilu pro hotely. Od loňska tady zažívám krizi dost razantně. A ještě pár dalších firem. Já jsem si za těch sedm let zažil věci, díky nimž teď můžu být lepší hejtman, než kdybych šel do funkce lineárním stranickým postupem. Musíte investovat peníze do nějakého projektu, v jehož úspěch věříte. Ale taky můžete padnout na hubu. V jednu chvíli se dostanete do fáze, kdy váš projekt nefunguje. Ve vzduchu vám visí dva miliony korun, o které vás chce připravit obchodní partner, protože nedodržuje dohody. Firma se vám chvíli sype, pak se jí zase daří. Výborný zážitek, jaký většina poslanců ve sněmovně nikdy nemá. A přitom řídí životy lidem, kteří tyto zážitky mají.