komentář daniela Kaisera

Sarrazin, mrtvý muž?

komentář daniela Kaisera
Sarrazin, mrtvý muž?

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Thilo Sarrazin je pojem i v české veřejné diskusi, jeho bestsellery vycházejí s malou prodlevou také česky. Na konci týdne se jeho domovské straně, německé sociální demokracii (SPD), podařilo vyloučit ho ze strany. Když se to podá takto, může to člověku mimo sociálnědemokratický pohled na svět, notabene mimo Německo, být skoro lhostejné.

Případ hodný zájmu z vyloučení Sarrazina vytvářejí dvě okolnosti. Za prvé je Sarrazin názorný příklad širokých, netolerantních čistek veřejného prostoru, jež se v posledních letech nedějí pouze v USA nebo v Británii, ale i v zeměpisně mnohem bližší Spolkové republice. Ty případy jsou pochopitelně pod naším radarem, čtenáři s hlubším zájmem bych jen za poslední dny radil vygooglovat si jména kabaretisty Dietera Nuhra nebo vysokého důstojníka bundeswehru Marcela Bohnerta. Ti lidé se pod kola strážců pokrokového hnutí dostanou tak rychle, že se často ani v té veřejné diskusi nestačí přesně zdůvodnit, co provedli, a už jsou pryč a jede se dál.

Za druhé Sarrazinův příklad názorně předvádí nezodpovědnost, s níž dnešní elity zacházejí se slovem „rasismus“, tak inflačně, že to slovo časem úplně zbaví jeho strašného zvuku.

Sarrazin je penzionovaný ekonom, dlouholetý vysoký úředník různých spolkových ministerstev, v barvách SPD, do níž vstoupil už v roce 1973, postupně zemský ministr financí v Berlíně a člen grémia Bundesbanky. Vedení jeho domovské strany se ho s přestávkami snaží vyloučit od roku 2010, kdy mu vyšel bestseller Německo se likviduje (Deutschland schafft sich ab). Dvakrát vylučování ztroskotalo na příslušné vnitrostranické komisi, zdařilo se až teď.

Bezprostředním podnětem k úspěšnému zákroku byla jiná Sarrazinova kniha, z roku 2018. Jmenuje se Nepřátelské převzetí (česky vydala Leda). Zatímco v první a nejproslulejší knize se Sarrazin ke kritice islámu dostával jen nepřímo, byl to jakýsi vedlejší produkt jeho celistvého popisu úpadku Německa – především postřeh, že muslimské děti se hůř učí, čímž přispívají k celkovému úpadku vzdělanosti v zemi –, v Nepřátelském převzetí už islámská věrouka, korán, hadisy a šaría, jejich kompatibilita s 21. stoletím tvoří vlastní téma knihy.

Sarrazin tu dovozuje pro někoho samozřejmou souvislost mezi islámem s jeho nepřátelstvím k jinověrcům (vybral řadu súr vyzývajících k násilí vůči nevěřícím), útlakem žen, nedostatkem zvídavosti u jiných disciplín než islámská teologie, nezájmem o reálný svět, vědu a pokrok a mezi zaostáváním islámského světa ve všech ohledech, které vás napadnou. Sarrazinova kniha je doslova obtěžkána tabulkami, grafy, tvrdými údaji. Nepřejícníci ohrnují nos nad kapitolami, v nichž se pojednává o vysoké porodnosti v islámských společnostech, Sarrazinova postřehu, že v různých civilizačních okruzích po příchodu západní medicíny a snížení kojenecké úmrtnosti časem klesla i porodnost, jen v muslimském světě ne. Ale to je okolnost, s níž snad politici západního světa při úvahách o přistěhovalectví musejí počítat. Rasistická nebo aspoň xenofobní v těch pasážích není ani čárka. A přesto generální tajemník strany Lars Klingbeil, kterému bylo minus pět, když do ní Sarrazin vstupoval, mluví o „rasismu“.

Tím je celý spor skutečně dramatický: že se dnes za rasismus ze samých ohledů na členy jednoho konkrétního, agresivního náboženství vydává kritika toho náboženství. To je dokonalý odvrat od toho, co sociální demokracii historicky dávalo jednu z jejích nezaměnitelných charakteristik – totiž kritický přístup k náboženským dogmatům, koncem 19. století v Evropě mnohem silnější než dnes. Křesťanství si také na to, že není nedotknutelné, už dávno zvyklo.

Ve skutečnosti je kritický přístup vůči náboženskému dogmatu, z podstaty věci nedokazatelnému, zřejmě tím posledním, co ještě Sarrazina pojilo se sociálnědemokratickým pohledem na svět. V socioekonomických a dalších ohledech – spořivost, odpor k masivnímu přerozdělování, k rozvolňování nároků ve školství apod. – už dávno k SPD nepatří, zvlášť poté, co se asi před deseti lety v ekonomické politice vrátila hodně doleva. Ale oni ho vyloučili za to jediné, co by s ním ještě správně měli mít společného, kdyby ovšem zřejmě nemysleli na miliony sice chudých, ale muslimských voličů v Německu.

Zatímco prvního bestselleru se prodalo přes 1,5 milionu kusů a Sarrazin tehdy ještě dostával možnost své pozice vysvětlovat a hájit na význačných platformách, dnes už téměř není zván do televize, velké nakladatelství Random Group (patří k Bertelsmannu) mu Nepřátelským převzetím počínaje vypovědělo spolupráci. Jeho nových knih se ujal mnohem menší nakladatelský dům. Podle zpráv z jeho nitra nejnovější Sarrazinovu knihu, která v Německu vyjde za pár dní (pro změnu o přistěhovalectví), už řada knihkupectví odmítá zahrnout do své nabídky. Kruh se uzavírá.

 

3. srpna 2020