Napadení Ladislava Jakla, k němuž mělo dojít v sobotu večer v metru, je pro ty komentátory, kteří ho jinak nemohou ani cítit (v tom je ovšem náklonnost vzájemná), dobrou příležitostí, aby dali najevo, že tohle ne, tohle samozřejmě odsuzují: pokud tedy k nějakému napadení došlo, jak někteří, třeba z Respektu, dodají. Nebyla to sice reakce tak spontánní a procítěná jako před měsícem v případě Dominika Feriho, ale Institut Václava Klause nemá pravdu, když si stěžuje, že to mainstreamová média nezajímá. Zajímá, i když to asi prožívají jinak.    

Ladislav Jakl není jednoduchá postava a jsou lidé, kteří, aniž by ho osobně znali, o něm mluví, jako by mluvili o svém osobním nepříteli. Svou neskrývanou averzi hájí tím, že je to člověk, který je prý nenávistný, což projevuje tím, že má názory, které oni nenávidí, takže si tu nenávist zaslouží. Ve skutečnosti je to spíš tak, že s jeho názory se často neumí polemicky vypořádat, což v nich ještě stupňuje pocit, že Jakl je bídák. On do určité míry opravdu je, protože patří do jiné party a má jiné představy o světě, což dává provokativně jasně najevo. Toto chování u té druhé strany vyvolává přesvědčení, že je to člověk, se kterým se netřeba zabývat jinak než jako… s Jaklem, Klausovým poskokem, který nás tak nesmírně se..e, protože má tak strašné názory, stejně jako Klaus má strašné názory a nejhorší na nich je, že je říkají, stojí si za nimi a nikdo s nimi nehne. 

Já tady ale nepíšu obhajobu Ladislava Jakla, on by o ni myslím ode mě ani nestál, a navíc si ji ve všem nezaslouží. Já to píšu dva dny poté, co ho napadli v metru, byť se toho nejspíš moc nestalo: jako se nestalo bohudík ani Ferimu. Pokud je pravda, co říká, napadli ho dva mladíci s výkřikem: „Ty jsi Jakl, šéf SPD!“ Tedy napadli ho za to, že je Jakl, který má nějaké politické názory, které ho přivedly před rokem na kandidátku SPD, strany, o které se běžně píše i v seriózních médiích jako o náckovské nebo fašistické. Ta strana, jakkoli pochybná, však především obsadila prostor, ze kterého z nějakých důvodů mají ty správné strany strach. Tím se však uvolnilo místo pro ty, kteří se tam nahrnou a témata, která nejsou žádným výmyslem fašistů, zvednou. S tím se jejich protivníci vyrovnají tak, že je označí za nácky, což pak vyvolává v radikálnějších elementech (pomatencích) představu, že lze proti nim použít i násilí, protože náckové se přece nešetří, ti se mlátí.

Mimochodem na sociálních sítích je právě hojně sdílený krátký film z produkce německé veřejnoprávní televize. Je to scénka jako že 30. let, muž středních let tam pohrdavě o chlapíkovi v uniformě SS prohodí: „Nácek.“ Muž v uniformě se zastaví a praví: Aha, takže já jsem nácek, a to proč? Protože mám obavu z imigrantů? Nejsem spíš znepokojený občan? – Ne, jste nácek, řekne mu ten muž, který je pak zatčen a odvlečen. 

Je to sice ahistorický nesmysl: proč by nacistovi v uniformě mělo vadit, že mu někdo řekne, že je „nácek“? Nanejvýš asi stejně, jako by komunistovi mohlo vadit, že mu někdo řekne komouš… Ale především, jde krystalickou formu argumentace, kdy nesprávné názory jsou stigmatizovány rovnou jako náckovské. Stačí k tomu jen pouhé obavy z imigrantů, už ty jsou v německém mainstreamu chápany jako extrémně pravičácké, a když je něco extrémně pravičácké, už je to náckovské. A je přece přirozené, že co je náckovské, to je nebezpečné a proti tomu je třeba se bránit, proti tomu je třeba zakročit, třeba i v metru.  

Tato samozvaná ochrana před tím, co sám nazvu fašismem, je ve skutečnosti sama fašistická a přispívá k hroznému zhoršování poměrů v zemi. Můžou za to i ti, kteří si nevidí do úst a slova jako fašista a nácek házejí na všechny strany. To už pak ani těch pár skutečných nácků neví, kdo tedy jsou. Nejistý pak může být Feri – stejně jako Jakl. Jakl – stejně jako Feri. My – stejně jako oni.