Šestý film série je tady

Terminátor: starý dobrý, úplně nový a zmatený

Šestý film série je tady
Terminátor: starý dobrý, úplně nový a zmatený

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Roboti, umělá inteligence jsou dnes hojně a někdy také v obavách diskutované téma: Jednou nás všechny připraví o práci a bude to špatné. Jednou nás všechny připraví o práci a bude to skvělé, protože si díky tomu budeme užívat bezpracného luxusu a neomezováni pracovní dobou budeme intenzivně pracovat na svém „všestranném a harmonickém rozvoji“. Udělají z nás otroky. A možná ani to ne – prostě nás všechny zabijou. Na tom posledním předpokladu je založená populární série filmů o terminátorech, v nichž vedou lidé zoufalou válku proti inteligentním strojům a ta se kvůli cestování v čase projevuje i v současnosti. Teď se na plátnech kin po celém světě rozsvítil šestý film série Terminátor: Temný osud a divák si z jeho zhlédnutí může odnést vskutku znepokojivé poselství. To povstání robotů zřejmě už začalo, pouze taktika umělé inteligence v ní je jiná, než očekávali různí věrozvěsti apokalypsy. Roboti zjevně vyrazili na dlouhý pochod institucemi, chtějí jednu po druhé ovládnout sféry dominované lidmi. A už se jim daří prosadit se na poli psaní filmů, snímek Terminátor: Temný osud je toho dokladem. Působí jako strojová aplikace usnesení nějakého výboru – moudré hlavy se daly dohromady a vytvořily seznam atributů, které by nový film o terminátorech měl mít, shrnout by se dal slovy: bude to starý dobrý terminátor a zároveň bude úplně jiný a nový a aktuální. Pak to předali ke zpracování nějaké mašině. A vypadlo tohle. Tedy ne že by člověk vyrazil do kina na Terminátora především proto, aby si užil koherenci a logickou návaznost děje a pronikavou charakteristiku postav. Ale stejně tedy...

Arnold Alois Schwarzenegger (72). - Foto: 20th Century Fox

Původní Terminátor z roku 1984 je přitom účelně jednoduché dílo. V Los Angeles se zjeví dvě bytosti. Bojovník z budoucnosti, který se snaží zachránit Sarah Connorovou (Linda Hamiltonová), která jednou porodí Johna Connora, vůdce povstání lidí proti strojům někdy v budoucnosti, kdy mašiny vládnou nad zpustošenou zemí. A robot nápadně podobný Arnoldu Schwarzeneggerovi, nadlidská vražedná mašina, soustředěná na jediný úkol – zabít tu slečnu. Je to efektivně natočený akčňák s dobře vybudovanými situacemi a značně chmurným podtextem – o záchranu světa se nehraje, dopadne to s ním špatně, na tom se nedá nic změnit, město, v němž se film odehrává, i lidé v něm jsou odsouzeni k smrti. Zachránit je možné jenom chabou naději pro pár přeživších z příští generace. Režiséru Jamesovi Cameronovi se taky podařilo optimálním způsobem využít hlavního představitele – Arnolda Schwarzeneggera. Jeho herectví bylo publiku vždycky spíš pro legraci, role urputného zabijáckého stroje s permanentní „poker face“ pro něj ale byla jako dělaná – vytvořila z jeho limitů přednosti, dal se v ní brát vážně, protože nemusel klopotně předstírat city a vůbec podávat jiný výkon než ten čistě fyzický – pobít hodně komparzistů a působit přitom nezastavitelně. A navíc – německý akcent se pro postavu vyslance budoucí totalitní strojovlády docela hodí.

První Terminátor byl docela skromný film – začínající režisér na sebe zkusil upozornit přímočarou a profesně velice dobře zvládnutou žánrovkou. Když byla o sedm let později uvedena dvojka, vnímalo se to už jako událost, snímek Terminátor 2: Soudný den stál skoro sto milionů dolarů. A je to ten „nejterminátorštější“ film vůbec. Arnold tentokrát jako hodný robot-zabiják, vyslaný chránit dospívajícího Johna Connora před pokročilejším modelem, schopným měnit podobu a případně fungovat i v tekutém stavu, opět je to všechno velmi osudové. Nejde jenom o život jednoho mladíka, ale i o záchranu světa – hrdinové se snaží zabránit tomu, aby inteligentní počítačový systém SkyNet, který se má v budoucnosti proti lidem vzbouřit a vyvražďovat je, vůbec vznikl. V zájmu naplnění takového poslání se dají omluvit i značně vysoké vedlejší ztráty, čehož hlavní postavy velkoryse využívají. Film se bere velice vážně, působí v tom ohledu jako popkultura se značně germánským šmrncem – ve městě spolu zápasí dvě absolutní vůle, kosí přitom zástupy nedůležitých pozemšťanů, ukazují se obrazy globální ohnivé zkázy, plameny se odrážejí na elegantních černých brýlích protagonistových, ze zvukové stopy burácí Richard Wagner (hodně) chudých. Docela zábavné.

Přelom tisíciletí se zdál jako správná doba pro dalšího Terminátora, jedna věc ale potřebovala trochu poladit – vymyslet pokračování příběhu, který – jak se zdálo – ve dvojce neodvolatelně skončil. Třetí Terminátor tedy ukázal, že neskončilo vůbec nic (a hrdinové předcházejících dvou filmů se snažili marně, stejně jako marně zemřely všechny ty vedlejší oběti). Další dva díly v celkové linii příběhu nadělaly další binec, jaksi navíc k nutnému binci, k němuž vyprávění dospěje vždycky, když je jeho důležitou součástí cestování v čase. Letos tedy přišel čas dalšího pokračování, které je zároveň tak trochu i reboot, tedy film, který začíná všechno zase odznova. Následují spoilery. Tak trochu. Uvádějí staré dobré hrdiny: Lindu Hamiltonovou, která se během let změnila z křehkého objektu zachraňování ve velice ostrou seniorku, a v druhé půli i Arnolda Schwarzeneggera. V prvních minutách ale nechají zabít Johna Connora, jehož zachraňováním tvůrci zaplácli pět filmů. Najednou je tu ale je někdo jiný, na jehož přežití závisí budoucí existence lidstva. Drobná Mexičanka Dani Ramosová (Natalia Reyesová). Protože nastal problém. Ďábelský počítačový systém SkyNet sice lidstvo nezničí, tomu se v uplynulých dílech zabránilo. Jenomže tím byla změněna budoucnost, v níž se objeví jiný ďábelský počítačový systém, který... zničí lidstvo! Koho by to jenom napadlo?! Ale někdo z přeživších povede proti mechanickým uchvatitelům boj. Jak s tím souvisí drobná Dani? Je přesvědčena, že podobně jako její starší kamarádka kdysi musí být i ona ochráněna proto, že jednou někoho porodí. Pro budoucnost je důležitá jenom její děloha, říká.

Divák, který poslední dobou jen zabrousil na názorové stránky novinky, si v tu chvíli řekne: Tak určitě. Protože nový Terminátor je důsledně feminizovaný. Kromě ostré seniorky a drobné mesiášky tu je i feminní zachránkyně z budoucnosti, která se musí postavit – jaká to novinka – tekutému maskulinnímu robotu-zabijákovi, ještě tekutějšímu a ještě maskulinnějšímu, než byl ten z dvojky. Zabránit mu v tom má Grace (Mackenzie Davisová), postava velmi šalamounská. V jedničce Terminátora přiletí z budoucnosti na pomoc člověk, ve dvojce robot. Čím by bylo možné publikum překvapit? Jasně, z budoucnosti přiletí napůl člověk a napůl robot, tedy mladá žena, která byla technologicky vylepšena. Zkope do kulaté krychle, koho zkopat potřebuje, a v pauzách projevuje, ach, tak lidské city! Dva v jednom! Doufám, že za ten nápad někdo dostal prémie. Úkolem hrdinů pak je nejenom zachránit lidstvo, překonat přitom mexicko-americkou hranici, dělat psí kusy v letadle a vůbec se protáhnout všemi těmi povinnými a standardně provedenými akčními scénami. Také je nutno se vyhnout dírám zejícím ve scénáři. A ano, Arnold Schwarzuenegger film trochu zvedne. Hraje tam domestikovaného robota, jehož polidštilo soužití s lidskou partnerkou a jejím dítětem. Svěří se, že svou nevybavenost pro fyzickou lásku kompenzoval extrémní vtipností. Doufám, že sedmička Terminátora se vrátí do tohoto období. Arnold Schwarzenegger se s humorem vyhýbá sexu. Film o tomhle bych si ujít nenechal.

 

 

16. listopadu 2019