Rodinný dům v Praze-Bohdalci

Malá levná kostka v zahradě

Rodinný dům v Praze-Bohdalci
Malá levná kostka v zahradě

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

V období po první světové válce hledali architekti a teoretici napříč Evropou v důsledku velké bytové krize ideální model minimálního ekonomického bydlení. Bylo totiž potřeba zajistit důstojné podmínky pro život velké skupiny nových obyvatel industrializovaných měst – dělnické třídy. Vznikaly proto nové koncepty efektivních jednotek v bytových domech, ale také malé domky pro potřeby zaměstnanců továren. Výsledek představovalo promyšlené hospodárné řešení dispozic staveb s důrazem na jejich jednoduchou a ekonomicky přijatelnou realizaci.

Rozpočet na realizaci rodinného domu byl tři a půl milionu korun. Architekti proto museli najít chytrá a úsporná řešení. - Foto: Pavel Nasadil

Na podobných principech stojí také nenápadný rodinný dům v okrajové části Prahy, který před několika lety dokončili architekti z ateliéru FAM. Pozemek přitom leží v bývalé kolonii dělnických domků na pražském Bohdalci, inspirace vysoce hospodárným řešením domů se tak přímo nabízela. Tím spíš, že rozpočet celé stavby včetně interiérů se měl vejít do tří a půl milionu korun.

Malý dům, malý rozpočet

Architektonický ateliér FAM pod vedením architekta Pavla Nasadila oslovila se svým přáním levného domu pražská umělkyně. Na pozemku stál původní dřevěný dělnický domek z 20. let minulého století, který ale již nešlo smysluplně opravit, a tak byl odstraněn. Vzhledem k zadání s napjatým rozpočtem i historickému dědictví místního prostředí se architekti rozhodli nový dům založit na půdorysné stopě původního stavení, jehož plocha čítala necelých 67 metrů čtverečních – tedy ještě méně, než kolik představuje celková plocha průměrného bytu v České republice.

Aby mohl ateliér zadání splnit, a navíc zaručit kvalitu výsledné stavby, muselo dojít k pečlivé přípravě. Architekti proto vypracovali velmi podrobnou projektovou dokumentaci, která definovala konkrétní detaily stavby a zároveň umožnila předejít případným komplikacím ve fázi realizace. Dům ve tvaru jednoduchého kompaktního kvádru s pultovou střechou svažující se po směru svahu pozemku umístili architekti po vzoru předchozí stavby přibližně doprostřed zahrady mezi zachované ovocné stromy.

Navzdory svým skromným rozměrům dům nabízí poměrně velkorysý dispoziční program. V úrovni suterénu vznikl umělecký ateliér klientky s hygienickým zázemím, který lze díky vlastnímu vstupu využívat také jako skromnou samostatnou garsonku. Přízemí, do kterého se vstupuje směrem z ulice, nabízí oddělenou pracovnu, toaletu, komoru a společný prostor kuchyně, jídelny a obýváku s krbem. Velkorysé prosklení celé stěny zároveň otevírá tuto společenskou část do korun stromů v zahradě, čímž se pocitově celý prostor násobně zvětšuje. Schodiště pak odtud vede do patra, kde ústí v otevřenou galerii se vstupy do dvou ložnic oddělených koupelnou.

Odpověď

Pro snížení nákladů architekti zvolili několik ekonomických omezení. Jde například o řešení stropů s přiznanými betonovými nosníky, které sjednocuje bílá barva – podle architekta Nasadila šlo o nejlevnější variantu na trhu. Nízkou cenu ovšem umožnila především konstrukce z tepelně izolačních bloků bez dodatečného zateplení. Dnes by již ovšem takové řešení úřady nepovolily.

Lidé si často myslí, že si dům od architekta nemohou dovolit, protože jeho honorář a navržená řešení stavbu výrazně prodraží. Opravdu to tak ale být nemusí. Schopnosti a znalosti odborníků totiž zároveň mohou přispět k úspoře nákladů chytrými řešeními, která nejlépe odpovídají klientovu zadání.

 

Matěj Beránek

20. července 2019