„Umění sice nemá sílu zbraně ani nedosahuje bezprostředně výrazných dopadů, ale ovlivňuje myšlení, vzpomínky, přístupy a názory v dlouhodobém horizontu.“ (Jevgenij Gorman, ředitel murmanského divadla, t. č. žijící v norském exilu)

Protestovat a vyjadřovat svůj názor proti ruské totalitní ideologii a na obranu Ukrajiny je i přes nyní již dlouhodobý konflikt stále stejně důležité, jako bylo na začátku, ne-li důležitější. Koncem listopadu se na jednom žižkovském parkovišti uskutečnil happening umělců Epose 257 a Vladimíra 518 s názvem Nikdy se to nestalo. Jejich nepovolené spálení knih určených k likvidaci použili jako reminiscenci na zničení mayských kodexů ze strany španělské církve v 16. století, pálení knih závadných pro katolický dogmatismus v 17. a 18. století nebo studentskou iniciativu v podobě hromadné likvidace publikací takzvaně závadných autorů na berlínském Bebelplatzu v roce 1933. Vždy šlo o mezní moment v kultuře lokální společnosti, o jasný důkaz, že totalitní ideologie přechází z verbální či psané rétoriky ke konkrétním činům agrese.

Koniášskému pálení onoho listopadového odpoledne předcházelo přehrání reprodukovaného projevu Vladimira Putina z února roku 2022, v němž oznamoval ruskému národu a zbytku světa svou „speciální operaci“. Happening se tím kriticky vyjadřoval k současným praktikám cenzury, při kterých už nejde jen o likvidaci informací zapsaných pomocí klasického tisku na papíře, ale především o potírání nezávislého novinářství digitálního věku. Svým aktem chtěli vyjádřit podporu všem svobodně a kriticky myslícím lidem v Rusku, kteří se nebojí v menší či větší míře vzdorovat tamější diktatuře, ať už to jsou umělci, vědci, novináři, spisovatelé, básníci, filmaři, hudebníci, nebo kdokoli jiný.

Nedávnou společnou akcí obou českých umělců v tomto duchu bylo přemalování několika pražských billboardů zakázaným slovem válka v ruštině. A o několik měsíců dřív spolu oba autoři vytvořili tzv. cenové totemy – informační stojany benzinových stanic obalili pytli s pískem a připodobnili náš boj o levnější naftu k obraně národních kulturních památek v ostřelovaných městech Ukrajiny. Záchrana lidských životů, národní hrdosti a historie v kontrastu s naším strachem o ztrátu pohodlí.

Jejich apel, aby naše společnost nebyla krátkozraká ve snaze o udržení naší životní úrovně, bude, doufejme, pokračovat, abychom nezapomínali na důležitost lidské soudržnosti a základní principy humanity. V opačném případě bychom si sami sobě mohli nalhávat, že tu mezi námi opravdu nikdy nebyla.