Nejvýraznější postavou na tuzemských sociálních sítích byl minulý týden předseda vlády Andrej Babiš – jak překvapivé... Než v souvislosti s uniknuvším auditem došlo na obvyklou mučednickou etudu, střihl si i výstup v roli básníka. Na pole dnes značně populární slam poetry premiér vstoupil během projevu před česko-německou obchodní komorou, kdy začal improvizovaně a slovy nehledanými popisovat vztah svůj, svého hnutí i „své“ země k přírodě. Médii zachycený proud vědomí pak už jen stačilo rozdělit do veršů (provedla to, pokud se nemýlím, facebooková skupina, která propaguje parodickou stranu Nevím). Pozoruhodný byl na tom výkonu i rafinovaný protiklad mezi premiérovým jaksi lehkým, spontánně působícím projevem a až apokalyptickou obrazností jeho slov. „… kůrovec nám žere lesy / My chceme znovu motýle. / A ty včely mají rádi tu řepku / můžou si kecat / novináři, co chtějí. / Mají, je to pravda. / Byl jsem v Lysé nad Labem na výstavě."

Samozřejmě má ta báseň jakousi aktuální rovinu, reflektuje se v ní právě probíhající debata. Snad je v ní možné vidět i subtilní komentář k nedávnému nástupu někdejšího fotbalisty Tomáše Řepky do vězení (jak k tomu přijdou včely?). V těch premiérových verších a způsobu jejich přednesu je ale také cosi velice osobního. Možná se těmi slovy Babiš pokusil přiblížit shromážděným obchodníkům zážitek jakéhosi „proustovského momentu“. Chvíle, v níž nějaký zdánlivě všední zážitek v mysli člověka, který dosáhl věku, pro nějž je charakteristické bilancování a ohlížení se, spustí lavinu asociací a emocí, prožitek ztrácejícího se času, jeho nenávratnosti. Přiblížit ho – ve vší jeho chaotičnosti, naléhavosti a těžko postižitelné, lyrické pravdivosti je možné právě jen tou babišovskou, intuitivní formou. Tu hlubokou, existenciální zkušenost předseda vlády zjevně zažil při návštěvě výstavy v Lysé nad Labem, co přesně bylo jejím spouštěčem, si premiér nechává pro sebe (natolik osobní a odhalující ve svém postavení zjevně být nemůže). Klíčový je v jeho verších motiv lesa, který ovšem Babiš rafinovaně používá ve dvojím významu, který evokuje stylem velmi lapidárním, o to ale silnějším a přesvědčivějším. „Kůrovec nám žere lesy.“ Je to jasný a alarmující popis aktuálního stavu českých hvozdů. Zároveň si troufám odhadnout, že termínu „les“ Babiš používá ve smyslu jaksi dantovském. Jako metaforu krajiny ducha, místa, kam člověk časem dospěl vnitřně, kde se vynachází jeho duch („Kde v půli život náš je se svou poutí, / procházet bylo mi tak temným lesem, / že pravý směr jsem nemoh uhodnouti...“). Andrej Babiš se spolu s Dantem ocitá v obdobné životní fázi, ztracený a otřesený na místě možná ještě hrozivějším. V lese rozežíraném kůrovcem, propadajícím se vniveč, do nicoty, kde poutníkovi hrozí izolace v jakémsi kosmickém osamocení (viz slogan prvního Vetřelce – „Ve vesmíru tě nikdo neuslyší křičet“). Zděšeně tu samotu reflektuje a chápe, že jediný způsob, jak z ní vystoupit, je vrátit se k nevinnosti, dychtivosti mládí, kterou v jeho verších samozřejmě symbolizuje motýl. A premiér se – opět mocí těch nejjednodušších a nejsilnějších výrazových prostředků – pokouší zprostředkovat ten zoufalý výtrysk touhy po tom, co bylo a co je ztraceno v tom vyprahlém světě rozežíraném metaforickým kůrovcem. „My chceme zpátky motýle.“ Ach, kdyby se tak mohlo vrátit vše to krásné, čím jsme kdysi žili, kdybych dokázal najít cestu z lesa na rozkvetlou louku dávné nevinnosti. Anebo ještě jinak. Možná tady vznikla chyba při přepisu mluveného projevu. Mnozí nepřející čtenáři se trefovali do premiérova užití tvaru „motýle“, viděli v něm důkaz nezvládnutí elementárních pravidel českého jazyka. Jenomže to může být úplně jinak. Básník je nečekaně zasažen potřebou obrátit tok času, vrátit se. Vyjadřuje ji v majestátním plurálu (je to přece premiér a také mluvčí nás všech, v životě zklamaných a ztracených. „My chceme zpátky.“ Náhle však, zmožen emocemi, přechází do jiného komunikačního modu. Popis duševních pochodů se mění v zoufalé zvolání. „My chceme zpátky... Motýle!!“ Kéž kolem Babišových slechů zatřepotají ta jásavě barevná křídla, kéž svlaží své rty ve vodách zurčivého a čistého pramene. Podejte mu někdo ruku a vyveďte ho z temnot, kde kůrovec zmaru žere a žere.