Česká ekonomika zažila loni nejlepší rok za posledních deset let. Byl to zároveň rok nejrychlejšího růstu platů a největšího zdražování. Je to přirozené a dalo se to čekat. Země prosperuje státu navzdory. Vláda už není roky schopná investovat veřejné peníze do nové infrastruktury a rekonstrukcí té současné.

Zajímavé je, že se ten pokles veřejných investic časově překrývá s nástupem Andreje Babiše do vlády v roce 2014. To není názor. To je fakt velmi snadno dohledatelný ve statistice o státním rozpočtu na stránkách ministerstva financí. V roce 2013, když se země probírala z táhlé a opakované recese, stát investoval 103,24 miliardy korun. Investice si ve státním rozpočtu může každý velmi snadno dohledat. Říká se jim kapitálové výdaje. Loni do nich stát vložil 81,64 miliardy korun.

V rozpočtu, který vládě schválila sněmovna, a měla tedy povinnost se tím rozpočtem řídit, přitom bylo na investice vyčleněno 107,43 miliardy korun. Ten rozdíl mezi papírem a realitou se nedá vysvětlit jinak než neschopností. Finance měl až do loňského květnového odvolání na starosti Andrej Babiš. Na velkých investičních ministerstvech, jimiž by měla být doprava nebo obrana, seděli jeho lidé. Výsledek za rok 2017 byl ještě horší než chabé investice z předchozího roku, kdy se na nich rozdělilo 84,47 miliardy korun.

Chlubit se skvělým hospodařením, čemuž se současný premiér v demisi tak často a rád oddává, je přinejmenším přitahování pozornosti ke svým vlastním selháním. Mít při rekordním růstu ekonomiky a rekordně slabých investicích rozpočet v deficitu, byť v jednotkách miliard, je politická a manažerská ostuda. Nikoliv důvod k chlubení se. Je selháním Babišových oponentů, že tu kartu neumí lépe hrát a Babiše nedovedou vykreslit jako neschopného spravovat stát a investovat.

Když odepíšeme klesající veřejné investice, je zřejmé, že ekonomiku táhly k rekordní prosperitě útraty lidí a výborné výsledky firem ve vývozu. Ta chuť utrácet se musela promítnout do vyšších cen. Zboží a služby zdražovaly nejrychleji za posledních pět let. Inflace s 2,5 procenta není nijak divoká, už je ale nad cílem České národní banky. Takže budou přicházet zásahy zvýšením úrokových sazeb.

Některé ceny ale rostou vůbec nejrychleji v Evropě. Týká se to především nemovitostí ve větších a prosperujících městech. V Praze domy a byty za poslední rok zdražily o 18,8 procenta. To není dáno jen růstem platů, který je mimochodem právě v metropoli aktuálně nejpomalejší z celé země. Opět je to dáno nefunkčním a neschopným fungováním státních a městských úřadů. Počet dokončených bytů v metropoli je v poslední době nejmenší za desetiletí. I Praze vládne Andrej Babiš, přesněji řečeno jeho primátorka Adriana Krnáčová.

Rozjetá ekonomika a rostoucí platy zakrývají neschopnost státu investovat a vytvářet podmínky pro příští růst.