Ženy v Česku vydělávají v průměru víc než muži jen asi ve dvou procentech zaměstnání. Mají v nich nejvýš o stokoruny měsíčně víc než jejich kolegové. V profesích s vysokou průměrnou mzdou a vysokou kvalifikací pobírají pak ale průměrně i o několik tisíc až desítek tisíc měsíčně méně než muži. Ukázala to analýza, kterou si nechalo vypracovat ministerstvo práce. Česko patří v EU k zemím s největší propastí v odměňování mužů a žen. Ženy vydělávají průměrně asi o pětinu méně než muži, rozdíl se nemění.

"Ze 379 zkoumaných podskupin zaměstnání mají ženy pouze v deseti případech vyšší průměrné mzdy než muži. Pokud ale vydělávají v nějakém zaměstnání víc než muži, rozdíly jsou zpravidla zcela zanedbatelné v řádu maximálně několika stokorun, častěji však ještě méně," uvádí analýza. Podle ní je ženská práce v Česku podhodnocená. Důvodem je "kulturní nastavení společnosti a stereotypy". K podhodnocení přispívá také netransparentní systém odměňování s tím, že výše výdělků představuje "určité tabu". Roli hraje nedostatek možností ke sladění práce a rodiny a to, že ženy pracují v hůř odměňovaných oborech.

Hloubková analýza vychází ze statistických dat z roku 2015. Sleduje se odměna mužů a žen podle vzdělání, věku, povolání, délky praxe, velikosti firem, odvětví, kolektivní smlouvy i regionu. Autorky vycházely z údajů z roku 2015. Výsledky ukázaly, že výdělky mužů se výdělkům žen vzdalují, čím vyšší je pozice a odbornost. Propast se prohlubuje ve feminizovaných oborech, v letech péče o děti, v regionech s vyšším výdělkem, ve větších podnicích či v zaměstnáních s vysokým příjmem.

Největší rozdíl panoval u finančních makléřů a makléřek. Ty měly o polovinu méně než jejich kolegové. Průměrný měsíční výdělek se lišil o víc než 33.400 korun, ročně to přesahovalo 400.000 korun. Řídící pracovníci strategických a politických organizací měli o 45 procent víc než ženy na těchto postech. Mužská částka byla v průměru o 51.000 měsíčně vyšší, ročně tedy o 612.000 korun. Řídící pracovníci ve zdravotnictví vydělávali o 41 procent víc než řídící pracovnice, což bylo měsíčně o 36.241 korun. Šéfové společností měli o 35 procent víc než šéfky, tedy o téměř 33.000 korun měsíčně.

Stejně za svou práci dostávali rehabilitační pracovníci a pracovnice, ošetřovatelé a ošetřovatelky v sociálních službách a vedoucí stravovacích a ubytovacích zařízení. Naopak kuchařky a servírky měly o procento víc než kuchaři a číšníci, tedy přes stokorunu měsíčně. Řidičky tramvají a autobusů vydělávaly v průměru o tři procenta víc než jejich kolegové, tedy o 786 korun měsíčně. Tříprocentní rozdíl byl i u soudkyň, které měly v průměru o 730 korun víc než soudci. O pět procent peněz víc nosily domů v průměru zdravotnické záchranářky. Rozdíl činil 1630 korun. O šest procent v průměru pobíraly víc stavební techničky než technici, tedy o 1581 korun. Devítiprocentní propad zažívali aranžéři, měli o 1574 korun méně než aranžérky.

Podle analýzy je rozšířený názor, že za rozdílem je to, že muži odpracují víc hodin. "Rozdíly v průměrném počtu odpracovaných hodin jsou celkově velmi malé a rozhodně nemůžou vysvětlit tak vysoký rozdíl v odměňování," uvedly autorky.

Ženy odpracovaly jako řídící a vedoucí pracovníci v průměru o hodinu měsíčně víc než muži, vydělávaly ale o 27 procent méně. Odpovídalo to zhruba 18.000 korun méně. Specialistky dělaly měsíčně zhruba stejně dlouho jako specialisté, měly o 28 procent peněz méně - tedy asi o 13.000 korun. Ženy v technických profesích za zhruba stejnou odpracovanou dobu vydělaly o pětinu méně. Rozdíl činil něco přes 6700 korun. Řemeslníci a opraváři pracovali v průměru o tři hodiny měsíčně déle, měli o 24 procent vyšší výdělek než ženy. Částka dosahovala zhruba 6000 korun. Úředníci pracovali o hodinu měsíčně déle než úřednice, vydělali o 19 procent víc. Dostávali tak proti ženám o víc než 5000 korun víc.

Rozdíly ve výdělcích byly i za socialismu. V roce 1962 vydělávaly ženy v průměru o 36 procent méně, v roce 1980 o 32 procent a v roce 1989 o 29 procent. Za poklesem bylo rostoucí vzdělání žen. Důvodem vysokého rozdílu byla pak "nižší politická angažovanost" žen. Za normalizace lépe placené a vyšší pozice dostávaly politicky spolehlivé kádry.