Vláda Andreje Babiše zvolila podivuhodný styl záchrany ekonomiky, kterou vypnula státními opatřeními kvůli šíření koronaviru. Rozhodla se, že ji převážně přenese na soukromé firmy. Zákony je donutí, aby na svůj účet pomáhaly zasaženým. Místo, aby jim pomohl přímo stát. V první řadě odklady a odpouštěním daní a odvodů, v druhé přímou finanční podporou případně vládními zárukami za úvěry u bank.

Přesně tak to dělají vlády mnoha zemí zasažených koronavirovým vypnutím ekonomiky. Britský kabinet napumpoval odklady nebo odpuštěním daní a přímou pomocí formou úvěrů a záruk firmám 350 miliard liber (10 500 miliard korun). To je částka na úrovni zhruba 15 procent britského HDP. Německo ulevilo lidem a firmách na daních a  rozdalo na přímých podporách 353 miliard euro (9 178 miliard korun) včetně odkladů a odpouštění daní. Dalších 900 miliard euro na zárukách. Přímá vládní pomoc ve Spojených státech, Británii, Německu začíná na částkách na úrovni 15 procent HDP. Je dávno schválená v parlamentech. Lidé mají peníze na účtech a jistotu, že nemusí v příštích měsících platit některé daně. To jim dává čas a šanci pokusit se probrat ze zastavené ekonomiky. Podpora je většinou plošná. Míří na zasažené obory a nic se nemusí složitě dokládat potvrzeními a formuláři.

U nás je to jinak. Přímá státní pomoc formou odkladů nebo odpuštění daní a odvodů pojištění nebo přímých plateb dosahuje jen několika desítek miliard korun. Andrej Babiš přitom sliboval po vypnutí ekonomiky částku na úrovni 900 miliard korun. To je 18 procent výkonu české ekonomiky. Suma srovnatelná s Němci, Američany nebo Brity. Za pochodu se to scvrklo na pár desítek miliard korun.

Kabinet totiž volí taktiku, že se pomoc snaží přenášet na soukromníky a sám odpouští a pomáhá jen velmi málo. Tím jen šíří ekonomickou nákazu druhotné platební neschopnosti. Rozprostírá ji z těch zasažených v první linii, jako jsou obchody, hotely nebo restaurace, na jejich obchodní partnery. To hrozí roztočit nebezpečnou spirálu druhotné platební neschopnosti. Najednou nebudou ohroženi jen hoteliéři, ale třeba i majitelé domů, kteří jim pronajímají prostory. To, co dosud vypadalo jako intuitivní nechuť premiéra Andreje Babiše a ministryně financí Aleny Schillerové přímo pomáhat ze státního rozpočtu odpouštěním daní a přímými náhradami, se po včerejším jednání sněmovny, která ve stavu legislativní nouze schvalovala zákony ze záchranného balíku, jeví jako promyšlený plán.

Když se opoziční poslanci pustili do vlády za to, že nepomáhá a k pomoci nutí soukromé firmy, řekl to dvojitý ministr dopravy a průmyslu Karel Havlíček úplně natvrdo. „Do 30. června bude v České republice chybět 600 až 700 miliard korun. Jsme na začátku ekonomického problému, stát si ale nemůže dovolit vzít na sebe všechno. Na to mít nebude. Může se pokusit rozložit břímě mezi všechny aktéry tak, aby od stolu odešli všichni naštvaní, a nebyl tak ani jeden poražený,” prohlásil Havlíček. Reagoval tak na tlak poslanců ODS, kteří se snažili, aby na nájmy přispíval lidem přímo stát, nikoliv aby nutil majitele k posečkání. „Lepší by ale byla přímá podpora nájemců. Nesouhlasíme s rizikem převádění platební zodpovědnosti z nájemce na pronajímatele. Pomoci jedné skupině na úkor druhé není řešení,” řekl poslanec Vojtěch Munzar (ODS). Pronajímatelům nezmizí podle něho náklady na byt, které platí z nájemného.

Havlíček tak vcelku upřímně popsal, že se vláda rozhodla promořit potížemi celou ekonomiku. Jde tím přímo proti tomu, co jí doporučují nejen všemožní nezávislí ekonomové, ale i její vlastní poradci, které si zvolila. Status šéfporadce vládní pomoci má ekonom Jan Švejnar. Je v čele ekonomického poradního týmu krizového štábu a také sedí v Národní ekonomické radě vlády, kterou si už koncem ledna založil Andrej Babiš. Švejnar jednoznačně tlačí na to, aby vláda pomáhala ze státních peněz. A zdůrazňuje, že na to má. „Měli bychom pokud možno zajistit pokračování existujících ekonomických vazeb. Tedy udržet zaměstnanost. Když podniky nebudou muset masově propouštět, budou se v další fázi snadněji oživovat,“ říká Švejnar v rozhovoru pro Hospodářské noviny. „Spíš než absolutní čísla je dobré používat procenta HDP. Nyní máme dluh necelých 30 procent HDP. I kdyby se zvýšeným deficitem zdvojnásobil na šedesát procent, tak by se nic zásadního nestalo. Pořád na tom budeme lépe, než většina ostatních zemí, které též podstatně zvyšují zadlužení. Dál budeme mít nejnižší dluh vůči HDP, a tudíž důvěru finančních trhů.“

Šéfporadce vlády tedy narozdíl od Havlíčka jasně říká, že vláda má na to, aby pomáhala. Může si na to půjčit. A půjčovat si bude v časech krize výrazně levněji než kdokoliv jiný. Těch 30 procent HDP, o kterých mluví Jan Švejnar, je 1 590 miliard korun. Částka na úrovni ročních příjmů státního rozpočtu. Ještě výrazně víc než oněch 900 miliard, které sliboval na začátku Andrej Babiš.

Ve většině zásadních věcí ale vláda přenesla břemeno pomoci na soukromníky. Když se na pomoc podíváme z pohledu podnikatele, který má zavřený hotel, obchod nebo restauraci a zaměstnance bezprizorně doma, musí zpravidla řešit tři typy plateb. Za prvé jsou to zaměstnanci, za druhé nájem, za třetí úvěry, které má na provoz nebo si je vzal na investice. Se dvěma z těchto tří břemen nepomáhá stát vůbec, hodil je na soukromníky. S jedním pomáhá částečně.

U zaměstnanců už vláda a také parlament schválili náhradu proplacení mezd zaměstnanců, známých jako kurzarbeit. Firmy, jejichž lidé nemají kvůli zavřeným podnikům práci nebo jsou doma s dětmi na ošetřovaném či v karanténě, dostanou od státu proplaceno 80 až 100 procent mezd svých zaměstnanců. Na první pohled to vypadá, že z nich stát sňal velké břemeno. Jenže to platí jen z části. Přestože jim stát proplatí mzdu zaměstnanců, musí za něj státu odvést zdravotní a sociální pojištění. Později také daň z příjmu, u které ale platí odklad na zálohy. Odvody sociálního pojištění za zaměstnance i zaměstnavatele dosahují 31,5 procent hrubého platu, kterou má dotyčný v pracovní smlouvě. Dalších 13,5 procenta je zdravotní pojištění. Tyto odvody stát po firmách žádá, i když jim v rámci kurzarbeitu proplácí platy. Pokud tedy firma dostane 100 procent platu zaměstnance, musí jej přímo vyplatit lidem. Zároveň ale státu odvode jen na pojistném 45 procent této částky. Působí to až bizarně. Takhle přesně je ale český kurzarbeit známý jako program Antivirus koncipován. „Zaměstnavatel musí vyplatit mzdu a odvést odvody,“ píše se na stránkách ministerstva práce. A z čeho má zaplatit ty odvody? Proč zrovna ty stát neodpustí?

Převedeno do konkrétních čísel. U průměrného platu v zemi, který nyní dosahuje 35 tisíc korun, musí podnikatel zaplatit státu na odvodech 15 689 korun. Není žádný odklad, odvést se musí hned. Dalších 4 965 korun je daň z příjmu zaměstnance, která se nepromíjí, ale jen odkládá. Zaplatit se může až v roce 2021.

S nájmy nepomáhá stát vůbec. U bytů i podnikatelských prostor to přímo háže na pronajímatele. Ten by neměl mít právo dát výpověď z nájmu a musí odložit až tři měsíční splátky. Ty mu nájemce musí zaplatit až do konce roku 2021. Po celé ty dva roky ho musí pod tlakem státu úvěrovat ze svého. Pomoc státu s nájmy je nulová. Jen přesun povinnosti na soukromníky.

To stejné platí u úvěrů. Kabinet chtěl nejdřív přinutit zákonem banky, aby plošně pozastavily všem klientům bez ohledu na to, jestli byli zasaženi, splátky všech úvěrů a hypoték o půl roku. Bez toho, aby o to vůbec klient požádal. Tedy i těm, kdo by vůbec odložit splátky nechtěli. Banky se to od ministryně financí Aleny Schillerové dozvěděly z televize. Pak se podařilo vyjednat kompromis, že odpouštět se budou jen těm, kdo požádají a doloží čestným prohlášením, že byli postiženi. Riziko, že dlužník nakonec vůbec nezaplatí, nenesou ony, ale stát.

Na třech klíčových platbách firem je jasně vidět, jak stát odmítá odpouštět daně a přímo pomáhat z rozpočtu. Tím, že pomoc hází na soukromníky, jen šíří nákazu potíží celou ekonomikou.