komentář Daniela Kaisera

Biden je pro střední Evropu změna k horšímu

komentář Daniela Kaisera
Biden je pro střední Evropu změna k horšímu

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

V detailním zpravodajství o vývoji počtu hlasů v jednotlivých státech USA a v nedočkavém vyhlašování nového prezidenta ještě předtím, než byly prošetřeny stížnosti Trumpova týmu na průběh voleb, se nějak zapomnělo na jednu docela důležitou otázku: Jak výhodný by Joe Biden byl pro nás, pro Českou republiku, pro střední a východní Evropu?

Víme už, že v Evropě Bidenova vláda přesměruje svou preferenci zhruba řečeno od Británie k Německu. Ačkoliv předchozí věta už odpověď částečně obsahuje, je třeba se ptát, co si Biden myslí o střední Evropě.

Začněme historií. V roce 1997, tehdy ve funkci předsedy zahraničního výboru Senátu, nebyl Joe Biden do poslední chvíle rozhodnutý, jak se postavit k první vlně rozšíření NATO na východ – o nás, Poláky a Maďary. Ačkoliv přízeň Clintonova Bílého domu měli Středoevropané dávno, bez Bidenova souhlasu by se ratifikace rozšíření významně zkomplikovala. Demokratický politik tehdy do střední Evropy přiletěl a nechal se přesvědčit – především audience u Václava Havla na něho udělala velký dojem. Ovšem předtím ve Varšavě cestou z letiště naopak údajné antisemitské nápisy na zdi města, na něž upozornil v autě přítomný americký velvyslanec, emotivního Bidena naladily spíš negativně. Konec to byl tehdy dobrý, ovšem na základě povrchních dojmů.

Vakuum v hlavě může vyplnit leccos – v Bidenově případě možná třeba obchodní zájmy jeho syna. Jak je aspoň rámcově známo, dostal na jaře 2014 Hunter Biden místo v dozorčí radě ukrajinské firmy Burisma. Aniž by byl z oboru, aniž by se vůbec kdy musel obtěžovat na Ukrajinu, chodilo mu odtamtud 50 tisíc dolarů měsíčně.

Burisma se zabývá především těžbou a prodejem zemního plynu, přičemž zakladatel Burismy byl v předešlé vládě prezidenta Viktora Janukovyče a po Majdanu potřeboval politické krytí. Nový generální prokurátor Viktor Šokin ohlásil vyšetřování Burismy pro daňové úniky a pro korupci. Rok a půl po lanu pro Bidena mladšího byl Šokin odvolán – na nátlak Bidena staršího. Na internetu se dá dohledat část telefonního rozhovoru, v němž (prozápadní) prezident Ukrajiny Petro Porošenko tehdejšímu viceprezidentovi USA Bidenovi zdůrazňuje, že proti Šokinovi sám nemá námitek, že nejsou žádné indicie o jeho zkorumpovanosti, ale že už Šokina přesto požádal, ať rezignuje.

Biden totiž předtím prokurátorovou hlavou podmínil jednu miliardu dolarů americké pomoci těžce zkoušené Ukrajině. Jistěže ne kvůli tomu, aby bylo zastaveno vyšetřování firmy vyplácející jeho syna, ale protože Bidenovi ležela na srdci Šokinova zkorumpovanost. Takhle během panelové diskuse v americké Radě pro zahraniční vztahy před necelými třemi lety pobavenému publiku líčil své jednání s Porošenkem a premiérem Jaceňukem v Kyjevě: „Podíval jsem se na ně a povídám jim: Za šest hodin odlétám. Jestli do té doby prokurátor nebude vyhozený, nedostanete peníze.“

Záznam z Bidenova vystoupení zde.

Šokin sem, Porošenko tam. Chtěli byste, aby o vaší zemi takhle mluvil vysoký představitel jiného státu? Je šokující, že když se během primárek v Demokratické straně probíraly Bidenovy hříchy skutečné i domnělé, řešila celá Amerika podezření, že kdysi jedné ženě sáhl na nohu, zatímco zpupné chování v cizí, spojenecké zemi nestálo celkem nikomu za řeč.

Skandály Bidenova syna Huntera pokračovaly i těsně před volbami. Především se objevily dokumenty o Hunterově projektu s čínským kapitálem a v korespondenci mj. i obrat „deset procent pro velkého chlápka“, přičemž jistý Tony Bobulinski, zasvěcený Hunterem do příprav projektu, vypověděl, že velkým chlápkem byl míněn Joe Biden. Čínská firma se jmenuje CEFC, Číňan, který s Hunterem vyjednával, byl Jie Ťien-Ming, což je nám dobře známý bývalý poradce Miloše Zemana. Jak malou, až zanedbatelnou pozornost v českých médiích, před několika lety zprávami o CEFC doslova přetékajících, to vzbudilo! Vyhledávací služba Newton, která monitoruje takřka všechna tuzemská média, našla jen 32 textů případně televizních nebo rozhlasových přepisů, v nichž jsou zmínky o Hunterovi a CEFC. Mezi těmi 32 nálezy tvoří nemalou část řekněme pravicové, ale obskurní weby.

Vraťme se do střední Evropy. Poslední stopa Bidenova zájmu o naši část světa, kterou se mi podařilo najít, je z letošního 18. října, kdy se v televizní debatě vysílané stanicí ABC rozhovořil o Trumpově zahraniční politice a při té příležitosti vyřkl i následující větu: „Vidíte, co se děje všude, od Běloruska přes Polsko k Maďarsku, nástup totalitních režimů ve světě. A taky tento prezident objímá všechny lumpy světa. Je nejlepší kamarád s lídrem Severní Koreje...“

Házet do jednoho pytle naše spojence z Visegrádské skupiny s Alexanderem Lukašenkem není úlet, to je ideologické podřeknutí. Jako kdyby u lidí, kteří Bidenovi připravují hesla a argumenty pro veřejná vystoupení, místo reálného popisu stav světa převládala levicově „liberální“ ideologie i v zahraniční politice. Přitom Varšava a Budapešť jen vyznávají tradičně konzervativní politiku. Řeči o podrývání justice by od strany, která si teď zahrávala s nápadem rozšířit Nejvyšší soud USA o několik předčasně jmenovaných vlastních soudců a tím ho fakticky znásilnit, nešlo brát vůbec vážně.

Takže: údajně vysoce nebezpečného ignoranta, ale s hmatatelnými vazbami na střední Evropu, se chystá vystřídat muž, jehož vztah k tomuto koutu světa osciluje mezi nezájmem a arogancí. Zkušenosti minulých let napovídají, že ve chvíli, kdy s námi demokratický Bílý dům nemá konkrétní bezpečnostní záměry nebo tu nesleduje zájem nějaké americké firmy, stává se bilaterální vztah obětí moralizování (boj proti korupci; minule to skončilo Rekonstrukcí státu) a pokrokářské ideologie. To bude nádhera.

8. listopadu 2020