komentář Ondřeje Šmigola

Jak Hispánci mohou znovuzvolit Trumpa

komentář Ondřeje Šmigola
Jak Hispánci mohou znovuzvolit Trumpa

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Modelování trendů může být občas ošemetné. Není těžké narazit na modely typu, kdy se prostě protáhne stávající křivka a to se prohlásí za neodvratnou budoucnost, pokud se nepřistoupí k drastickým opatřením. Posledním takovým modelem je prezentace britských vědeckých poradců pro boj s koronavirem, kteří předpovídají 50 tisíc nakažených denně v polovině října, pokud vláda nepřijme opatření.

To, že předchozí alarmistický model od profesora Neila Fergusona v podstatě nikde nevyšel, nebrání od vyvolávání dalšího kola paniky. Ve Spojených státech nyní můžeme sledovat zhroucení jiného modelu. Ten se sice netýká medicíny, ale politiky, ukazuje však jejich ošemetnost.

V roce 2002 vydaná kniha s názvem The Emerging Democratic Majority (Nastupující demokratická většina) se stala nejdiskutovanější politologickou knihou roku, vyvolala zděšení v republikánech a naději v demokratech. Autoři John Judis a Ruy Teixeira v ní tvrdili, že kombinace rostoucí podpory mezi menšinami, ženami a univerzitně vzdělanými lidmi zajistí koncem desetiletí Demokratické straně nadvládu a ta se stane hlavní silou americké politiky. O pár let později se zdálo, že jejich proroctví se naplňují. V roce 2012 Barack Obama podruhé s přehledem vyhrál prezidentské volby. Již tehdy však existovaly znepokojivé náznaky, že celá teze Judise a Teixeiry může mít vážné problémy. V takzvaných midterms, tedy ve volbách, kdy se volí pouze Kongres, ale ne prezident, v roce 2010 demokraté ztratili kontrolu nad sněmovnou reprezentantů, v roce 2014 se přidal i Senát. Nakonec v roce 2016 zvítězil Donald Trump.

Zdá se, že hlavním chyba, kterou autoři udělali, byl předpoklad, že menšiny vždy budou volit demokraty. V průběhu let se objevovaly kritické hlasy upozorňující na to, že tato teze nemá oporu v historii. V amerických dějinách se koncept menšiny neustále měnil, například Italové a Židé nebyli považováni za bělochy, Irům sice byla přiznávána barva jejich kůže, ale i tak bylo na ně pohlíženo jako na nebezpečné polodivochy. Časem, jak tyto komunity byly asimilovány do americké společnosti, tak se z nich stali „bílí“ a zároveň přestaly fungovat jako volební blok.

Něco podobného se děje i se současnými menšinami. Asijci, kteří jsou známí zakládáním malých podniků, se rychle stávají střední třídou a podle toho se mění i jejich politické preference. Nahlížet na Hispánce jako na jeden etnický blok bylo vždy pochybné. Uprchlík před Castrem na Floridě má málo společného s mexickým migrantem v Kalifornii a s kovbojem v Texasu, jehož předci tam přišli se Španěly.

K tomu je potřeba připočíst fakt, že v sociálních otázkách se Demokratická strana stává čím dál tím radikálnější. Přitom katoličtí Hispánci a protestantští černoši patří k sociálně nejkonzervativnějším částem Demokratické strany.

Přestože Donald Trump je považován za nenapravitelného rasistu a je pravda, že na svém kontě má řadu pochybných výroků, jeho popularita mezi menšinami stoupá. Největší menšinou jsou Hispánci, tvoří asi 18,5 % americké společnosti. V roce 2016 Trump získal 28 % hispánských hlasů, o procento více než umírněný Mitt Romney. Poslední průzkumy Trumpovi přisuzují asi 30 % Hispánců, jeden dokonce 38 %. V klíčovém státě Florida dokonce mezi nimi nad Joem Bidenem mírně vede. Podle průzkumu televize NBC 50 % ku 46 %, průzkum univerzity Qunnipiac mu přisuzuje 45 % ku 43 %. Dokonce v demokratické baště, kterou tvoří nejlidnatější okres Floridy Miami-Dade, je s Bidenem mezi Hispánci v podstatě vyrovnaný. Rozdíl je jeden procentní bod ve prospěch Trumpa.

V roce 2016 Trump získal více černošských hlasů (6 %) než John McCain v roce 2008 (4 %) a stejně jako Romney. I když v tomto srovnání stále vyčnívá George Bush mladší, který získal 11 % černošských a 44 % hispánských hlasů.

Podpora Trumpa mezi menšinami stoupá i přes rasové nepokoje, které v létě otřásly Amerikou. Podle průzkumu CNN v červnu s Trumpem souhlasilo 26 % „barevných lidí“, jak zní nejnovější politicky korektní výraz pro nebělochy, v přelétavých státech, v srpnu to bylo 37 %. Průzkum, který provedla vysoká škola UCLA v dubnu a květnu, tedy těsně předtím, než vypukly nepokoje, zase ukázal, že mezi mladšími černochy má Trump relativně vysokou podporu. Kladný pohled na Trumpa mělo 29 % černochů ve věku 30 až 44 let, 21 % ve věku 18 až 29. Ve starších ročnících 45 až 64 je to 14 % a ve věku 65 a více jen 9 %.

Tato čísla by měla demokraty pořádně znervózňovat. Může se stát, že to budou hlasy menšin, které se stanou jazýčkem na vahách a dostanou Trumpa znovu do Bílého domu. A pokud ne, znamená to pro ně problém do budoucnosti. Pokud takovou podporu dokáže získat Trump, jak si asi povede republikán, který netvrdí o Mexičanech, že jsou to násilníci? Na dominanci založenou na menšinách mohou demokraté tak nejspíše zapomenout. Nakonec sám John Judis již v roce 2015 přiznal, že pravděpodobnější model je „nestabilní rovnováha“ mezi oběma stranami.

 

24. září 2020