Ben se svou manželkou a čtyřletou dcerou tráví v Česku první vánoční svátky. Kvůli své křesťanské víře museli před časem utéct z pákistánského Islamabádu, kde čelili neustálým útokům muslimské většiny. Při jednom žhářském pokusu přišli dokonce o dům, Benova manželka utrpěla rozsáhlé popáleniny. Po krátkém mezipřistání v Nizozemsku se proto rozhodli požádat o azyl u nás. Rádi by dostali šanci usadit se tu natrvalo, zjistili, že česká kultura je pro ně blízká a mají rádi i pivo. Česká republika je skvělé místo k životu, jen Vy Češi vypadáte při práci nešťastně, říká v rozhovoru pro Echo24.

Jak dlouho už jste s rodinou v České republice?

Teď už je to sedm měsíců. Přijeli jsme sem v polovině května. Z Pákistánu jsme odešli před třinácti měsíci, takže tohle budou už naše druhé Vánoce mimo domov.

A jak jste se sem dostali?

V Pákistánu jsme nebyli jako křesťané v bezpečí. Víc než třikrát jsme tam čelili pokusu o vraždu. Říká se tomu kulturně-náboženský terorismus. To je ten důvod. Muslimové nám třeba vypálili dům, moje manželka měla popáleniny na víc než 40 procentech těla, z toho se pak dostávala asi rok. Později byla také na několik dní unesena. Já jsem pak musel zaplatit asi 5 tisíc dolarů, aby ji pustili. Neměli jsme jinou možnost než útěk. Problémy začaly v roce 2010, kdy se nás pokoušeli donutit silou, abychom konvertovali k islámu. Vydírali nás. Hrozili, že znásilní mou manželku. Jednou se nám dokonce uprostřed noci vloupali do domu.

Čím jste se tam živil?

Měl jsem cestovní agenturu, zaměstnával jsem 14 lidí.

Teď bydlíte kde?

V obci nedaleko za Prahou. Bydlení nám tu nabídla nezisková organizace. Šest měsíců tu můžeme zůstat zdarma, takže teď žijeme tady. To nám pomůže, dokud nedostanu pracovní povolení. Už jsem si dokonce našel práci u jedné americké společnosti jako komunikační specialista.

Nějakou dobu už tedy v Česku žijete. Jaké jsou zatím vaše dojmy?

Celkově jsme opravdu rádi, že tu můžeme být. A to hlavně proto, že nás tu nikdo nepronásleduje. Cítíme se tu bezpečně. Zatím tu k nám byli všichni milí, tedy kromě úředníků, ti vypadají vždycky naštvaně. Vypozoroval jsem, že vy Češi nejste obecně moc šťastní v práci, nebo tak alespoň vypadáte. Vůbec nevím proč. Mimo to je Česká republika, myslím, skvělé místo k životu. Jako rodina se tu cítíme dobře. Myslím, že ČR je rozhodně lepší místo k životu než Nizozemsko, kde jsme po odchodu z Pákistánu taky chvíli byli, tedy je tu alespoň méně muslimů. Ještě mě napadá jedna věc, a sice, že nemáte moc dětí. Měli byste na tom zapracovat.

Proč myslíte?

Myslím, že ti muslimové jdou přesně touto cestou. Za chvíli převezmou celou Evropu. Měli byste se na to připravit a začít dělat děti hned. Bude vás víc a lépe se ubráníte.

Jaké jsou vaše plány na Štědrý den?

Půjdeme se pomodlit do kostela a večer budeme mít rodinnou štědrovečerní večeři. Zavoláme také rodině do Pákistánu a popřejeme jim hezké svátky. Vyzdobili jsme si dům a budeme se věnovat oslavám, jak jen to půjde. O víkendu pojedeme taky do Chotěboře, kam nás pozval jeden přítel, takže teď máme dost plánů. Nemáme sice žádné peníze, ale co je důležité: máme jídlo a jsme v bezpečí.

Kdybyste mohl mít nějaké vánoční přání, jaké by to bylo?

Přeji si, abychom dostali azyl v České republice, na který zatím čekáme. Chtěl bych také, abych mohl pomoct své rodině, která je zatím v Pákistánu, se odtamtud co nejdřív dostat. A přeji si také ještě jedno dítě. To jsou moje přání.