Demonstrace v Moskvě a Hongkongu donutily státní moc, aby exemplárně ustoupila požadavkům veřejnosti. Jak Rusové, tak Číňané při protestech odsoudili, že se vláda nedrží zákonů své vlastní země. Tuzemské demonstrace „Milion chvilek pro demokracii“ byly svolány na základě stejného principu. Vláda je v podezření, že se chystá porušit právní řád, tedy základ, na kterém stojí každý civilizovaný stát už od dob starého Říma.

Germánský král Athaulf odmítl počátkem pátého století vyvrátit Západořímskou říši a nahradit ji gótským královstvím s odůvodněním, že jeho lidé nejsou zvyklí respektovat psané zákony. Z Athaulfova pohledu proto bylo lepší nasadit vojsko, aby byla Římská říše zachována. Historik Peter Heather dokládá význam právního státu v knize Znovuzrození Říma ještě na příkladu kupce, který ve stejné době zbohatl při obchodech v říši hunského krále Attily. Obchodník se prý rozplakal, když si vzpomněl, jakou kvalitu měl jeho život v Římě, kde platilo psané právo.

Od té doby se zakladatelé nových germánských království a po nich mnozí další snažili převzít římské právo, aby dokázali, že jejich stát plní základní civilizační předpoklad. Proto vydávali právní kodexy platné pro všechny z větší části opsané od římských vzorů. Také novodobé státy od demokracií až po diktatury využívají římské právo jako základní stavební kámen. Pokud ovšem někteří z vládců přestupují předpisy, které by sami měli garantovat, pak vzniká stejně obava, jestli psané právo ještě platí, a jestli tedy člověk žije v bezpečné zemi dodržující základní standardy civilizace, anebo se jeho vlast více podobá starověkému království Hunů nebo Gótů.

Tato obava přivedla do ulic Moskvany, když se dozvěděli, že policie obvinila z držení drog známého novináře Ivana Golunova, a přitom mu drogy zřejmě sama podstrčila. Právě vážnost takového obvinění donutila ministra vnitra Vladimira Kolokolceva, aby nechal Golunova propustit z vězení, a prezidenta Vladimira Putina, aby ze služby vyhodil dva policejní generály. Obyvatelé Hongkongu se ozvali proti správkyni města Carrie Lamové, když chtěla prosadit zákon, který umožňuje vydat místní občany obviněné z trestných činů soudům v Číně, tedy do země s nižší kvalitou justice. Úmysl změnit psané právo tak, aby nové paragrafy ohrožovaly občany města s dosud značnou autonomií na komunistickém režimu, opět zpochybňuje právní řád v dnešní podobě. I v tomto případě se čínští komunisté raději od nového zákona distancovali a správkyně Hongkongu ustoupila. Dokonce pro vládce obou velkých eurasijských říší bylo důležité předvést, že úctu k právu sdílejí se všemi ostatními.

Soudného člověka snadno nepřesvědčíš

Tuzemské demonstrace vyvolané jmenováním ministryně spravedlnosti Marie Benešové naposledy překročily stotisícovou účast, a dokonce místopředseda jedné z koaličních stran připouští při protestech o nadcházející neděli dvojnásobnou účast. I v tomto případě se dostal vládce do podezření, že se chová tak, jako by pro něho právo neplatilo. Premiér Andrej Babiš ztratil u protestujících definitivně důvěru, když osmnáctého dubna oznámil výměnu ministra spravedlnosti Jana Kněžínka za Marii Benešovou. Stalo se to přesně den po zveřejnění zprávy, že policie navrhla obžalovat premiéra v případu Čapí hnízdo. Teď už nejde soudného člověka snadno přesvědčit, že šlo o náhodu a že premiérovi vůbec nepřišlo na mysl jmenovat takového ministra, který nějakými prostředky přesvědčí své podřízené na státních zastupitelstvích, aby stíhání na poslední chvíli zrušili. Dokázat v této chvíli, že právo zapsané v právních kodexech platí pro všechny zdejší občany stejně, je možné už jenom jedním způsobem, tedy odstoupením premiéra.

Ujistit veřejnost, že právo platí pro všechny stejně, je nezbytné hlavně z toho důvodu, že jde zřejmě o její nejdůležitější požadavek v současnosti, stejně jako v Hongkongu nebo v Moskvě. Nejde jen o případ Andreje Babiše. Vládu práva v Česku zpochybňují na nejnižší úrovni správní rozhodnutí komunálních úřadů, které se nedokážou vymanit z podřízenosti politikům a mocným podnikatelům, a tak to jde nahoru přes podezřelé dotační systémy až k intervencím prezidenta Miloše Zemana, aby soudci rozhodovali v souladu s jeho záměry. Na exemplárním případě trestního stíhání premiéra se lidé chtějí ujistit, že žijí v civilizované zemi.