V BUBLINĚ

Letenky zdarma? Nikdy, nenávistnice

V BUBLINĚ
Letenky zdarma? Nikdy, nenávistnice

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Sociální sítě zrovna nepovzbuzují uživatele ke snaze být v názorech aspoň trochu konzistentní. Čas na nich plyne dostatečně rychle na to, aby včerejší pobouření nad skutečností X nestálo dnešnímu rozechvělému komentování jí protikladné skutečnosti Y. Jsou politici, kteří v téhle emocionální a názorové nestabilitě umějí dobře plavat a těžit z ní. Třeba Václav Klaus mladší, který je na Facebooku přítomný docela silně a umí to s ním – ve smyslu dostává z něj, co potřebuje, a jistě pro to vynakládá úsilí, je schopný si to, řekněme, odpracovat. Minulý týden tam demonstroval pobouření nad twitterovým statusem redaktorky ČT Nory Fridrichové. Ta se po volbách do Evropského parlamentu dopustila pokusu o humor, vyšel všelijak. „Podle mě by celonárodní situaci zklidnila nějaká úleva voličům a dovoluji si navrhnout letenky zdarma pro 40+, do zemí mimo EU samozřejmě.“ Jasně, někomu to mohlo připadat vůči starším neuctivé, zároveň ale – autorka tweetu do té kategorie 40+ spadá sama, tudíž by se dalo říct, že jím míří taky na sebe. A vůbec je z něj zjevné, že není myšlen zrovna vážně, možná postrádá vtip a originalitu, podobně jako naprostá většina ostatních projevů na síti bez ohledu na politickou orientaci pisatelů.

Jistě, starší lidé nemusejí mít zrovna pocit, že se na sítích těší převeliké úctě – záleží ovšem na bublině. Některé facebookové „osobnosti“ mladší generace používají termíny 40+ či 50+ (zvlášť v souvislosti s muži) jako zkratkovité vyjádření charakteristiky „beznadějný buran, který nemá tušení, oč v současném světě jde, a nejraději by společnost vrátil do zlatých časů druhohor“. Příslušníkovi skupiny 50+ může připadat, že vnímání jeho osoby prošlo příznačným cyklem – po revoluci byla jeho generace vzývána jako ta, která za to jednou vezme, a pak už bude končeně dobře, teď už je na místě té, jež by už konečně měla udělat místo mladším, aby za to mohli vzít a konečně přivést zemi do lepších časů. Paradoxní a docela legrační – jako všechno. A člověka, který jinak nelituje toho, že nebude žít věčně, přece jenom trochu zamrzí vědomí, že až se z těchhle praporečníků mládí jednou stanou otravní penzisté domáhající se respektu (stane se to dřív, než se nadějí), on už u toho nebude, aby jim to omlátil o hlavu. No nic. Zpátky k Noře Fridrichové.

Její tweet nadzvedl Václava Klause mladšího tak, že poslance vybudil k činu. Obrátil se dopisem na Radu pro rozhlasové a televizní vysílání s tím, že se redaktorka dopustila „nenávistného výroku a výzvy k diskriminaci jedné věkové skupiny“. Text je korunovaný návrhem evokujícím zlaté časy kádrováckého dohledu. „Žádám o zjištění, zda se ČT jako instituce od takovýchto vyjádření distancuje, popřípadě provedla nějaký pracovněprávní postih, či nikoli.“ Mňam. Pan poslanec rád varuje před nebezpečími pokrokářské indoktrinace, s radostí ale přebírá „pracovní metody“ těch nejhorších představitelů internetové aktivistické levice – probírat něčí slova na sítích, najít v nich něco pohoršujícího, případně k nim sám dodat nějakou pohoršenou interpretaci a pak oficiálně kontaktovat zaměstnavatele a dožadovat se zákroku. Mezi soudobými „sněhovými vločkami“ z amerických univerzit by si pan poslanec mohl připadat jako mezi svými. Navíc – Klaus ml. se ještě nedávno prezentoval jako bojovník proti omezování svobody na internetu. Ale konzistence v tomto ohledu netřeba, mnozí fanoušci jeho krok podpořili, viděli ve slovech Fridrichové nenávist a diskriminaci, jako kdyby redaktorka chtěla naložit starší spoluobčany do dobytčáků a vylifrovat je někam do gulagu. Když už tedy máme brát ten její tweet vážně, píše se v něm jenom něco o poskytnutí letenky zdarma jako formě úlevy voličům (nikoli o povinnosti letenku použít a už se nikdy nevracet). To mi zrovna nezní jako recept na holocaust. Ale to všechno jsou jenom takové nepodstatnosti, jimiž by si jeden nakonec komplikoval cestu k dosažení facebookové nirvány. Ta je podobná ve snech zuřivých bojovníků za pokrok i Václava Klause mladšího. Šikanovat druhé z pozice moci a zároveň si při tom připadat jako mučedník.

14. června 2019