KOMENTÁŘ Mariana Kechlibara

Ach, ty podpisy

KOMENTÁŘ Mariana Kechlibara
Ach, ty podpisy

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Za pár měsíců budou prezidentské volby, takže nastal čas „probírky stáda“ a zjišťování, který kandidát splnil podmínky stanovené zákonem. Ne že by ten zákon byl zrovna dokonalý. Už poněkolikáté se přesvědčujeme, že pojmy jako „podpisy poslanců“ jsou poněkud nedobře definovány, takže jedna z kandidátek předložila podpisy poslanců sesbírané ještě loni před parlamentními volbami a nikdo si není zcela jist, zda je to dobře. (KSČM ani ČSSD totiž mezitím opustily sněmovnu a příslušní poslanci patřili právě k těmto stranám.) Ale jelikož v zákoně není explicitně napsáno, že podpisy mají být „čerstvé“, je pravděpodobné, že tento manévr projde.

Hůře jsou na tom vyřazení kandidáti, u kterých ministerstvo vnitra provedlo kontrolu podpisových archů a prohlásilo, že platných podpisů nesebrali dost. Laťka je přece jen vysoká, padesát tisíc podpisů. Mezi vyřazené patří i matematik Janeček, ironií osudu někdo, kdo navrhuje zcela jiný volební systém (a upřímně by ten systém stál za opatrné ozkoušení, aspoň v malém měřítku, abychom viděli, zda to není lepší alternativa). Celkově těch vyřazených kandidátů bylo rovných dvanáct, přičemž tomu nejtěsněji vyřazenému chybělo do limitu pouhých 116 podpisů. Není divu, že se chce odvolat.

Tento zádrhel zároveň krásně ilustruje poněkud bezhlavý přístup, který naše úřady mají k digitalizaci veřejné správy. Právě petiční akce jsou totiž pro digitalizaci jako stvořené. Na rozdíl od samotných voleb zde není zásadním úkolem zachovat anonymitu hlasujícího (což je jinak v digitálním světě úkol hraničící s nemožností) ani tu není podstatné vynutit exkluzivitu hlasu (jeden občan může klidně podpořit všechny kandidáty a nečiní to jeho hlas neplatným). A na rozdíl od dlouhodobých úkonů typu podpisu závěti si v tomto případě nikdo nemusí lámat hlavu otázkou, jestli v roce 2050 chytré hlavy nezlomí použitou šifru a nezneplatní nasbírané podpisy zpětně. Jejich platnost je totiž relevantní jen v poměrně krátkém časovém rozmezí.

To znamená, že v ideální České republice bychom už dávno nemuseli sbírat podpisy pod petice a kandidátní listiny jen tak na ulici, ale mohli bychom využít třeba oficiální služby Identita občana, která nabízí hned několik způsobů ztotožnění člověka (čipová občanka, MojeID, bankovní identita atd.) a s jejíž pomocí už dávno můžeme přistupovat k virtuálnímu finančnímu úřadu a dalším důležitým službám. Tato služba by poměrně hladce umožňovala podepsat kandidátovu listinu po internetu – pokud by na to ovšem někdo včas pomyslel.

Kdyby taková možnost existovala, úředníci na vnitru by se nemuseli namáhat luštěním škrabopisu na papírových listinách, nebo by se aspoň ta jejich nevděčná práce výrazně zredukovala. Nadějnější kandidáti by totiž patrně dokázali těch požadovaných 50 tisíc podpisů posbírat i tímto způsobem a takové podpisy by byly právně nenapadnutelné, takže by jim zajistily postup do voleb s jistotou. Dokonce je možné, že by se tím závodní pole rozšířilo o další osoby, třeba kandidáty z odlehlejších regionů, kteří mají přirozenou nevýhodu při sběru podpisů v největších městech, ale možná by také měli republice co říci – a dokázali by své voliče oslovit po internetu snáze než skrze skutečné stánky na ulicích.

Co myslíte, dočkáme se aspoň do příštích prezidentských voleb této vymoženosti, když už nám stát stejně chce co nejplošněji natlačit datové schránky i se všemi jejich nedodělky a chybami? Aspoň něco dobrého by z toho bylo a aspoň bychom trochu zmenšili odstup, který nás v současné době dělí od států, jako je Estonsko.