Již devatenáctým rokem oslovuje londýnská Serpentine Gallery renomované architekty z celého světa, aby navrhli dočasný letní pavilon do královského parku Kensingtonských zahrad. Pro architekty jde o velkou poctu. Svou realizací se totiž zařazují do opravdu vybrané společnosti kapacit soudobé architektury, které své pavilony navrhovaly v minulých letech, čímž zároveň získávají mezinárodní pozornost celé architektonické scény. Představování pavilonů si totiž od roku 2000, kdy došlo k otevření první takové stavby z pera veleslavné architektky Zahy Hadid, vydobylo prestižní postavení v rámci každoročních oborových událostí.

Kamenný oblak

Vedení kulturní instituce letos zakázku svěřilo japonskému architektu Junyovi Ishigamimu, který se proslavil především svými oceňovanými instalacemi a experimentálními pavilony (reprezentoval například Japonsko na architektonickém bienále 2008 v Benátkách). Ishigami ve svých projektech vychází především ze vztahu k přírodě. Jeho lehké konstrukce vynikají příznačně japonskou dematerializací, čímž se doslova rozpouštějí ve svém okolí.

V podobném duchu přistoupil architekt také k návrhu londýnského pavilonu. Svůj koncept volného prostoru, ve kterém vidí harmonii mezi uměle vyrobenými a přírodními strukturami, ovšem doplnil ještě o jednu důležitou věc. Ishigami chtěl totiž návrh pavilonu „rozšířit“ o univerzální prvek vycházející z odvěkých tradic architektury. Nakonec sáhl po prostých kamenných střechách, které dříve běžně využívaly domy od Asie po Evropu. Konkrétně si pak vybral břidlici jakožto běžně dostupný materiál v Británii. Tento odolný nerost architektovi umožnil důslednější propracování svého záměru provázat stavbu s okolní krajinou.

Stavbu tvoří ocelová konstrukce nesená sto šesti nepravidelně rozmístěnými subtilními sloupy. Nad ní pak je vrstva ručně řezaných břidlicových destiček, střešních tašek, o celkové hmotnosti šedesáti tun. Kámen je na střeše rozmístěn tak, aby nepropouštěl déšť a zároveň připomínal přírodní krajinu podobnou skále. Tomu jsou přizpůsobeny také nepravidelné oblé tvary pavilonu, který slouží od června do října jako pop-up prostor pro konání různých kulturních a společenských akcí či jen k odpočinku při procházce zahradami sousedícími s Hyde Parkem.

V problémech

Letošní přípravy pavilonu, na které mají architekti mimochodem pouze šest měsíců od zadání po realizaci, sekundárně způsobily také otevření otázky platů v architektuře, kolem které se strhla doslova lavina kontroverzí. Vyšlo totiž najevo, že studio Junyi Ishigamiho zaměstnává stážisty bez nároku na honorář a s třináctihodinovou pracovní dobou šest dní v týdnu. To vyvolalo tvrdou kritiku odborné veřejnosti a vedení Serpentine Gallery nakonec studiu nařídilo, že všichni, kdo se na tvorbě pavilonu podílejí, musejí dostat adekvátní ohodnocení. Kromě toho došlo před otevřením pavilonu k rezignaci ředitelky galerie kvůli jejím kontaktům s izraelskou špionážní společností – uvidí se tedy, zda tato událost neovlivní jubilejní dvacátý pavilon, který by se měl otevřít příští rok.

Všechny projekty pavilonů sdílejí ovšem ještě jeden rozměr. Slouží jako určitá inaugurace světových architektů do britské architektury, neboť klíčovým kritériem pro oslovení architekta pavilonu je to, že dosud nerealizoval žádnou stavbu na britské půdě. Jde tak o představení tvorby významných tvůrců laické veřejnosti i potenciálním investorům.