Čtyři jezdci apokalypsy jsou smrt, válka, mor a hlad. Po moru, který řádil dva roky, přišla válka. Nyní však vážně hrozí, že se přidá ještě hlad. Ukrajina a Rusko patří mezi největší exportéry potravin na světě, zvláště pšenice. Nejúrodnější ukrajinské oblasti jsou na východě, často v místech, kde se nyní vedou ty nejzuřivější boje. Zbytek Evropy naštěstí není na ukrajinských dodávkách závislý a případné zdražení potravin bude nepříjemný, ale ne existenciální problém. To se nedá říct o velkých částech Afriky a Asie, které jsou na ukrajinské pšenici závislé. Už před válkou byly ceny potravin nejvyšší od roku 2011, kdy vypuklo arabské jaro. Jedním z jeho spouštěčů byly právě vysoké ceny jídla.

Na válku není nikdy dobrý čas, z hlediska potravin však ta na Ukrajině nemohla přijít v horší dobu. Jejich cena na světových trzích již dva roky roste. Jednak za to může covid, který narušil světové zásobovací řetězce. Zadruhé v posledních dvou letech svět zažívá oceánský a atmosférický jev známý jako La Niña, který způsobil přílišné sucho v Jižní Americe a naopak přílišné mokro ve středovýchodní Asii. Válka ceny vyhnala do nových výšin. Na amerických burzách tak cena za budoucí bušl pšenice (cca 27,2 kg) ve středu vystoupala na 10,59 dolaru. Nejvíce od března 2008, kdy cena byla 10,9125 dolaru.

Nejvíce ohrožený je Libanon, jenž v nedávné historii rozhodně neproslul jako oblast růstu a stability. Polovina v zemi spotřebované pšenice pochází z Ukrajiny. Další země jsou podobně závislé. Jemen dovezl 22 % své pšenice z Ukrajiny, Libye 43 %, Egypt 14 %, Malajsie a Indonésie 28 % a Bangladéš 21 %. Čísla jsou za rok 2020.

Podle Světového potravinového programu v řadě těchto zemí je situace s jídlem již teď dost nahnutá. V Jemenu polovina obyvatel nemá dostatek jídla, v Bangladéši 29 milionů má nedostatek a 30 % dětí do pěti let je chronicky podvyživených. V Indonésii je ohroženo hladem 26 milionů a v Egyptě 10 milionů.

Již nyní je jasné, že minimálně bude váznout zásobování. Ukrajinské přístavy jsou uzavřené a některé lodě poškozené či potopené. Přes Černé moře exportuje většinu svého obilí i Rusko. Válka v oblasti tedy může ohrozit i je. Ukrajinská vláda navíc v neděli večer zásadně zpřísnila nebo zakázala vývoz řady zemědělských produktů.

Rusko a Bělorusko navíc patří mezi největší exportéry hnojiv. Rusko se v roce 2020 podílelo na světovém exportu hnojiv 12,7 %, tedy nejvíce na světě. Bělorusko s 4,7 % je šesté. K tomu je potřeba připočítat, že plyn je důležitou součástí výroby hnojiv a jeho cena také jen stoupá.

Ruské farmáře válka přímo neovlivní. Sankce by jim však mohly zabránit prodávat své výrobky na světových trzích. I pokud se tak nestane, Vladimir Putin by mohl zakázat export, aby udržel ceny jídla nízké, až sankce plně dolehnou na ruskou ekonomiku. V roce 2010 Rusko po sérii lesních požárů a sucha zakázalo export obilí. To byla jedna z příčin, které vedly k růstu cen potravin. Další byla biopaliva, kdy farmáři raději pěstovali plodiny do aut než na jídlo, a doznívající důsledky světové hospodářské krize. Na přelomu roku 2010 a 2011 pak vypuklo arabské jaro, jehož dopady stále neodezněly.

Nemusí tedy nastat hladomor, aby zdražení potravin mělo dalekosáhlé politické důsledky. Epicentrum nynější krize je v Evropě, ale pocítit ji mohou napříč Afrikou a Asií.