Konečně získalo jakýsi smysl odstranění Václava Klause ml. provedené vedením ODS letos v březnu. Zdůvodňovalo se nejdřív Klausovým příměrem nesvobody v jednání, kterou má vůči EU česká sněmovna, s židovským výborem vůči nacistům; pak zase předseda strany Petr Fiala řekl, že takové vysvětlení je směšné, že to byl programový rozchod. Teď si můžeme myslet, že Klaus musel být odstraněn jako překážka pomalu se rodící pravostředové koalice. Fiala ji charakterizuje jako „konzervativně-liberální“. O tomto volebním bloku už se v zákulisí mluví a jedná nějaký měsíc. Klaus by v takovém souručenství, které bude mít kompromisní, tedy nijaký postoj vůči Bruselu nebo dalšímu kolu iracionálního boje EU proti tzv. klimatické změně, narušoval programovou shodu. Křehká bude dost i bez něho.

Nepočítáme-li náznaky ve Fialově zdravici na jarním sjezdu KDU-ČSL, promluvil o projektu jako první už 26. června šéf Starostů a nezávislých (STAN) Vít Rakušan. Tento víkend se pak o autorství plánu i o místo lídra přihlásil Petr Fiala: „Chci sestavit vítězný tým, abychom porazili Andreje Babiše (ANO) ve volbách do sněmovny 2021. Abychom mohli udělat nutné reformy: v boji s byrokracií, ve školství, v digitalizaci, v penzích, abychom snížili daně.“ Všimněme si té první osoby. Petr Fiala měl od nepaměti silně vyvinutou představu o své předurčenosti – vést, vládnout, vědět nejlépe, jak se dělá politika (má na to profesuru). Představa mu zůstala, jen se k tomu přidalo poznání, že prvního místa nedosáhne vlastními silami, respektive silami své strany. Když se stejným plánem před třemi lety vystoupil Miroslav Kalousek, tehdejší předseda lidovců Pavel Bělobrádek, ale i Fiala plán fakticky odmítli. Tehdy si ještě oba mohli myslet, že porostou ve vlastní režii. Avšak ODS se ani za pět roků pod Fialovým vedením, přestože veřejnosti a asi i sobě dokola namlouvá jakýsi nezadržitelný růst, nedostala nad 15 procent v preferencích. Politický posun modrých do středu, k této koalici, je daň za fialovskou stagnaci a její tiché přiznání.

Pokud by se Fiala lídrem bloku skutečně stal, v čem takový blok může republice prospět? Hraje se o to, kdo příští volby vyhraje v absolutních číslech, a zadruhé se hraje o počty poslanců. To první souvisí s předpokladem, že Miloš Zeman by rád pověřil sestavením vlády znovu Babiše, což by prezidentovi velmi usnadnilo, pokud Babiš bude první na pásce. Ještě důležitější je, že náš volební systém k takovému bloku přímo vybízí. Marek Benda to řekl tak, že už není co dodat: „Minulé volby ukázaly, že ANO získalo za 29,7 procenta 78 poslanců a středopravicové strany měly 27,5 procenta a 41 poslanců.“

Vedle této surové pravdy bledne argument piráta Jakuba Michálka, že Babišovi takový blok vyhovuje, aby mohl hrát svou hru na chudáka, jemuž všichni ubližují. Piráti samozřejmě do konzervativně-liberálního bloku nechtějí jednak proto, že jsou dnes v průzkumech Babišův vyzývatel, jednak proto, že nejsou konzervativně-liberální. Kromě toho je navzdory dojmu, který může vzniknout ze zpravodajství, ani nikdo nezval.

Ony předběžné rozhovory se vedou na půdorysu ODS–lidovci–STAN. Někdo ve výčtu může postrádat TOP 09, jenže dnes nikdo neví, jestli se topka dožije voleb ve stavu, v němž by sama dokázala překonat práh pro vstup do sněmovny. Břemeno pěti procent se nikam neztrácí, každá koaliční strana si ho do koalice přinese s sebou. A zatímco zmíněná trojkoalice by s 15 procenty žádnou potíž mít neměla, riskovat zakopnutí o 20procentní práh kvůli člensky tak slabé a názorově labilní straně nedává zatím smysl.

Pokud konzervativně-liberální blok vznikne, hlavním, optimálním ziskem může být odstavení Andreje Babiše z vlády. Hlavním nákladem je naopak už teď další bačkorizace české politiky. Při pohledu na poslední vývoj západní civilizace, jejíž jsme samozřejmě součástí, roste potřeba mít nějakou stranu, která je k  k tomu vývoji v rozumné, ostré opozici. ODS ostrá není. Dosud jsme si mohli myslet, že by třeba chtěla, ale nemůže, po ustavení bloku budeme vědět, že i kdyby chtěla, tak už nesmí. Tady je příležitost i velká zodpovědnost mladšího Klause.