Ve středu míří lídr koalice Pirátů a STAN Ivan Bartoš za prezidentem Milošem Zemanem. Téma je jediné. Rozpuštění Poslanecké sněmovny hlasy přinejmenším 120 poslanců podle článku 35 ústavy. Ten jasně říká: „Prezident republiky Poslaneckou sněmovnu rozpustí, navrhne-li mu to Poslanecká sněmovna usnesením, s nímž vyslovila souhlas třípětinová většina sněmovny.“ Do 60 dní od rozpuštění se pak konají předčasné volby.

Ústava mluví jasně. Prezident nemá žádný prostor pro vlastní úvahu, zda rozpustí, či ne. Musí jen rozpustit. A protože není termín, musí jednat bez zbytečných odkladů. Přestože se Miloš Zeman v neděli v televizi Prima opět pustil do kreativních ústavních úvah, že prostor pro vlastní úsudek a aktivitu má, opak je pravda. Ústava mluví jasně.

Na cestě k předčasným volbám můžou být tři překážky. Tou první je prezident, který nebude jednat podle ústavy. Pak na něj můžou poslanci nebo senátoři podat žalobu k Ústavnímu soudu. To porušení by bylo tak flagrantní, že jim téměř jistě dá Ústavní soud za pravdu. A předseda soudu Pavel Rychetský se váhou svého vlivu postará, aby to rozhodnutí padlo rychle.

Pokud by prezident i toto rozhodnutí Ústavního soudu odmítl respektovat, mohou na něj senátoři se souhlasem poslanců podat žalobu na zbavení úřadu. Podle článku 65 ústavy je tím důvodem mimo jiné právě nerespektování ústavy, kterého by se v té chvíli prezident dopouštěl. „Senát může se souhlasem Poslanecké sněmovny podat ústavní žalobu proti prezidentu republiky k Ústavnímu soudu, a to pro velezradu nebo pro hrubé porušení ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku; velezradou se rozumí jednání prezidenta republiky směřující proti svrchovanosti a celistvosti republiky, jakož i proti jejímu demokratickému řádu. Ústavní soud může na základě ústavní žaloby Senátu rozhodnout o tom, že prezident republiky ztrácí prezidentský úřad a způsobilost jej znovu nabýt. K přijetí návrhu ústavní žaloby Senátem je třeba souhlasu třípětinové většiny přítomných senátorů. K přijetí souhlasu Poslanecké sněmovny s podáním ústavní žaloby je třeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců; nevysloví-li Poslanecká sněmovna souhlas do tří měsíců ode dne, kdy o něj Senát požádal, platí, že souhlas nebyl dán.“

Na všechny tyto operace je potřeba těch alespoň 120 poslanců. Přesně ten počet jako pro rozpuštění sněmovny. Kromě toho tři pětiny senátorů. Ten by ale strany, které jsou připraveny hlasovat pro rozpuštění sněmovny, v Senátu měly.

Druhou překážkou je volební zákon. Ten je zatím v Senátu. S operací rozpouštění sněmovny je potřeba počkat na jeho schválení a podpis prezidenta. Miloš Zeman může samozřejmě celou akci znemožnit tím, že ho nepodepíše nebo bude vetovat. Už sice prohlásil, že podepíše. V jeho případě ale vždy platí: „Jen blbec nemění názory.“

Třetí překážkou na cestě k rychlejším volbám je dát dohromady 120 hlasů. Kdyby pro rozpuštění hlasovaly všechny opoziční strany, což je vysoce pravděpodobné, bude stále dvanáct hlasů chybět. Piráti a STAN už pracují na tom, aby je našli hlavně mezi odpadlíky od Andreje Babiše. Někteří z nich se sami hlásí. Nejsou to žádní babišovští loajálové. Chtějí jít s vítězem a přirozeně mu nabídnou podporu. Stejně kalkulující poslanci se najdou i v řadách sociální demokracie, která se vůbec nemusí do sněmovny dostat. Ta úvaha je přirozená. Poslanci se přesouvají tam, kam voliči od Babiše – ke STAN a SPD.

Ivan Bartoš si dává velký pozor na svá vyjádření k prezidentovi. Ví, že hysterický antizemanismus jde proti jeho zájmům. Proto je kritický, ale zdrženlivý. Ví také, že hlavně STAN sbírají jako voliče odpadlíky od Andreje Babiše a ti jsou velmi často právě fanoušky Miloše Zemana.

Piráti hrají delikátní partii. Podle průzkumu Medianu pro Český rozhlas mají spolu s ODS voliče nejvíce kritické vůči Rusku. Na druhé straně se ale nejvíc babišovců přesouvá právě ke STAN. Proto je není dobré odpalovat ostrými útoky na Zemana.

U celé operace je klíčové načasování. Musí se odehrát velmi rychle. Předčasné volby mají smysl, pokud se uskuteční nejpozději v červnu.