Komenář Petra Holuba

Spasitelkou v sociálním infernu

Komenář Petra Holuba
Spasitelkou v sociálním infernu

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Ve výčtu úkolů, se kterými si už dlouho neví žádná vláda rady, se na čelných místech objevuje penzijní reforma, sociální bydlení a zneužívání sociálních dávek. Přirozeně se objevily i na stole nastupujícího kabinetu a ten ve svém programu neuváženě slíbil, že všechno vyřeší. Ovšem programové formulace jsou neurčité a prozrazují, že recept k dispozici není. Teď se však objevila nová ministryně – Jana Maláčová – a premiér Andrej Babiš i s prezidentem Milošem Zemanem si slibují, že všechny potíže zázračně vyřeší.

Třikrát kámen úrazu

Penzijní systém je pro každou vládu v první řadě politickým problémem. Už v časech budování socialismu vzniklo očekávání, že se budou penze a tím i životní podmínky důchodců průběžně zlepšovat. To se ještě zdůraznilo s přibýváním staršího obyvatelstva. Pokud jsou s důchodem nespokojeni, pozná to nešťastný politik při volbách. Peněz však není nazbyt, proto stojí každá vláda před dilematem, jestli raději zachovat finanční stabilitu penzijního systému, anebo prostě důchody zvýšit a na rovnováhu nehledět. Premiér Andrej Babiš se už rozhodl. Důchody v roce 2019 zvýší o tisíc korun a systém pošle do červených čísel. Ke všemu je možné, že si důchodci zvyknou a budou chtít stejnou valorizaci i v dalších letech, i když na ně už opravdu nebudou peníze. Proto je třeba reforma, která zajistí, že bude možné důchody zvyšovat a zároveň příjmy doženou výdaje.

Tuzemskou reprezentaci zároveň zasáhly důsledky nepromyšlené liberalizace trhu s byty. Reformátoři z počátku století zanedbali pravidlo, podle kterého volný trh zajistí bydlení maximálně třem čtvrtinám populace – zbytek na pořízení bytu ani na nájem nemá peníze. To platí dokonce v blahobytné západní Evropě. Řešením je nabídka obecních bytů, která jednak zabezpečí přijatelné ceny a jednak nutí developerské a realitní firmy, aby s cenami nešly příliš vysoko. Ovšem v Česku se obce bytů zbavily a teď by je musely vybudovat pomocí investic, které řádově převyšují jejich rozpočty. Zbývá vymyslet nějakou šikovnou regulaci doplněnou nepříliš drahou sociální výstavbou, která by zastavila rychlé otevírání nůžek mezi příjmy mladých rodin a cenami na bytovém trhu a zároveň nerozvrátila soukromý trh s nemovitostmi.

Na zneužívání dávek upozornil sám Babiš úvahou, že nechápe, proč berou dávky dospělí lidé, kteří přece mohou v časech konjunktury snadno najít práci. Vstříc mu chtěla vyjít nedávná ministryně Jaroslava Němcová (ANO), která se rozhodla zasáhnout do dávek na bydlení a některé z nich zrušit nebo omezit. Tím však prokázala nekompetenci a její několikrát přepsaný zákon se ani neprojednal na vládě. Premiér totiž udělal ve své úvaze chybu. Lidé pracují, na dávky však mají regulérní nárok, protože značnou část svého výdělku odvedou exekutorům nebo insolvenčním správcům. Mnozí z nich proto raději pracují načerno a tváří se jako nezaměstnaní. Zase je to otázka posledních patnácti let, kdy vznikla celá sociální skupina o velikosti půl milionu domácností zadlužená natolik, že jí neefektivní systém exekucí neumožňuje, aby se dluhů zbavila. Na příštím ministrovi bude zařídit, aby lidé měli dost peněz na splacení dluhů, na uspokojení byrokratických nákladů za jejich vymáhání i na pokrytí životních potřeb své rodiny.

Přece byla v Londýně

Jediný resort práce a sociálních věcí stojí před třemi úkoly, které v posledních letech narostly do gigantických rozměrů mimo jiné i tím, že jim populisté mezi politiky pomohli neuváženými kroky. Něco se podniknout musí, protože nespokojenost zasahuje stále širší vrstvy obyvatel přímo či nepřímo postižené novodobými sociálními pohromami. K vyřešení úkolů je proto na pozici ministra třeba skutečné divotvůrce.

Neobstál zkušený praktik Petr Krčál (ČSSD) z Vysočiny, u kterého se zjistilo, že se nedokázal čestně vypořádat ani s bakalářskou prací. Teď se však objevila skutečná naděje v nové ministerské kandidátce, rovněž sociální demokratce Janě Maláčové. Přece studovala ve Frankfurtu a v Londýně, umí cizí řeči a v sociálním oboru se vyzná. Co se nedařilo nejméně od roku 2000, teď konečně nějak zařídí. Není divu, že ji premiér i prezident zvou do svých paláců, vážně diskutují o složitých problémech a prokazují tak před veřejností svou kompetenci. Teď už jde jen o to, aby za ně nová ministryně udělala veškerou práci.

 

24. července 2018