Monumentální historické budovy proslulého berlínského Ostrova muzeí, který už dvacet let spadá pod ochranu UNESCO, doplnila po dlouhých letech nová stavba mistrně odrážející své okolí i dnešní dobu. Projekt Galerie Jamese Simona ukazuje, jak současná architektura může citlivě dotvořit cenné historické prostředí a přidat mu něco navíc.

Takhle ne, pane architekte!

Úspěšnému výsledku, který si získal celosvětovou pozornost i uznání, ale předcházela dlouhá a ne zrovna pohodová cesta. Zakázku na zastavění poslední volné parcely v rámci kulturního komplexu Ostrova muzeí v srdci Berlína získal (samozřejmě na základě architektonické soutěže) na konci 90. let úspěšný a uznávaný architekt David Chipperfield, který pro území zároveň zpracoval celkový scénář rozvoje. Tou dobou již navíc pracoval na rozsáhlé obnově sousedního Nového muzea zničeného během bombardování za druhé světové války – jedné ze svých nejzásadnějších a nejopěvovanějších realizací vůbec, u které prokázal svůj jedinečný cit propojovat staré s novým.

Ve scénáři rozvoje ostrova z roku 1999 se počítalo s výstavbou nové budovy, jejímž úkolem bude především zajistit zázemí davům návštěvníků. Když ale David Chipperfield o sedm let později představil svůj návrh tohoto objektu, strhla se doslova bouře. Chipperfieldovy prosklené kostky hlasitě odmítali odborníci (přední německý kritik napsal pro Frankfurter Allgemeine často citovaný článek s titulkem Tak takhle ne, pane Chipperfielde!) i veřejnost podepsaná pod peticí proti návrhu. Nakonec byl návrh odmítnut i oficiální cestou a architektův tým tak znovu zasedl k pracovním stolům a tentokrát k projektu přistoupil zcela jinak.

Bravurní charakteristika

Svoji pozornost při zpracování nového návrhu architekti upřeli k historickému dědictví okolních budov a doslova z něj nasáli několik zásadních prvků. Ostrov muzeí jakožto rozsáhlý komplex muzeí inicioval v první polovině 19. století pruský král Bedřich Vilém IV., který si jej představoval jako novodobou „kulturní akropoli“. A akropoli jakožto vyvýšený prostor můžeme vyčíst i z Galerie Jamese Simona, která se veřejnosti otevřela v polovině července. K tomu architektům posloužily právě prvky jazyka klasické architektury, ze které vycházejí okolní klasicistní budovy.

Chipperfieldova budova proto „stojí“ na vysokém kamenném soklu, na který stoupá široké reprezentativní schodiště. Jak ulici, tak především stranu budovy k řece pak lemuje hlavní charakteristický prvek nové galerie – kolonáda štíhlých vysokých sloupů, které mimořádně působivým způsobem napojují stavbu na sousední muzea. Až devět metrů vysoké a pouhých třicet centimetrů široké sloupy představují moderní interpretaci klasických sloupořadí. Dlouhé kolonády přitom až dodnes v německé poválečné architektuře vyvolávají vystrašené asociace s nacistickou érou, jejíž hlavní architekt Albert Speer podobné prvky ve své monumentální a reprezentativní formě miloval a často používal. Na to ostatně odkazoval i sám Chipperfield při otevírání galerie s tím, že díky své národnosti není na rozdíl od německých architektů tímto traumatem zatížen.

Po širokém schodišti návštěvníci vystoupají na otevřenou a veřejně přístupnou plochu, ze které se mohou rozhlédnout po okolí a následně vstoupit do prosklené části s kavárnou, pokladnami, obchodem a toaletami. Auditorium a výstavní plochu pro dočasné výstavy umístili architekti do podzemní části. Z budovy vedou také přímé vstupy do dvou sousedních muzeí. Vše je přitom navrženo a vyrobeno s maximální pozorností – v interiéru najdeme třeba i minimalistické lavice z tenké ocelové konstrukce a kůže, které Chipperfieldovo studio navrhlo galerii na míru. Architekti se při řešení budovy inspirovali například skleněnou pyramidou pařížského Louvru, která řeší podobné potřeby. Návštěvnost Ostrova muzeí dosahuje až deseti tisíc lidí denně, pohodlná obsluha a plynulá distribuce davů je proto pro provoz podobného komplexu zásadní. Prohlídku Galerie Jamese Simona a dalších institucí na Ostrově muzeí byste při příští návštěvě Berlína rozhodně neměli vynechat.